Odpovědnost každého člověka za svůj osud a budoucnost lidstva

Textová verze pořadu „KLIMA. BUDOUCNOST JE TEĎ“ s účastí Igora Michajloviče Danilova. Část 4

(Poznámka, zkratky v textu: moderátorka Taťána – T; Igor Michajlovič Danilov – IM)

 0:43:05 —  1:02:24

Klimatické problémy nezávisí na antropogenním faktoru. Lidé přesouvají odpovědnost na náboženství, vládu a vědce. Ale jednoduchá otázka: o koho se budou starat? Svět se změní, až se každý člověk přestane bát Satana v hlavě a začne mluvit pravdu. Uprchlíci jsou realitou dneška. Co nás čeká? Všechny filmy o katastrofách jsou pohodovou pohádkou reality, která může nastat. O pozitivním příkladu tvůrčí činnosti MSH „ALLATRA“. Život tíhne k životu. Duchovní pomoc přichází pouze těm, kteří žijí podle zákonů Duchovního světa. Odpovědností člověka je pochopit, kdo je a proč je tady. Systém je v agónii. Poslední den. Odpovědnost za život civilizace zůstává na člověku.

Předchozí článek: „Poslední časy – vybere si lidstvo Zlaté tisíciletí?“ Část 3.

 

Problémy s klimatem nejsou závislé na činnosti člověka

T: Víte, vědomí se skutečně tomuto tématu velmi vyhýbá, protože…

IM: Ovšemže se vyhýbá. A opět jsi otevřela otázku, že se k roku 2030 lidstvo střetne s problémy, které již nebude moci změnit. Ale ať zkusí něco změnit nyní.

Kdyby celé lidstvo nyní přestalo vylučovat, řekněme, CO₂, nic se nezmění. (T: A lidé na tohle poukazují…) Vše se bude rozvíjet tak, jak se rozvíjí. Vždyť mnozí z těch vědců, které jsi zmiňovala, velmi dobře chápou, že lidský faktor není v tomto případě podstatný. Ano, trochu ovlivňujeme, ale jen trochu s ohledem na to, co se nyní ve skutečnosti děje.

Vždyť problémy, které se nyní dějí, jsou způsobeny zcela jinými procesy. Je to cykličnost, která není závislá na lidech a ať bychom nyní dělali cokoliv, stejně se  to bude dít, je to přirozené. Ale otázkou je, co poslední den, bude nebo nebude. Lidé ještě mají čas se rozhodnout.

Ale vědomí opět řekne: zase čas, zase strašení. Ne, žádné strašení. Nikdo nikoho nestraší a rozčilovat se nad tím nemá cenu … vůbec nás nemusíte poslouchat. Proč? Je možné  žít tak, jak se žilo dříve a vše bude stejné tak,  jak to bylo. Ale ne dlouho.

 

Lidé přesouvají odpovědnost na vlády, náboženství a vědce, ale je to tak správně?

T: Víte, člověk jaksi v těchto otázkách vkládá naději do někoho. Nebo do náboženství, že jej zachrání. To je přece velmi častá situace, že se lidé jen kvůli řešení určitého problému obracejí o pomoc s takovým vnitřním křikem, obracejí se k Bohu…

IM: A zase, o co prosí? Tak, lidé se sešli v chrámu a už běží program od vědomí: jestliže jsou v chrámu, tak se obracejí k Bohu. Ale prosí o materiální, o pozemské, o předem mrtvé. A všimni si, lidé vždy křičí před Bohem, ale mlčí před ďáblem. Proč to tak je? A v tom je velmi mnohé skryto. Stojí za to se nad tím zamyslet.

T: Člověk také vkládá naději do hlavy státu, že ho zachrání...

IM: I o tom jsme mnohokrát mluvili, že člověk chce vždycky přeložit zodpovědnost na někoho. Copak jsou hlavy státu bohové? Jsou to lidé, nejobyčejnější lidé. Jenže tito lidé, kterým je dána moc, tak jak to i chtěli, k tomu ještě dostávají zodpovědnost.

