Jak se vypořádat se strachem a panickými stavy

Text pořadu „Hra Profesionálů. Co je to vědomí? Film 2“. Část 6.

01:51:46 — 02:22:48

Co je to strach? Racionální a iracionální strachy. Co je kořenem strachu? Panické ataky a jak se s nimi vypořádat. Čeho se nedostává dnešní společnosti?

Předcházející článek: Alkoholismus, drogová závislost: příčiny, následky a klíč k vyřešení problému, Část 5 

 

114 druhů strachů u lidí – a to není konečná hranice

Andrej Kovtunov, koordinátor MSH „ALLATRA“ (Ukrajina): Během našeho dnešního rozhovoru jsme se dotkli tématu utkvělých myšlenek, bylo rovněž zmíněno téma panických stavů. Co to vlastně je? Vždyť ve skutečnosti je to také docela rozšířený jev ve společnosti.

Elena Prengemann, doktorka vyšší kategorie, rodinná medicína, psychosomatika (Německo):  Strachy obecně jsou velmi častým problémem. Záměrně jsem se podívala na klasifikaci Světové zdravotnické organizace: je tam diagnostikováno 114 druhů strachů. Ve skutečnosti však jich je mnohem více, protože strachů je tolik, kolik je vůbec předmětů a jevů v přírodě.

Lidé mají strachy, které jsou zcela neadekvátní, to znamená, že nejsou spojeny s jakýmkoliv druhem fyzického ohrožení života. Například jedna pacientka, mladá žena, má strach z baterií, to znamená, že člověk se bojí baterií, těchto malých akumulátorů.

Když je někde ve městě, tam, kde by mohly ležet: blízko obchodů s elektronikou nebo nějakých supermarketů, tedy ony tam ani nejsou, protože baterie se v Německu neválejí po zemi, to jsem ještě nikdy neviděla, ale žena po návratu domů vyhodí obuv, kterou měla a umyje se. A pokaždé všechno myje. Člověk chápe, že je tento strach neadekvátní, ale nijak se ho nemůže zbavit již mnoho let, protože tento strach začal prakticky v dětství.

V Německu byl mezi lidmi (tzn. ne mezi klienty psychiatrické kliniky) proveden průzkum strachů, z čeho mají lidé strach. Byla jsem překvapena, že na prvním místě (u 41%) byl strach z veřejného vystupování. A ten o hodně předčil strach ze smrti a strach z nějakého vážného onemocnění – tento strach mělo 19% respondentů.

Tudíž ego vědomí to člověku vnucuje: „A co si o mně budou myslet?“ Pro člověka je strach zostudit se nebo strach z hodnocení jiné osoby mnohem horší a mnohem častější než strach, že tělo onemocní vážnou chorobou a zemře. Byla jsem tím také velmi překvapena.

Obecně platí, že všechny strachy, zejména panické ataky… Já sama jsem měla strachy a musela jsem se s tím v sobě vypořádat. Příčina strachů spočívá v celkovém strachu ze smrti. Jeden pacient velmi výstižně řekl, že strach rodí své děti, to znamená, že strachy se množí.

 

Racionální a iracionální strachy

Andrej Kovtunov: Povězte, jak víme, existují racionální strachy, například strach z výšek, když se člověk bojí seskoku padákem, to je naprosto racionální strach. Nebo strach z potápění do velké hloubky se zadržením dechu, také racionální strach. Ale ty strachy, ktéré jste popsala: strach z letu v letadle nebo u dospělých strach z temnoty, co to je?

Jsou to jako by dětské nemoci, a vždy si myslíme, když to slyšíme od dětí, co nám obvykle říkají rodiče nebo mezi sebou, co si říkáme? „To nic není! Z toho vyroste“. Avšak tito šedovlasí chlapci a dívky vyrostli, a jak vidíme, mají tytéž dětské nemoci. Jak se to dá vysvětlit?

Elena Maslova, psycholog vyšší kvalifikační kategorie (Rusko): Vzhledem k povaze své profese musím pracovat se strachy. Ano, strachy se dělí na racionální a iracionální. Lena už zmínila iracionální a já bych k tomu chtěla uvést citát z knihy Anastasie Novych, Sensei: „Strach vyvolaný představivostí vidí nebezpečí dokonce tam, kde vůbec žádné není“.

