"Před panováním Ela a jeho elity…" - první řádek Enúma Eliš. Významy Mo – Allat a Do – antiallat. ZAJÍMAVÁ FAKTA. ATLANTIDA. Část 9

Textová verze filmu "ATLANTIDA. ELITA V HLEDÁNÍ NESMRTELNOSTI", který byl uveden v pořadu "OD ATEISTY KE SVÁTOSTI".

Část 9: 00:52:45 - 01:01:21 (čas filmu)

ZAJÍMAVÁ FAKTA

Znáte pojmy «trojice», «rada sedmi», «osobnost», «duše», «neviditelný svět»?

Všechny tyto pojmy byly známy v Babylonii – dědičce sumerské civilizace.

TROJICE, RADA SEDMI

Pro pochopení: v té době zůstává obecná struktura pantheonu bohů, která byla vytvořená ještě během období otrokářského Sumeru, bez zvláštních změn v průběhu celé epochy starověku, včetně starého Babylonského období.

To znamená, že v čele celého světa byla trojice: nejvyšší bůh Anu, Enlil a Ea.

Jsou obklopeni radou sedmi, nebo v jiných případech dvanácti «velkými bohy », určující «osudy» (šimatu) všeho na světě.

Všichni bohové jsou rozděleni do dvou klanů, do dvou rodů – Igigi a Anunnaki.

Na reliéfech a pečetích této doby se často objevují scény, které znázorňují, jak božský patron vede osobu k nejvyššímu bohu, pro určení jejího osudu a získání požehnání.

Věřilo se, že se ztrátou božského patrona se člověk stává bezbranným proti zlé vůli velkých bohů, mohl být snadno napaden zlými démony.

To jsou dozvuky – pozůstatky doby vládnutí Ela a jeho elity v Atlantidě, které budou názorně demonstrovány později v příběhu o Olympu.

OSOBNOST, DUŠE, NEVIDITELNÝ SVĚT

Pozůstatky prapůvodních Znalostí byly i v Babylonii, o čemž svědčí skutečnost, že ve 2.-1. tis. před n.l. věděli obyvatelé této země o Osobnosti jako o Duchu.

Nositelku Osobnosti nazývali „lamassu“, životní síly člověka „šedu“.

A chápání „duše“ (napishtu) znamenalo „něco neosobní“ a bylo kněžími ztotožňováno jednou s dýcháním, podruhé s krví.

Tudíž to, co spojovalo člověka přímo s Jediným Bohem, kněží podle pokynů svého vědomí nahradili materiálním pochopením, tedy pochopením samotného systému.

V té době se již vědělo o existenci neviditelného světa: o přízracích, rozezlených stínech mrtvých, nedostávajících obětí, různých druzích duchů podsvětí (utukki, asakki, lemunti - „zlí čerti»), nočních duchách, inkubech, lilu, navštěvujících ženy, succubech, lilit (lilitu), ovládajících muže a další.

MO – TAJNÉ SÍLY

MO je jedním z významných teologických sumerských konceptů. Dnes je často překládáno jako „Me“ ve významu vyjadřující tajné síly, božské podstaty. Například mýtus věnovaný krádeži „Me“ boha Enkiho bohyní Inannou.

Není jasné, odkud se objevil překlad „Mo“ jako „Me“ a kdo byl v tomto zainteresován.

Ve skutečnosti v prapůvodních Znalostech bylo jedno ze jmen Allatu „Mo“, a odtud pochází u národů v pozdním období éry obrození lidské civilizace, k nimž patří i Sumerové, slova, která přešla i k slovanskému jazyku a jsou ještě dnes používána – to je „mošč“ (rusky moc), „moč» (moci, mít možnost), „moje“ atd.

Sumerové obecně měli v jazyce více „o“. V jejich jazyce se ještě ze starých časů dochovaly dva významné pojmy: „mo“ v chápání „allat“ a „do“ ve významu „anti-allat“.

Proto bylo mnoho názvů a jmen spojeno s těmito slovy a označovalo duchovní síly nebo síly jim odporující.

Přestože se sumerský jazyk stal později mrtvým, ve slovanském jazyce dosud existují dozvuky pojmů důležitých ve starověku.

„Do“, v označení pozemského antiallatovského dění, se používá dodnes v takových výrazech, jako například: «DO té doby, než»; «DO kdy mi budeš protiřečit»; «odsud DOsud (posud)“, «DOroga» (cesta, dráha) atd.

Slovanský jazyk je obecně jedním z mála jazyků, jenž si zachoval pozůstatky společného prajazyku dávných dob, který používaly národy žijící na různých kontinentech.

Věřilo se, že mohutné síly „Mo», hnací síly ve vývoji světa, vlastnili lidé, národy, města, chrámy.

Ale tyto tajemné síly mohly opustit jejich držitele. Byly jimi obdařeny i kultovní předměty, ve kterých tyto síly po určitou dobu udržovaly své neviditelné vlastnosti.

Sumerské představy o „Mo“ přerostly do akkadských představ o „tabulce osudu“, která určovala pohyb světa a světových událostí. Přičemž bylo zdůrazňováno, že držení těchto tabulek zaručovalo, nebo potvrzovalo světovou nadvládu.

V dávných dobách se věřilo, že ovládání znalostí o „MO“ je velmi významné, podobně jako v současném světě vlastnictví jaderného kufříku vládci světových velmocí.

Podle básně «ENÚMA ELIŠ», bohyně Tiamat, Enlil, Marduk a jiní bohové vlastnili tyto tabulky osudů.

ENÚMA ELIŠ – nadvláda Ela a elity

K dnešnímu dni odborníci – sumerologové přiznávají skutečnost, že ještě nedostatečně znají sumerský jazyk, a existuje tak problém základního nepochopení starověkých památek jak sumerských, tak i babylonských textů.

V mnoha případech jsou nuceni ponechávat mezery, dávat otazníky nebo se spokojit pouze s obecným chápáním některé části textu, často spoléhajíce pouze na svou intuici a na pochopení, která jim umožnila získat tato civilizace v rámci jim poskytnutého vzdělání.

Zajímavé je, jak se dnes pro společnost překládá název prvních slov babylonské epické básně ENÚMA ELIŠ, přitom se aktivně klade důraz na to, že s největší pravděpodobností znamenají „Když nahoře“. Na základě této hypotézy jsou předkládány různé verze interpretace slov. Tento způsob přikrytí pravdy je jednoduše komusi potřebný.

Nicméně pro zasvěcené to je: „Nadvláda Ela a jeho elity“, pro ostatní - „Když nahoře“.

A první řádek eposu pro zasvěcené zní takto: „Do nadvlády Ela a jeho elity...“.

Psát na začátku posvátného textu „DO“ - to byl standardní způsob označení anti-allatu ve starověké literatuře.

Například: «DO té doby, než byli ti a ti bohové», «DO té doby, než existovalo nebe a zem», «DO té doby, než byl stvořen člověk, to bylo něco prvotní».

To znamená «DO té doby, než» bylo něco ve smyslu anti-allatu, byl allat z Duchovního světa (ze světa Jediného Boha), který zrodil celé „DO“- to znamená anti-allat a objevil se materiální svět.

Takže ten, kdo je více obeznámen s pravou historií časů, chápe, o jaké historii pojednává tato svérázná babylonská bible, proč starodávnými kněžími byla ustanovena zejména tato slova jako první a jak to potom přeložili pro národy při opisování z těchto textů.