Ale jednoduchá otázka, o koho se budou starat? Promiň mi, o křesťana nebo o toho, kdo klade asfalt? Nebo o sebe milovaného a o své blízké? No není to tak?

T: O sebe, to znamená, že je více zaměřen na to, aby utekl, (ale jak jste řekl, není kam utéct) než na řešení nějakých otázek a sjednocení se s lidmi.

IM: Víš, nechce se mluvit, protože ve skutečnosti… pomůže to v něčem lidem? Ne, nepomůže. A my tady naženeme strachy o tom, co se může stát, že? Ale ono se to může i nestát. Stojí za to strašit lidi? K čemu? Lidé mají jít k Bohu skrze Lásku a ne ze strachu o svou kůži. V tom je ten problém.

T: Víte, zdá se mi důležité zabývat se touto otázkou, že by se neměla překládat zodpovědnost za svůj osud na zmiňované vědce, na vládu, protože tak pracuje systém.  Vždy hledá nějakého (IM: Ovšem) prostředníka mezi člověkem…

IM: Ano, ano, máš pravdu, vždycky a všude…

T: Jednoduše, když člověk pochopí, že vše je v jeho rukou…

IM: Stejně jako při nemoci, člověk onemocněl a překládá zodpovědnost na lékaře. Když lék nepomohl, tak přenáší odpovědnost na jiného lékaře. Prý: „Tamten lékař byl špatný“. Místo toho, aby opravdu změnil způsob života a přestal být nemocný. Jsou i nevyléčitelné nemoci, to je také pravda. Žádný lékař nepomůže s nemocemi, které jsou nevyléčitelné.

A aby se lidstvo nedostalo do nevyléčitelného stavu, je třeba co? Prevence, především. A tím se musí zabývat všichni.

 

Když se každý člověk přestane bát svých strašáků v hlavě a
začne říkat pravdu – svět se změní

T: Víte, co mě také překvapilo? Ukazuje se, že z jedné strany člověk přesouvá zodpovědnost na zmiňované vědce: „oni tam něco dělají, něco studují, nejspíše nám pomohou“.

A zároveň se ke mně dostal dopis přímo od klimatologa, který mluví o tom, že "narazil jsem spolu s jinými vědci na tento problém, jaksi chápu, co se stane, je opravdu hrozné si dokonce jen připustit (IM: Apokalypsu) apokalypsu. Vůbec nechci vidět svou rodinu ani sebe a budoucnost lidstva jako hrdiny filmů o apokalypse. Mám velký strach, ale vše, co dělám, je pouze to, že pracuji od rána do večera…"

IM: Ale jemu přece také vědomí zavírá ústa, chápeš?

T: Ano. Vyhýbá se.

IM: Místo toho, aby se nakonec přestal bát těchto strašáků v hlavě, ale skutečně vyšel, postavil se před lidstvem a řekl: „Přátelé, je to tak“. Někteří lidé se pokoušejí, ale „zavírají jim pusu“. Berou jim kariéru a vše ostatní proto, že říkají pravdu.

Ale když je volbou život tvých blízkých, tvých potomků? Dokonce, když člověk žije pozemskými hodnotami a pozemské hodnoty jsou jaké? To jsou potomci. Člověk zakládá byznys, něco tam dělá. Pro koho? Pro děti, pro vnoučata a tak dále. A pro jaké děti a vnoučata? I při tom nejoptimističtějším propočtu, promiň mi, vnoučata možná uvidíš, ale pravnoučata sotva.

Není to tak? Tak co je třeba dělat? Znovu sedět a mlčet, protože tě vyženou z práce nebo něco podobného? Nebo se přestat bát, vzít své vědecké důkazy a dokazovat, obhajovat svůj úhel pohledu. Možná, že někdo i uslyší.