V pořadu „ODPOVĚDI A OTÁZKY“ Igor Michajlovič také říká, že člověk, když jde ven, zvláště ve večerních hodinách a dokonce často i během dne, se připravuje na nějaké setkání s někým. Tedy není žádná hrozba, nic není, ale naše vědomí nás již zombuje, že když půjdeme ven, tak potkáme nějaké špatné lidi, nějaké chuligány. Je to citát z pořadu.

Takže vezmeme a zanalyzujeme si naše zkušenosti: my všichni máme zkušenost s prožíváním těchto strachů, a každý den vidíme, rozvíjíme v hlavě tyto myšlenky, že se něco stalo našemu dítěti, že si někdo něco pomyslel… Dokonce i teď, když se účastním pořadu, stále vznikají myšlenky spojené se strachem: „Říkám to správně? A nebo ne? Co si budou myslet? A jak vypadám?“ V každém z nás jsou tyto myšlenky stále přítomny.

Ale pokud to zanalyzujeme, tak kolik strachů z těch, které nám ukazuje vědomí, se skutečně stane? V praxi, když pracuješ s lidmi a požádáš je, aby pozorovali a zapisovali: „Teď máte v hlavě takové a takové myšlenky o strachu, tak je zapisujte“. Oni píší a pak analyzují. A ukázalo se, že prakticky všechny myšlenky, které byly, zůstaly jen myšlenkami. A tyto iracionální strachy se prakticky nerealizují, to znovu svědčí o tom, že nám tyto myšlenky podsouvá naše vědomí.

 

Vše začíná myšlenkou

Pokusíme-li se to rozebrat z hlediska Znalostí popsaných v knihách Anastasie Novych a v pořadech s Igorem Michajlovičem, tak co se děje, jaký je všeobecný mechanismus vzniku těchto strachů? Znovu, vše začíná z myšlenky. Na začátku přijde myšlenka: „A co když?.. A představ si… A co jestli?..“ a běží obrázky. Tyto obrázky jsou většinou negativní, hrozné, destruktivní.

Pokud člověk nepřistupuje k těmto myšlenkám kriticky, není v pozici Pozorovatele, tak to vše přijímá jako své vlastní, vkládá do toho pozornost a ovládne ho celá škála emocí a děsivých obrazů — vědomí se zužuje do bodu, ve kterém není nic kromě tohoto strachu. A v hlavě se rozehrává celý film hrůzy, který vůbec neodpovídá skutečnosti.

Člověk nechce tyto situace, nechce o tom přemýšlet, tyto myšlenky způsobují nepříjemné stavy. Ale to se děje téměř všem, mimo jejich vůli. A opět se vrátíme k otázkám: „Kdo tyto myšlenky vkládá? Co je to vědomí? Je naše nebo není naše (jestliže to prožíváme i přes to, že to nepotřebujeme)? Kdo řídí naše vědomí?“

 

Vědomí je jiná forma života

V pořadu „OTÁZKY A ODPOVĚDI“ Igor Michajlovič Danilov hovoří o vědomí takto:

„Existují i jiné formy života, které stojí lidem v cestě. Jsou to svým způsobem určití strážci. I naše vědomí — to je také forma života, jež není naše. Jsme s ním v takové symbióze, ta však není tak úplně správná. Na jedné straně nám vědomí pomáhá žít a existovat v trojrozměrnosti, ale na druhé straně na sebe zcela převzalo naši funkci.

Ve skutečnosti stačí pozorovat: vždyť ty sis neobjednal tyto myšlenky, a přesto k tobě přichází; tyto obrázky sis neobjednal, a ony k tobě pronikají. Nechceš o tom přemýšlet, ale přesto se to děje, zvláště když člověk zůstává sám. Někdy je pro člověka velmi obtížné zastavit tok těchto myšlenek, obzvlášť, když je již do tohoto procesu zapojena hra herců vědomí“.

Ukazuje se, že čím více pozornosti věnujeme těmto myšlenkám a strachům, tím více jsou aktivovány. Pokud si vzpomeneme na obrat „Prázdný mozek je past ďábla“, pak se stane pochopitelným, proč se to děje, to znamená, že veškerá pozornost člověka je v těchto myšlenkách a ony se více a více aktualizují.

Iracionální strachy jednoduše otravují člověku život a je jasné, že jsou, jak již bylo zmíněno, někým vkládány. Protože existují situace… Uvedu to na příkladu z praxe. Dítě se připravuje na zkoušky a, i když má objektivně samé jedničky, přesto se zkoušek bojí. Říká: „Neudělám to, nic nevím“.

