Vědomí člověka – to je nástroj v rukou ďábla
Text pořadu „Hra Profesionálů. Co je to vědomí? Film 3“. Část 1.
00:00:00 — 00:43:56
Kdo a proč vkládá destruktivní myšlenky do vědomí člověka? Pro koho je to výhodné? O příkladech vlivu na vědomí člověka. Nutkání něco udělat. Ďábel – to je to, co je v každém z nás. Dobro nebo zlo, Světlo nebo tma, Život nebo smrt – volba je na každém z nás. Psychiatři, psychologové a psychoanalytici z různých zemí světa ve formě hry hledají odpověď na nejdůležitější problémy současné společnosti.
Předcházející pořad: „Hra profesionálů. Co je to vědomí? Film 2“: https://allatra.tv/cs/video/hra-profesionalu-co-je-to-vedomi-film-2
ALLATRA TV představuje vědecko-diskusní projekt.
V této hře uvidíte:
- Praktické zkušenosti psychiatrů, psychoterapeutů a psychologů z různých zemí světa. „Ať už jsem doktor lékařských věd nebo nejsem doktor, vědec, profesor, generál, prezident – nikdo se nemůže ochránit před tímto neštěstím“. „Nejtěžší je pro nás přijmout to, že vědomí je vůči nám agresivní“.
- Vědomí - hlavní nepřítel člověka. „Pokud uslyším rozkaz: „Sněz sušenku“ a podřizuji se mu, tak když uslyším rozkaz: „Zabij!“, zabiju. A to je třeba chápat. To je jedno a to samé. Jestli jsi v otroctví – jsi v otroctví“. „A najednou velmi hlasitý hlas v hlavě: „Podřízni ji, aby nekřičela“. Cítím prudký úder do zad, moje ruka se prostě začíná zvedat o pár milimetrů vzhůru…“
- Je možné ovlivňovat lidské vědomí? „Dostal jsem příkaz: „Co se stane, když narazíš do auta?“ Jasně jsem ucítil, jak se moje noha přesunuje z brzdy na plyn“.
- Jaká je příčina nevysvětlitelných nehod? „A proč se to tak děje? Pro koho je to výhodné? Jak dlouho na nás budou probíhat tyto experimenty?“
- Kdo manipuluje s člověkem a snaží se zotročit celé lidstvo? „Jestli ke mně přijde pacient a stěžuje si: „Mám nutkavou myšlenku“, co mu mohu poradit? Jak se s tím vypořádat?“
- Jak se zbavit nutkavých myšlenek? „Vzali mi krev, řekli: „Blahopřeji vám…“ „… jste posedlý démony“.
- „Máte démony!“ Co ví současná věda o vědomí? „Ano, „… máte démony“. Dobře, díky. V současné době psychiatrie ponechává člověka v bezmocném otroctví, ani mu nedává šanci se z toho dostat“.
- Co brání specialistům studovat vědomí? 80% vědeckých prací nelze zopakovat. Veškeré naše znalosti, které jsme měli, mohou být jednoduše falešné.
- Co je to Osobnost člověka? A dnes musíme jen přiznat nebo souhlasit: vědomí, to jsem já nebo to přece jen nejsem já? Jaká je moje pravá podstata?
- Hledání odpovědí na nezodpovězené otázkymoderní psychiatrie a psychologie.
Kým jsou vkládány všechny myšlenky do hlavy člověka
Alexandr Kravčenko, moderátor, účastník MSH „ALLATRA“ (Ukrajina): Dobrý den, vážení odborníci a profesionálové. Velmi nás těší vidět vás dnes na obrazovkách, stejně jako všechny ty, kteří jste přišli a připojili se k nám ve studiu. Zopakuji, že dnes máme třetí hru, odehrává se ve formátu výhradně živé komunikace. První dva pořady měly velmi široký ohlas.
Zájem o otázky, které zde pokládáme, myslím, že jste to sami viděli a chápete, že je obrovský, protože téma vědomí je zajímavé pro každého: od žen v domácnosti až po astronauty, všichni se s tím střetávají – obyčejní lidé i vy, profesionálové, kteří v této oblasti pracujete. Pro ty, kteří jsou tady dnes s námi poprvé, zopakuji: formát Hry a samotný projekt probíhá ve velmi pohodlné formě, jak pro vás, tak pro odborníky, profesionály, kteří pracují na svých místech.
Bereme za hypotézu ty Znalosti, které byly vyloženy v knihách Anastasie Novych a v pořadech s účastí Igora Michajloviče Danilova, a rozebíráme ty otázky, které jsou dnes aktuální. Co je to vědomí? Jaká je jeho podstata? Co jsou to myšlenky? Odkud pocházejí? Patří opravdu nám?
Můžete se klidně vyjádřit. Jakákoliv domněnka, jakákoliv myšlenka, která se vám možná může zdát hloupá, pošetilá může v této hře nabýt zcela odlišné obrysy a můžeme najít odpovědi na otázky, které klademe jak sobě, tak vám. Pro vás zopakuji, že vědomí má strukturu pole. A jako odborníci sami dobře chápete, že to bylo nejednou dokázáno jak vašimi kolegy, tak také účastníky Mezinárodního společenského hnutí ALLATRA.
Znalosti, informace lze předávat na dálku. Myšlenky nám jsou vkládány. Všichni to dobře vědí. Položím tedy znovu otázky:
- Kým jsou nám vkládány tyto myšlenky?
- Pokud jsou myšlenky negativní, můžeme mluvit o systémovosti. Pro koho je to výhodné? Co je to za systém?
- Pokud porovnám systém s internetem, pak mám otázku: pánové experti, ale kde je server? A komu patří?