T: A když takto každý člověk…

IM: A když se každý člověk přestane bát satana ve své hlavě, skutečně pochopí, že má právo Žít, a on má právo Žít, a začne mluvit, tehdy se svět změní.

Ale dokud budou všichni sedět a mlčet nebo si myslet, že: „No ano, já promluvím, potom, v pondělí, příště. Ale kdo v pondělí začíná něco důležitého? Tak začnu… v sobotu. Ale kdo v sobotu něco dělá? Už je víkend. Začnu v pondělí“. A tak je to vždy. A pak zapomněl, proč o to vůbec usiloval, „vždyť i tak se dá žít“. Dá se, pokud je tohle pro něho život.

 

Co nás čeká? Všechny katastrofické filmy jsou lehkým náhledem do reality, která může nastat

T: Prostě, i podle účastníků hnutí, vědomí lidem vykresluje, že ve chvíli, kdy k něčemu dojde, tak v této kritické situaci a v místě události se staneš lidským a změníš se…

IM: Nestaneš se a nezměníš se. Říkají, že katastrofy jsou možná potřebné k tomu, aby to lidé prožili, očistili se a stali se lidskými. Ale zkušenost ukazuje něco jiného. Když dítěti berou poslední láhev vody, když pro kousek chleba zastřelí stařenku. Toto je realita existence.

Protože vše, co je nyní lidem vnuceno do hlavy, je povětšinou násilí, krutost a přežití za každou cenu. Stanou se lidé více duchovní, když musí rozdělit mezi všechny jednu láhev vody? Jsou hrdinové mezi lidmi, nepopírám, kteří dají svůj díl někomu, aby mu prodloužili život. Jistě, jsou takoví lidé. Ale v procentuálním poměru je to kolik? A zde je odpověď.

Takže, co nás čeká při takovém vývoji? Ozbrojené bandy? Všechny filmy, které byly natočeny, jsou pohodovou pohádkou reality, která může nastat. Už jsme to nejednou říkali. Přece jen systém vše skutečně předvídá.

Již jsme se v pořadech zmiňovali o migraci, teď si představ, že se  alespoň miliarda lidí začne hýbat kvůli přesídlení. A kdyby jen miliarda. Čím to všechno skončí?

T: Je zajímavé, jak systém vnucuje dokonce i v otázkách týkajících se uprchlíků, v otázkách týkajících se migrace, takovou pozici, že uprchlíci jsou oběti…

IM: A copak to nejsou stejní lidé?  A každý se podíval a pomyslel si: „Přijdou ke mně.“ A proč si myslíš, že „k tobě přijdou”, že to nebudeš ty, kdo půjde, příteli můj?! Vše může být, přesně naopak, než jak ti říká vědomí. Ty budeš nucen jít někam se svou rodinou. Tam, kde tě nečekají. Není to tak? A co potom?

T: Jedni chtějí, aby jim dali, druzí vůbec nechtějí dávat. „Proč se vůbec musím dělit?“, tak to vnucuje systém.

IM: A všichni myslí na to, že je jim někdo něco dlužen. Ale pravda spočívá v tom, že nikdo nikomu nic není dlužen na tomto světě. A to je skutečně pravda.

 

Pozitivní příklad tvořivého hnutí ALLATRA

T: Zde je ještě takový pozitivní příklad: hnutí AllatRa, protože v tuto dobu, kdy systém rozděluje lidi na „svoje a cizí“, lidé chápou, že…

IM: Víš, na co teď myslí ti, kteří poslouchají poprvé? Že sedíme a děláme reklamu ALLATRA. Strašíme lidi a vyprávíme, jaká je ALLATRA dobrá, a tak podobně. To je pravda. Tak pracuje vědomí.

