Radost – to je přirozená součást Života

Textová verze pořadu „KLIMA. BUDOUCNOST JE TEĎ“ s účastí Igora Michajloviče Danilova. Část 8.

Jak mít radost ze Života? Jaké postoje vědomí brání člověku v prožívání radosti? Radost – to je přirozený stav Osobnosti. Život a existence – to jsou dvě různé věci. Vědomí existuje, ono nikdy nezíská život. A Ty, jako Osobnost, můžeš začít Žít.

 1:42:29 — 1:50:06

Předchozí článek: „K čemu slouží pyramidy na planetě a jak je aktivovat?“ Část 7.

(Poznámka, zkratky v textu: moderátorka Taťána – T; Igor Michajlovič Danilov – IM)

 

Proč u člověka vzniká zoufalství a deprese?

T: Víte, zaujal mě ještě jeden takový moment, že nyní obrovské množství lidí po celém světě vypráví o tom, že jsou na planetě slyšet nějaké podivné zvuky. A média samozřejmě chtějí zastřít tuto informaci a poskytnout nějaké klamné záznamy. Prostě, lidé si všímají, že ve všech koutech planety je někde slyšet skřípot, někde celý „dechový orchestr“…

IM: Jsou to svérázné zvuky a opět, jsou zapříčiněny určitými procesy. Ale o tom lidé věděli už před dávnou dobou, a psali o tom v dávných dobách, že když to nastane…

T: Anděl zatroubí.

IM: I tak se to dá říct. Jsou to jen příznaky, nic víc.

T: Prostě zde, dokonce i v souvislosti s tím, jak se to odráží na fyziologickém i na psychickém stavu lidí, chápeš, nakolik je to důležité, dokonce i v tomto směru, aby lidé chápali, jak se vyhnout těmto procesům, které jsou uvnitř nich a vedou k zoufalství, že nakolik je důležité právě duchovní…

IM: A opět, proč u člověka vzniká zoufalství? Protože žije vědomím. Tatáž zoufalství, tytéž deprese a vše ostatní jsou nedílnou součástí práce našeho vědomí. Pro koho je to výhodné? Pro člověka? Ne. A pro koho?

T: Pro systém. Nevědomost (IM: Absolutně správně) a vnucování nějaké odsouzenosti…

IM: Ale člověk může, a je povinen aktivně vzdorovat samotnému systému. Může u duchovně svobodného člověka vzniknout deprese? Deprese není ničím jiným než projevem egoismu založeného na sklíčenosti.

Pokud však člověk tento egoismus v podstatě nemá, pokud žije jinými, duchovními hodnotami, tím, co je opravdu důležité, jak u něj vůbec může vzniknout deprese? A jak u něj může být sklíčenost od systému? Je to opět manipulace.

 

Radost ze života – to je přirozený stav člověka, který nekončí

T: A přeci — jak vychytrale odvádí člověka od jeho přirozeného, ​​trvalého stavu — stavu štěstí a radosti.

IM: Je to přirozený stav, máš pravdu.

T: Ano. V současné době si lidé myslí, že radost je nějaký náhodný stav.

IM: No, skutečně, jaká je teď u lidí radost? Našel nějaké penízky, nějaký zisk, ještě něco, ​​něco se povedlo — a to je „radost“. Radost nemůže skončit. Radost je konstantní stav, je to přirozený stav.

A jestli jen přichází, pak promiňte, to je banální emoce, dočasná emoce. To už je úděl vědomí, nic víc, když se obrázky mění z dobrých na špatné a podobně. No, dobré se zřídka ukazují, ale špatné často.

T: Takže pokaždé, když se člověk nachází ve stavu radosti, tak se nachází ve stavu své přirozenosti a Ducha Svatého?

IM: Ne, pokaždé ne, záleží opět… Pochopení „radosti“, to je lidmi vnímáno různě. Pokud člověk neví, co je to duchovní Život, přirozeně u něj všechno protéká… a „radost" je chvilková, spojená s egoismem a vším ostatním.

Vždyť to jsou naprosto různé věci, zásadně odlišné. Láska, štěstí, radost, které vychází z Duchovního Světa, to, co člověk zažívá jako Osobnost… je mu úplně jedno, co se stane s tímto vědomím a tělem.

