Skryté působení myšlenek

Mnoho problémů vzniká u lidí proto, neboť ještě nevědí, jak v sobě identifikovat zdroj původu svých myšlenek a jak rozlišit, čí vůli vykonávají v tom či jiném okamžiku. I když udělat to je velmi jednoduché, když máš základ Znalostí a doopravdy se toužíš stát duchovně lepším. Hlavní chybou je, že člověk naivně předpokládá, že všechny myšlenky jsou „jeho osobní“ a ani se neobtěžuje pochopit svojí podstatu. Obvykle říká: „já si myslím“, „já se stydím za svoje myšlenky“, „jsou to moje myšlenky“, „můj nápad“. Ale ve skutečnosti, když pozorně sledujeme tento proces, tak všechny myšlenky přicházejí k člověku zvenčí a nejsou jeho vlastní. Člověk může mezi nimi pouze volit a dávat jim sílu své pozornosti. Prozatím lidé ještě nemají návyk hovořit a myslet takto: „přišla ke mně myšlenka zjevně od živočišné podstaty“, nebo „myslím si, že myšlenka, která teď přišla, má duchovní povahu“. Je to škoda, protože takováto forma komunikace by předcházela vzniku mnohých konfliktních situací mezi lidmi a udělala by jejich život kvalitnější v duchovním aspektu.

Mnohokrát jsem se v rozhovoru s lidmi setkávala s dvojím projevem lidské přirozenosti v běžné konverzaci. Člověk se snaží navenek říct něco pozitivního o sobě, své práci, vyjádřit pozitivní vztah ke mně nebo nadšení ze Znalostí uvedených v knihách, ale na co při tom myslí? Během rozhovoru živočišná podstata šablonovitě udržuje pozornost člověka a jako obvykle  nerušeně přepíná jeho myšlenky „o sobě“ na myšlenky „o hovořícím, v nepřetržitém porovnávání se sebou“. Člověk právě ani nesleduje, jaké myšlenky ho jedna za druhou ve vlnách napadají. Vždyť za závojem živočišné podstaty se mu všechny zdají jako „vlastní“ Ale co se v něm skutečně odehrává? Myšlenky, když na ně člověk soustředí pozornost, vyvolávají úplnou erupci emocí, keré se zase zacyklují na podobných myšlenkách. V ten okamžik člověka naplňuje buď pocit závisti, žárlivosti, egoismu a někdy dokonce i nenávisti a zloby a nebo neustálého porovnávání a posuzování sebe se mnou. A bohužel, právě na tento „tajný“ útok lidské pýchy se soustřeďuje pozornost daného člověka v okamžiku rozhovoru. Právě proto všechno nejcennější, co se týká jeho duchovní podstaty, vyprchává neuslyšené a nezpozorované, protože svou pozornost, díky své volbě, udržoval na živočišné podstatě. On takto prostě chtěl myslet. Nejsměšnější na tom je, že člověk přitom předpokládá, že tyto skryté myšlenky si uvědomuje jen on sám. Nu což, úloha živočišné podstaty spočívá v tom, aby pro člověka vytvořila iluzi skrytosti a ukotvila ho v „osobním vlastnictví“ vnucených myšlenek. Pro živočišnou podstatu to je nejlehčí způsob, jak zachytit pozornost Osobnosti a manipulovat s ní pomocí jednoduchých šablon.

Když se člověk začne pozorovat, tak zpravidla odhalí cyklické opakování stejné skupiny obzvláště dotěrných  šablonovitých myšlenek od živočišné podstaty, které nejvíce upoutávají pozornost člověka, vyvolávají v něm negativní emoce a nutí ho prožívat je stále znova a znova. Nejzajímavější na tom je, že podobné šablony jsou v každém z nás, i když je živočišná podstata přikrášluje „čistě osobními myšlenkami“. Zajímavé je, že po tomto rozhovoru si člověk nemůže vzpomenout, co říkal partner. Vždyť z celého rozhovoru jeho živočišná podstata, v jejíchž rukách byla pozornost člověka, odhalí pouze myšlenky, o čem on „sám přemýšlel“ v okamžiku rozhovoru a také útržky frází, které těšily jeho velikášství. Tohle všechno by nebylo tak smutné, kdyby toto šablonovité přijímání živočišné podstaty neprovázelo člověka celý jeho vědomý život. Ale kontrola „svých myšlenek“  Osobností, kardinálně mění situaci!

Potkávala jsem lidi, kteří už na sobě pracují. To jsou ti nemnozí, kteří jsou upřímní ve svých slovech a opravdu čistí ve svých myšlenkách a záměrech, bez skutečného projevu své duální podstaty, ti, kteří se smějí své živočišné podstatě, nepřetržitě ji v sobě kontrolují a nepodléhají jejím nástrahám a vychytralosti. Práce těchto lidí na sobě je očividná a není potřeba  k tomu cokoliv dodávat. Jejich kdysi vratká víra se díky vytváření vnitřní duchovní opory před očima proměnila na pevné Poznání, a to je dělá silnými na duchovní cestě. To, že člověk začíná zachytávat projevy živočišné podstaty a odlišovat ji od své duchovní podstaty – už to je dobré. Tyto kroky duchovní transformace sebe samého dříve či později povedou k podstatnému výsledku v duchovním vztahu. Na pomoc těmto lidem bych chtěla říct: není potřeba se bát útoků živočišného rozumu.  Je nutné pochopit, že když se rozhodl aktivně na vás zaútočit v okamžiku vašeho duchovního probuzení, tak to znamená, že už za něco stojíte v tomto světě. Takže je potřeba dvojnásobně posílit pozornost a směřovat ji na svoji duchovní podstatu. Živočišný rozum neutrácí síly pouze na toho, kdo je jeho průvodcem.

Anastasia Novych

"Člověk je v podstatě duální. Mysl člověka může lehce přecházet z jednoho extrému do druhého, vytvářejíc v ní takto nepokoj a nestabilitu. Vnější je odrazem vnitřního."

"Vždyť myšlenka není vidět. Nelze ji zvážit ani změřit, ale přesto existuje, když se objevila v našem vědomí. Myšlenka má obsah (přinejmenším informační). Její existence trvá jen krátkou dobu, protože ji rychle nahrazují jiné myšlenky. Myšlenka nemá hmotnost, ale v materiálním světě může mít kolosální následky. V podstatě je to Nic."

"Jak říkali v dávnověku, kdo stoupá na vysokou horu, tomu připadá směšná každá světská marnost. Pokud se chce člověk vážně věnovat vlastnímu duchovnímu rozvoji, tak  v první řadě musí dát disciplínu svým myšlenkám. Co možná nejčastěji provádět analýzu prožívaných emocí, jakými myšlenkami se zaobírá, jaké jsou povahy  a jaký je mechanismus jejich vzniku. Musí umět být nad věcí, nad každodenností. Musí umět vnímat svět z pozice pozorovatele duchovní podstaty, a ne z obvyklé pozice pozorovatele živočišné podstaty.

Živočišná podstata neustále vykresluje člověku velkou iluzi o tom, co je to vnitřní svět člověka, přičemž klade důraz na ego Osobnosti a také na to, co je v jeho interpretaci vnější svět, který jakoby měl sloužit tomuto egu. Z pozice této iluze vnucuje Osobnosti chybný úsudek o světě, o jiných lidech a takto vzdaluje člověka od vnímání Pravdy."

Rigden Djappo (z knihy «AllatRa»)