T: Ale jsou i tací, kteří slyší…

IM: Ale ti, kteří slyší, ti vědí, kdo jsme. A ti, kteří nevědí? A jak oslovit ty, kteří nevědí? Jednoho po druhém? Tam někdo něco málo řekl, tam někde někdo řekl… Řeknu to jednodušeji: „Představ si továrnu, kde je hlučno, ty stojíš v koutě a sděluješ Pravdu. Uslyší tě na druhém konci?

T: Lidé se již také unavili touto lží (IM: Unavili se.) a zejména pravda zní, můžeme říct dokonce velmi...

IM: ...obyčejně

T: Velmi zvučně zní Pravda, protože…

IM: Protože se ozývá uvnitř a podstata spočívá právě v tom, naučit se slyšet tento šepot uvnitř a jemu důvěřovat a ne tomu křiku v hlavě. A naučit se zastavovat tento křik v hlavě, přestat být otrokem ovládaným systémem. V tom je pravda. A tohle by se lidé měli v prvé řadě naučit, aby se stali lidmi a ne zvířaty.

T: Já se přece jen vrátím k lidem z hnutí ALLATRA, k těm, kteří se přidali, protože…

IM: tak propaguj, propaguj...

T: Protože v této situaci vzniká…

IM: Ačkoliv, upřímně musím říci obrovské děkuji, přátelé, za to, že jste skutečně s námi, za to, že chápete, za to, co děláte! To je pravda.

T: Je velmi potěšující, že oni, víte, velmi silně svým příkladem zapalují… (IM: Ovšem), především proto, že jsou tyto Znalosti a pochopení…

IM: Především proto, že jsou čestní (T: Ano) a svobodní.

T: Jsou Znalosti a to je také velmi důležité.

IM: A na jejich tvářích je napsáno: „živý“.

T: A život samozřejmě tíhne k Životu, proto se tak rychle rozvíjejí tyto procesy „rodící život“. Systém pouze ví, že musí zabránit sjednocení lidí...

 

Život tíhne k životu

IM: Zde je příklad: na pohled mrtvá poušť, samý písek, hluboké trhliny v zemi a jen trochu zapršelo a zrána je vše zelené. Jednoduchý pozitivní příklad. Stejné je to zde, život tíhne k Životu.

T: A jak rychle se realizuje toto oživení.

IM: Jsou i pozitivní momenty, ovšem, že jsou. Kdyby nebyly tyto pozitivní okamžiky, nebyla by šance, copak bychom si spolu teď o něčem povídali? K čemu by mi to bylo potřebné? Mám se čím zabývat na jiných místech. Nejsem přece patolog, ale masér. Moje práce je pomáhat lidem zbavit se bolestí, aby byl život, řekněme, veselý a bez utrpení.

T: Al-Džábir, ten, kdo léčí srdce.

IM: Ale já léčím záda, chápeš? A srdce kardiologové, to je trochu něco jiného.

T: Víte, chce se zde přizvat lidi k této konsolidaci, ke sjednocení, vzájemné pomoci. Víte, vzpomněla jsem si na slova z Bible: „Tam, kde se sejdou dva nebo tři ve jménu mém, tam jsem Já uprostřed.“ Vždyť vědomí každého člověk neví, jakým způsobem se budou vyvíjet události, když lidé žijí v Duchu…

IM: Zopakuji, duchovní pomoc od Duchovního Světa přichází pouze k těm, kteří vědí a žijí podle zákonů Duchovního Světa. Pouze svobodným se dává síla. A pokud se člověk nachází v otroctví, v úplném podřízení se satanovi, copak k němu přijde pomoc z Duchovního Světa? Jednoduchá otázka.

Kdo bude posilovat nepřítele? Je to stejné, jako… no, takový ne moc hezký příklad: představ si, příteli můj. Jdeš sám, v klidu, nikoho neobtěžuješ, setmělo se a objeví se lupiči a ty řekneš: „Přátelé, počkejte, mám překrásné obušky, vezměte si je. To je pro vás, abyste si o mne neomlátili ruce, já jsem přece tvrdý.“ A to je odpověď. Omlouvám se za ironii, ale je to pravda. Pro lepší pochopení.