Opět se ukazuje, že myšlenky, které jsou mu vloženy, neodpovídají skutečnosti a vyvolávají v něm tento strach. Tudíž, tyto strachy má téměř každý. Pokud nechápeš, co se s tebou děje, přivádí tě to prostě k žalostným situacím.

 

Co blokuje instinkt sebezáchovy

Nyní při práci s dospívajícími dětmi jsme se setkali s takovým problémem. Jak jsme již pochopili, racionální strachy, to je náš pud sebezáchovy, to znamená, že je normální zažívat strach z potápění do vody ve větší hloubce nebo ze seskoku padákem. Ale to, co se děje mezi teenagery, je pro nás někdy nevysvětlitelné.

Například, velmi často to byla hra na to, že teenageři přeběhnou silnici před rychle jedoucím autem. Rodiče byli znepokojeni, my jsme nevěděli, co dělat s touto situací, jelikož jsme nechápali mechanismy a příčiny toho, co se děje.

A máme otázku: „Proč racionální strach, který měl v této situaci vzniknout a chránit člověka před tragickými následky, nevzniknul?“ Jestli jsou myšlenky naše a dětem přichází myšlenky: „Přeběhni přes silnici“, tak kde je pud sebezáchovy a proč nechrání děti v této situaci?

A toto nejsou ojedinělé příklady. Velmi často děti vylezou na výškové budovy a tam dělají různé selfie v různých pózách.

Přičemž tyto pózy jsou velmi nebezpečné pro jejich život: visí dolů, drží se rukou za balkon, nějaké… Hovořila jsem s jednou takovou dívkou, v tom okamžiku neměla žádný strach.

Říkala totiž: „Je mi to jedno. Co chcete, udělejte: chcete – dejte mně do blázince, chcete – na policii. Udělala jsem to a budu to dělat znovu“. Vysvětluje svůj motiv takto: „Dělám to proto, abych udělala selfie a dala ho na internet, aby mě všichni obdivovali“. Ten racionální strach, který ji měl ochránit, co se s ním děje?

V minulých pořadech jsme hovořili o předpokladu, že do vědomí člověka se podobně jako do počítačového systému mohou dostat viry, tudíž lze předpokládat, že toto chování je také důsledkem „virů“ nebo působení nějakých třetích sil. Protože prostě neexistuje žádné jiné vysvětlení toho, co se dnes děje s dospívajícími. A jen tím, že to zkoumáme z pozice Znalostí, je možné najít nějakou cestu ven.

 

Panické ataky

PhDr. Tatjana Zinčenko, psycholog, psychoterapeut (Ukrajina): Chtěla bych uvést příklad ze zkušeností z práce s lidmi, týkajících se panických atak, když se to stává mnohaletým neurotickým stavem – tím, co nazýváme sociální dezadaptací. To znamená, že se člověk zcela uzavírá uvnitř čtyř stěn a celou dobu se nachází v krajně negativních emočních stavech.

A vůbec, téma panických atak a iracionálních strachů je ukázkou toho, že vědomí není naše a myšlenky, které přichází, nám nepatří, a co víc – vědomí je agresivní vůči člověku. Nyní budu hovořit o tom, jak se vědomí, systém, člověku jednoduše vysmívá. Velmi zářný příklad.

 

 

Jak vědomí vnucuje panické stavy, příběh ze života

Obrátila se na mně žena: po dobu 10 let trpí atakami paniky, byla všemi možnými způsoby léčena nejrůznějšími specialisty, vyzkoušela všechny možné druhy preparátů. Situace v době návštěvy u mne: žena je doma, nechodí do práce, zažívá tyto panické stavy každý den. Nemůže dokonce jít do obchodu pro chléb, nakoupit potraviny. Je velmi vyhublá, spánek byl také narušen.

Panické ataky souvisí se srdcem: něco se stane se srdcem – nazývá se to kardiofobie. To znamená, že se bojí, že bude mít nějakou život ohrožující arytmii. Řeknu (a to je důležitý moment), že měla v dětství srdeční onemocnění a proběhla u ní operace, díky které začalo srdce normálně fungovat. Tento zážitek bývá charakteristickým základem vzniku panických stavů.