 

Jak má člověk získat radost ze života?

IM: Ale když se člověk nachází pod kontrolou systému, když je opravdu otrokem satana, dochází zde k manipulaci od vědomí. Vždyť v hlavě mu diktují programy, které se vnucují a člověk je přijímá jako své vlastní. Vyprávějí mu: „Celý svět tě nemá rád. Ty chudinko nešťastná“. A člověk leží a fňuká, skuhrá, a jen s tím motá hlavy doktorům.

A v podstatě stačí udělat co? Stačí jednoduše poslat tyto myšlenky někam daleko, společně i s tím diktátorem v hlavě. Opravdu začít Žít ve velkém, jak by měl člověk Žít a vše pak zapadá na svá místa. Pak ani zdravotní problémy netíží, ani pracovní, ani žádné jiné na světě. Ano, vše se urovnává, všechno…

V konečném důsledku to není podstatné, když hovoříme o Životě a smrti, jsou to nesrovnatelné věci. No, není to tak? (T: Ano) Ale pro vědomí jsou nesmírně důležité. Jsou mnohem důležitější než, řekněme, duchovní svoboda. Vždyť podle chápání vědomí se duchovní svoboda zaměňuje s nábožností. Ale opět, jsou to různé věci: nábožnost a duchovní svoboda.

Všechno je to banální práce systému na jeho pýše, jen sebeklam. A opět, otázka sebeklamu… Ve skutečnosti to není sebeklam, když říkají, že člověk klame sám sebe. Ve skutečnosti právě démoni klamou Anděla, a ne, že on klame sám sebe.

 

Postoje vědomí, které „uzavírají“ cestu k Životu

T: Zde je, Igore Michajloviči, ještě taková otázka, která ještě není vyřešená v lidských hlavách, setkáváme se s ní v komentářích, když lidé říkají, že: „Když se očistím od negativa (IM: Nikdy se neočistí), očistím se od zla, pak budu žít“.

IM: Nikdy se neočistí. Když člověk začíná hovořit v rámci takových kritérií: „Když se očistím nebo když získám Život...“ Nikdy ho nezíská, protože za něj mluví satan v jeho hlavě. Je potřeba konat, ne plánovat. Plánuje systém. Anděl neplánuje, ten usiluje.

Pokud pták bude plánovat každé mávnutí svého křídla, nepoletí nikam, dokonce ani nevzlétne. Jde to od vnitřního. Potřebuje vzlétnout – tak letí. Zde je jednoduchý příklad: zkus se jít proběhnout a zároveň přemýšlet o každém kroku – kam dát nohu, jak by měl pracovat sval. Poběžíš? Samozřejmě, že ne.

 

T: Vědomí prostě chtělo prokontrolovat každý tento krok, tak zasahuje…

IM: Samozřejmě. Tím že pomáhá, tím právě ve skutečnosti i uzavírá tuto cestu a vytváří takovéto nastavení: „Když získám duchovnost“. Můžeš získat duchovní hodnost, ale ne duchovnost. V tom je smysl.

T: Ano. A druhá strana toho je, že se „nikdy nezbavíš negativa“ (v tom smyslu, že je to součást duální podstaty), že „můžeš získat Život, dokonce když jsou tato negativa někde v pozadí“.

IM: Ne, tohle nemůže být… „Nikdy se nezbavíš“ – opět, je to diktování systémem. A v tomto případě mluví sám o sobě.

T: „Nedokážu získat život“.

IM: Vědomí nikdy nezíská Život. Je to jen program, program Žít nemůže. On existuje. Život a existence jsou dvě různé věci.

Proto z jedné strany on nelže, když mluví sám o sobě, špatně však je, když to vnucuje Andělovi uvnitř člověka, když to Osobnost vnímá jako své vlastní. A tehdy se Osobnost stává součástí koho? Předem mrtvého systému a dostává to, co si zasloužila. Všechno dle spravedlnosti, všechno čestně.

_______________

Následující článek: „Hodnota Života je mnohem důležitější než vše pozemské“. Část 9.

Pořad „KLIMA. BUDOUCNOST JE TEĎ“ https://allatra.tv/cs/video/klima-budoucnost-je-ted