 

Je důležité, aby člověk pochopil kdo je a proč je tady

T: Igore Michajloviči, dnes také hovoříme o tom, nakolik je důležité to, aby lidé nemlčeli, ale byli otevření a projevovali svůj postoj…

IM: Mnohem důležitější je pochopit, kdo jsi a proč jsi tady. Pokud člověk chápe, kdo je a proč je tady a chápe, že těch 80 %, nebo dokonce více, negativních myšlenek v hlavě není jeho a nepotřebuje je. Pokud se vzdává těchto iluzorních pout, které mu vnutil satan, a on mu je skutečně vnutil satan.

Satan nemá ani ruce ani nohy. Jeho ruce a nohy jsou tvoje ruce a nohy. Vždyť on jen šeptá v hlavě a člověk koná. On šeptá v hlavě a člověk křičí, on napovídá v hlavě a člověk jde a zabíjí. Není to tak? Je. Satan nikoho nezabil, vy zabíjíte jeden druhého, přátelé moji, a to je pravda.

Pokud si tohle člověk uvědomí a jednoduše se přestane podřizovat všemu tomuto negativu, vloží svou pozornost jako svůj základní zdroj do dobra, do pozitivu, do Lásky, právě v duchovním směru, tak se vše změní. A nahlížíš tam a je tam skutečně svoboda. A za svobodou je i Život. A tehdy je jedno, bude-li konec světa či nebude, pro něj již nikdy nebude. Smrti se bojí mrtví.

 

Systém v agónii.
Odpovědnost za život civilizace zůstává na člověku

T: Ano, ovšem, toto je velmi cítit. Když se díváme na to, co dnes probíhá ve společnosti, na to, co se dnes děje ve světě, vzniká takový dojem, že systém se prostě nachází v nějaké své agónii, že je to nějaký chaos, nějaké šílenství systému. Znamená to, že zná nějaký svůj scénář?

IM: Řekněme… systém je víc než rozumný. Přirozeně, v každém případě chápe začátek svého konce: buď se tisíc let na smetišti živit lidskými „odpadky“, nebo v každém případě alespoň restart.

T: To znamená, že je dokonce schopný takových kroků, jako sebezničení během kataklyzmat, v průběhu všech těchto konfliktů, ano?

IM: S nadějí, že se potom znovu zrodí, ovšemže je toho schopný, v naději na budoucí odvetu. A vůbec, je to pouze program, stejný jako systém ve tvém tabletu.

T: Toto rozšiřuje pochopení. Lidé nyní chápou, že systém, v této pro něho předsmrtné době, dělá vše možné proto, aby si přitáhnul co nejvíce pozornosti …

IM: Zásoba energie. No, řekněme to tak, pokud má člověk v automobilu půl nádrže benzínu, kolik může ujet? A kolik může ujet s plnou nádrží benzínu? Jednoduchý příklad. Proto se systém snaží konat tak, aby měl plné nádrže pro všechny případy. V každém případě to systém potřebuje. Nemá mnoho variant. Má pouze dvě… A upřímně řečeno, lidstvo má také pouze dvě varianty.

T: Je vidět, jak mazaně je to v systému uspořádáno. Systém totiž vyčerpá půlku této nádrže teď a ostatní – když se člověk stane subosobností, když nestihla Osobnost splynout s duší…

IM: No, to je v normální existenci. Ale nyní hovoříme o tom, čemu se říká Poslední den

 

________________

Následující článek: „Předzvěsti posledních dnů a jak může lidstvo přežít”. Část 5.

Pořad „KLIMA. BUDOUCNOST JE TEĎ“ https://allatra.tv/cs/video/klima-budoucnost-je-ted