To znamená, že byla do paměti vložena zkušenost skutečného fyzického ohrožení, fyzického nebezpečí pro život člověka. Byl tu ještě další moment: její matka zemřela na onkologické onemocnění, a to vše se před jejíma očima odehrávalo po dlouhou dobu. A takto vznikl další základ, protože se rodiče pořád hádali, ale když matka onemocněla, začal jí otec věnovat hodně pozornosti, starat se o ni.

A pak, v budoucnu, vidíme, že se to v ní upevnilo jako forma manipulace s mužem. Zhruba řečeno, abych byla milována, neopustili mě a starali se o mě, musím být nemocná, musím trpět nějakou vážnou nemocí. To vše u ní začalo po stresové situaci – přišla o práci a rozpadl se jí vztah (její manžel ji opustil).

 

Sebepozorování — první kroky

Jak to probíhalo? Žena se začala víc pozorovat. Byly zde dvě linie: podnikala nějaké aktivní kroky k překonání svého strachu a sledovala, co se s ní děje, a dostávala se z tohoto stavu. Jakým způsobem? Například jde do obchodu a začíná mít v těle nějaký nepříjemný pocit. Lena správně řekla: „Jakýkoli strach začíná myšlenkou“.

Pokud budeme poslouchat své tělo, vždycky se tam najdou nějaké nepříjemné pocity. A tady u ní se ihned objevovaly obrazy: „Teď u tebe bude arytmie, srdeční záchvat, nikdo se o tebe nepostará, ztratíš vědomí. Zkrátka bude ti v této situaci velmi špatně“. A celý tento obraz se jako ve filmu rozvíjí.

Začíná panický útok, silná tachykardie s extrasystolami (to je, když srdce silně bije a pak utichne, pak znovu silně bije). Je to docela děsivé, jakoby se ti mělo teď zastavit srdce. Ale je to naprosto psychogenní, srdeční onemocnění neměla. Vědomí v podstatě vyvolává tento symptom kvůli zastrašování člověka.

 

Jediným řešením je změna pozornosti

Existují iracionální strachy, žádnou logikou, žádnými myšlenkami není možné s myšlenkami bojovat. Jakkoliv bys sám sobě argumentoval, cokoliv bys sám sobě řekl – nepřejde to.

Jediná věc, kterou zde můžeš udělat, je odvrátit pozornost, přepnout ji z těchto pocitů, ze sebe sama, odvrátit se od egocentrické fixace vědomí na cokoliv jiného: promluvit si s někým, podívat se na lístek, na strom, soustředit se na pocit Lásky, štěstí, radosti, uklidnit se, uvolnit se.

Ale to zpravidla v tomto stavu nefunguje. Proto je jediný způsob – nevěnovat pozornost těmto pocitům a nerozvíjet dál tyto myšlenky, nerozjíždět tuto ataku paniky.

 

Co je kořenem strachu

Nyní dále. Jakýkoliv strach, to je obrovský egoismus, stejně jako deprese. Člověk je na sebe natolik silně fixovaný, že naslouchá jako by „na pozadí“ (již to dokonce nedělá schválně, nesoustřeďuje se) i těm nejmenším pocitům: co ho někde zasvědí, co tam tluče, ale ne tak, jak má. V těle člověka se pořád něco děje. Můžete dokonce provést jednoduchý experiment: naslouchat nějakému pocitu v těle, najít ten nejnepříjemnější a zaměřit se na něj. K čemu dospějeme? Tento pocit zesílí. Tím právě začíná panický útok.

 

Ona sedí, všechno je v pořádku. Její manžel se vrátí z práce: „Jak se máš?“ – „Dobře.“ Vzal si tablet nebo zapnul televizi. A k ní přichází myšlenka (ona šikulka, si to vše zapisovala a začala pozorovat, co se děje): „No, už si tě ani nevšímá. Nepřistoupil, neobjal tě, nepolíbil. Je k tobě lhostejný, má někoho jiného“.

Dál následuje ataka paniky. Manžel – veškerou pozornost směruje na ni, dcera – veškerá pozornost k ní. Volají pohotovost, lékaře – veškerá pozornost k ní. Říká: „Doktor je tak špatný člověk, přišel a řekl: „No, jak bych vám mohl pomoci? Kdyby byla zima, tak bych řekl, jděte a postavte si sněhuláka““.

