Enúma Eliš – babylonsko-akkadské posvátné písmo. Enlilství nad bohy. ATLANTIDA. Část 8

Textová verze filmu "ATLANTIDA. ELITA V HLEDÁNÍ NESMRTELNOSTI", který byl uveden v pořadu "OD ATEISTY KE SVÁTOSTI".

Část 8: 00:47:17 - 00:52:53 (čas filmu)

ENÚMA ELIŠ

Pro vědce, kteří dnes studují biblické otázky, není tajemstvím, že mnohé z Bible bylo vypůjčeno hebrejskými kněžími z posvátných textů nejen ze Starého Egypta, ale i z Babylonu.

Posvátné písmo o stvoření světa - ENÚMA ELIŠ - bylo v podstatě biblí Babylonu. A kněží z Babylonu opět tyto texty převzali od kněží z Akkadu a Akkadové své kosmologické posvátné písmo o původu světa a řízení bohů převzali od ještě staršího národa – Sumerů.

Čí bůh ze zástupu bohů je silnější, záviselo na politické hegemonii kněží v tom či jiném městě nebo zemi. Ve skutečnosti se jednalo o boj, aby právě jejich bůh získal epitet: «enlilství nad bohy». Jména hlavních bohů a hrdinů se měnila, ale podstata zůstala tak či onak stejná – příběh o získání moci a nadvládě Ela a jeho elity nad lidmi.

„ENÚ-MA ELIŠ“ — babylonsko-akkadské posvátné písmo, starověké mezopotámské kosmologické texty o stvoření světa a lidské rasy, o původu bohů a Vesmíru, o boji a uchvácení moci starými a novými bohy, o tom, jak skupina bohů srážela lidi mezi sebou, jak vládli národům a mnoho dalšího.

Babylonské legendy zdůrazňují, že příčinou lidského utrpení není odplata za lidské hříchy, ale hněv bohů, jejich touha snížit počet stále se rozrůstajícího lidstva, obtěžujícího bohy svým hlukem.

ENÚMA ELIŠ, hlavní roli ve stvoření světa nehraje již Enlil, ale bůh jménem Marduk.

A znovu se opakuje starý příběh – hlavní bůh organizuje světový pořádek pomocí násilí. Hlavním motivem příběhu se jeví násilné svržení starých sil, moc dle práva silnějšího.

Marduk dostává epitet „nadvláda“, to znamená „enlilství nad bohy“, říkají mu „Enlil všech bohů“.

Takto Marduk zaujímá hlavní místo v panteonu bohů, ve 2. tisíciletí před naším letopočtem. Díky úsilí kněží je ke konci starého babylonského období uctíván již daleko za hranicemi Babylonu.

A ještě později, v helenistickém období, je příběh Marduka z velké části kopírován archónty Helénistů, pouze hlavní bůh je již nazýván Diem a hora, na které vládne, se nazývá Olymp.

Jaký je hlavní cíl této aktivně propagované epické básně "ENÚMA ELIŠ"?

Zde je hlavním cílem sloučení mnoha obrazů boha do jediného.

Tímto způsobem byly rysy sumersko-akkadských bohů Enlila, Enkiho, Ea a dalších již přeneseny na Marduka.

Proč měl v následujících epochách hlavní bůh jiných národů a kmenů, které se dostaly pod vliv tohoto světonázoru systému, tak různé protichůdné vlastnosti a lidské hodnoty? (Například: zlobící se, vyhrožující, zastrašující, uzavírající smlouvu s vybranými lidmi) a vzbuzoval u věřících nepochopení a jejich nepohodlné otázky kněžím?

BŮH JE JEDEN

Ale proč systém činil taková opatření, přetvářejíc mnohočetné obrazy Ela a jeho elity na různé kvality jednoho boha?

Vždyť pochopení Jednoho Boha je pojmem prapůvodních duchovních Znalostí. Protože v té době se Znalosti začaly obnovovat díky prorokům, kteří kázali o Jediném Bohu, a kteří přicházeli do tohoto světa, jako protiváha vůči aktivaci systému. Prapůvodní Znalosti o Jediném Bohu měly mezi lidmi velkou odezvu.

Avšak proroci přicházeli a odcházeli, ale systém zůstával v hlavách generací žijících vědomím.

Proto prapůvodní Znalosti, přinesené proroky, kněží v té době dominujících náboženství zkreslili a zaměnili, přidělili jednomu Bohu vlastnosti svých mnohých smrtelných bohů z minulosti, jako jsou: hněv, nenávist, pomstychtivost a tak dále.

A udělali vše, aby přinutili lidi bát se Boha a nemilovat Ho, přinášet mu dary a oběti – ale nesloužit Mu.