A pak, když na sobě začala hlouběji pracovat, všechny tyto věci pozorovat, vykonávat praktiky, tento strach (jak se vědomí vysmívá člověku, to je vůbec k smíchu) si s ní začal zahrávat. Srdce už nebolí, zato začal bolet žaludek. A myšlenka: „No, tohle je žaludek, asi se něco děje s tělem. To není kvůli srdci“. A šla ke všem možným lékařům, nechala se vyšetřit – žaludek je zdravý.

Opět jí diagnostikovali neurózu. Je to jasné: pozorovala to vše a vyjasnila si to. Žaludek už nebolí. Aha, páteř: začala bolet záda, noha začala bolet. Stejný příběh, nebudu to opakovat. A fenomenální kulminace toho výsměchu vědomí: něco není v pořádku s ženskými orgány.

Šla na vyšetření: „Ano, máte tam něco podezřelého“. Říká: „A co si myslíš, že jsem zažila? Myslíš, že jsem byla rozrušená, když mi řekli, že mohu mít vážnou patologii ženských orgánů? Já pozoruji radost, příliv radosti: „Tak vidíte, věděla jsem, že v mém těle něco není v pořádku“. Dívám se na to všechno a je mi to prostě…“

A v tu chvíli jí opravdu bylo zcela jasné a očividné, co je to vědomí – je to zvrácený manipulátor nad člověkem. Říká: „A pak, když přišly dobré výsledky testu, vše v pořádku, měla bych se radovat, ale ne – smutek, lítost“.

Alexandr Kravčenko, moderátor, účastník MSH „ALLATRA“ (Ukrajina): To znamená znovu vedle, opět hledání nové nemoci, opět běhání k lékařům.

Tatjana Zinčenko: Už se tomu jen zasmála a šla do práce, protože to už bylo moc. Do té doby se 10 let léčila. Pokud člověk začíná pracovat na sobě – tak se vše vyřeší opravdu velmi rychle.

 

Panický atak – zúžení vědomí do bodu

Andrej Kovtunov: Říkáte, že ataky paniky jsou fixace na sebe, to znamená, jako vždy, je to zúžení vědomí do jednoho bodu. Ukazuje se, že stačí jen přepnout pozornost člověka…

Tatjana Zinčenko: Ano, přepnout pozornost člověka od sebe.

Andrej Kovtunov: Takže to může být provedeno okamžitě?

Tatjana Zinčenko: V mžiku. Pro ty, kteří potřebují argumenty: výzkumy ukázaly, existují takové spolehlivé statistické informace, velmi věrohodné. Když zkoumali všechny ty lidi, kteří se bojí umřít na ataky paniky (ne všechny, udělali nějaký výběr), tak k čemu dospěli: nikdo neumírá na záchvat paniky.

Navíc se takoví lidé bojí toho, že se zblázní. Pokud se člověk bojí, že se zblázní – tak se nezblázní. To znamená, že je to první důkaz toho, že mu to nehrozí, protože duševně nemocní lidé nejsou kritičtí ke svému stavu. Podle nich se všichni zbláznili, jenom oni ne.

Navíc, lidé s kardiofobií, kteří se bojí, že se jim něco stane se srdcem, mají nejzdravější srdce a kardiovaskulární system, protože při panické atace (a při ní vždy reaguje srdce, je to jako silný stres) je to stejné jako při 10 km běhu po stadionu. Mají trénované srdce, jako je to u astronautů. U těchto lidí fakticky nedochází k úmrtí na kardiovaskulární onemocnění, takže je to užitečné pro zdraví.

Elena Prengemann: Člověku se dá snadno vysvětlit, co se děje s tělem: pokud přijal myšlenku, soustředil se na to, tak se v jeho materiálním mozku začínají tvořit stresové mediátory, v nadledvinkách adrenalin, vylučuje se kortizol.

Všechny tyto příznaky, které se objevují v těle, začínají od toho, že člověk soustředil svou energii na jednu myšlenku. Když se lidem vysvětlí tento jednoduchý mechanismus, oni to začnou pozorovat, pak ano, je to tak. Dokonce je taková dobrá metoda: pokud člověk umí cizí jazyk, lze mu dát v době panické ataky něco překládat.

Umíš angličtinu – dobře, přelož novinový článek. Když se vědomí přepne na nějakou činnost (a překlad je činnost, která vyžaduje plnou koncentraci), pak se panická ataka u člověka zcela zastaví.

 

Jak se vypořádat s panickou atakou

Elena Maslova: Ve slovníku jsem našla definici toho, co znamená slovo „ataka“, tedy útok, a bylo to pro mě překvapující, možná i pro vás to bude zajímavé. Ataka je rychlý a organizovaný pohyb sil protivníka s cílem se přiblížit na vzdálenost umožňující jeho zničení. Pak k naší hypotéze přidáme otázku: „Kdo na nás útočí, kdo nás chce zničit?“

Ukazuje se, že zpočátku při panické atace někdo provádí myšlenkový útok na člověka a pak, pokud tomu člověk dá pozornost, se u něho vyvine panická ataka. Pokud se na to podíváme z pohledu Znalostí, je to také zajímavý moment.

Mohu uvést příklad toho, že pozornost je klíčem ke korekci takových chování. Měli jsme dívku s panickými atakami. Čekali jsme, až si ji rodiče vyzvednou. Byl u ní i tlak i srdeční tep – byly tam všechny somatické příznaky. Přijdu k ní a říkám: „A víš, že jsi písemku napsala za jedna a osvobodili tě od zkoušky?“ „Co!? Opravdu?“ vyskočila a běžela. Rodiče již nebyli potřební. Proto, pokud se pozornost přepne, všechno okamžitě zmizí.

Ještě k tomu – byla konference psychologů, na které se rozebíral vznik strachů a postresových poruch v různých situacích, jak se lidé chovají v mimořádných situacích, při katastrofách. Již dlouho je prokázáno, že lidé, kteří nemyslí na sebe, ale okamžitě se zapojují do pomoci druhým, do nějaké tvůrčí činnosti, nemají ani strachy ani panické ani poststresové poruchy. O tom jsme vlastně mluvili, že strach je fixace „já-já-já“ a nechápání mechanismů, jak působí.

Alexander Kravčenko: Děkuji.

Alena Brigadir: Měla jsem zajímavého pacienta, měl obsedantně kompulzivní poruchu – to jsou nutkavé myšlenky a chování. Je mu 18 let. Stále má myšlenky, že si něco udělá, nutkavé činy – pořezat se. Na jedné straně mu to vadí a bouchá se do hlavy, ale na druhé straně – má strach, že tyto myšlenky nebudou a jak se bude realizovat.

Myšlenky říkají: „Jsi tak jedinečný díky tomu, že máš tyto myšlenky. Jsi zvláštní a musíš bojovat a dokázat, že jsi lepší než všichni ostatní“. Bojí se jít ven na ulici, bojí se komunikovat s ostatními lidmi, vůbec nemá rád lidi. Na jedné straně se chce vyléčit, na druhé straně se bojí, že jeho myšlenky odejdou, zmizí.

Andrej Kovtunov: Opět fixace na „já“.

Alena Brigadir: Právě fixace na „já“.

 

Lidem chybí otevřenost

Alexander Kravčenko: Velice Vám děkuji za váš příklad, zrovna v minulé „Hře“ jsme rozebírali, hovořili o tom, co chybí moderní společnosti. Chybí to, aby se lidé podělili o takovéto momenty ze svého života.

Protože většině lidí, kteří jsou schopni přestoupit hranice morálky, paragrafy zákona a provést něco, co má závažnější důsledky, jako jsou sebevraždy nebo masové zabíjení ve školách, právě těm přicházejí myšlenky, že jsou „zvláštní“, že „jen ty je slyšíš a nikomu o tom neříkej, protože si budou, nedej Bože myslet, že s tebou není něco v pořádku, stanoví ti diagnózu, pošlou na léčení, no a dále již podle schématu“.

Ve skutečnosti však tyto myšlenky přicházejí všem. Nástroj, který vědomí používá (chytá na háček jedinečnosti, který velmi podporuje ego, podporuje pýchu), ihned přestane fungovat, to znamená okamžitě. Ale v současné době, jak se domnívám, bohužel mezi těmito lidmi chybí otevřenost, a možná i mezi zástupci oficiální vědy a medicíny, kteří dělají vše podle předpisů.

 

________________

 

Fragment z pořadu „VOLÁNÍ MAHDÍHO”
02:19:53-2:22:48

 

_______________

 

Následující článek: Maniaci a sérioví vrazi: výzkumné studie problému, Část 7

Pořad „Hra profesionálů. Co je to vědomí? Film 2“: https://allatra.tv/cs/video/hra-profesionalu-co-je-to-vedomi-film-2

 

ВИДЕО: «Зов Махди»