- Kde je tento Kerberos, který toto téma důkladně střeží a nedovolí se k němu přiblížit?
- Proč se vaši kolegové brání a ladně, potichounku se vyhýbají tomuto tématu?
Myslím, že všichni jste dobře obeznámeni s těmi vědci, kteří opravdu chtěli, snažili se a dokonce dosáhli určitých výsledků v této oblasti. Vezměme si například všem známého Australana Johna Ecclese. Jeho knihu „Tajemství člověka“, kde jasně ukázal a napsal: „Lidé jsou něčím ovládáni a to něco je mimo fyzické tělo“. Řekněte mi prosím, co je to „něco“? A proč je pro něj výhodné, abychom se cítili špatně, aby se v našich hlavách točila negativa?
To je to, o čem budeme dnes mluvit, a nejenom dnes. To je to, co by u vás, jako u odborníků, mělo vzbuzovat živý zájem. To je to, na co byste měli odpovědět především sami sobě a pak nám – vašim klientům a pacientům.
Ďábelské projevy v člověku
Alexandr Kravčenko: Nejdříve bych se chtěl podívat na jeden, z profesionálního hlediska, zajímavý případ. V pořadu „Sebevražda. Posmrtný osud“ Andrej popsal situaci, kdy mladík zabil dívku, se kterou žil ve stejném bytě. Podle jeho slov ji miloval. Přičemž tato vražda nebyla jen cynická a nemorální.
Zdá se mi, že jednoduše zachází za hranice lidskosti. Ani jedno zvíře se podobným způsobem nechová. Připomenu vám to jen proto, abych vám oživil tuto informaci. Mladík nejprve omráčil dívku, když přišla domů. Pak ji znásilnil a několikrát ji bodnul nožem do oblasti srdce. Pak ji uškrtil a znovu znásilnil. A pak šel, posadil se k počítači a začal si psát s přáteli a celou situaci popsal.
Pokud budete hledat na internetu a najdete tento dopis, myslím, že mnozí z vás budou zděšeni, v první řadě jako lidé, a v druhé – jako odborníci. Je tam několik zajímavých momentů, kde je vidět, že ten člověk se střetnul s nějakou obrovskou silou. Nemohl jí vzdorovat. Jasně to vše popisuje bod po bodu. V jeho sděleních je dokonce uveden čas.
Tak tedy, mám otázku, vážení profesionálové, co je to za sílu, která donutí člověka zabít svého milovaného partnera? Co je to za sílu, která donutí člověka znásilňovat mrtvolu? A co je to za sílu, pro kterou je takové chování výhodné? Prosím, můžete vyjádřovat své názory. Děkuji.
Diana Olejnik, psychiatr, psychoterapeut (Ukrajina): Já, jako lékař, jako specialista, jako psychiatr nemám žádné rozumné, logické vysvětlení, které bych mohla upřímně, tváří v tvář lidem, uvést alespoň jako hypotézu, nějakou vědeckou hypotézu, co se s člověkem děje. A myslím si, že cynismus na to nesedí, nevysvětluje a ani neoznačuje ten čin, který byl popsán. Vždyť, nakolik si vzpomínám, hovořilo se o mladém studentském páru.
Alexandr Kravčenko: Ano.
Diana Olejnik: O úplně obyčejných mladých lidech, kteří byli úspěšní ve studiu, a na jejich způsobu života nebyly žádné zvláštnosti, na základě kterých by se mohlo předpokládat něco podobného. Není vůbec možné…
Zdá se mi, že my specialisté projevujeme cynismus v okamžiku, kdy se snažíme tyto nelidské činy (protože to je nelidské jednání) „zabalit“ do nějakého druhu diagnózy, snažíme se logicky vysvětlit, že to je možné a připustitelné. A dnes ani nechci používat slovo „systém“, protože jinak než ďábelským projevem v člověku tyhle věci není možné nazvat.
Před pár dny (mohu se podělit) jsem měla takové zajímavé setkání s kolegyní. Kolegyně – tím myslím lékařka. Je to akademička, jedna z předních specialistů, doktorka lékařských věd v oboru anesteziologie a resuscitace, člověk s rozsáhlými lékařskými a životními zkušenostmi.
Měly jsme prostě upřímný a otevřený rozhovor, jak se říká, osobní. A když jsem se jí zeptala: „Co si myslíte, jsou myšlenky naše, když vycházíte ze své lékařské a životní zkušenosti?“
Podívala se a řekla: „Cože? Jak je možné považovat je za vlastní? To už by v dnešní době bylo šílenství. Jsem vzdělaný člověk, lékař, celý život zachraňuji lidi, jsem vědec, již jsem starší člověk, jdu po ulici (vracím se domů) a najednou mi naskočí takové myšlenky a obrázky, díky kterým jsem jednoduše strnula a hrůzou se zastavila. Nemůžu, nemám dost odvahy, abych je tady vyslovila.
Opravdu jsem se zděsila: jak takové myšlenky mohou vůbec přijít do mé hlavy? Jak se to dá nazvat? A co je to ve mně? Nejstrašnější je, že je to ve mně?“ A říká: „Můžeš se mi smát…“ Nečetla knihy, o nichž tu dnes hovoříme, neposlouchala pořady.
Říká: „Celý život jsem byla ateistka. Ale dnes, jak vysvětlit to, co se děje s lidmi, co se děje se mnou… Mám takový pocit, že ďábel existuje a usídlil se v nás všech. A projevuje se velmi aktivně“.
Ďábel – to je to, co je v každém z nás a je agresivní
Alexandr Kravčenko: A nejzajímavější je, že když popisuje svůj příběh, tak říká nejen to, že se v ní ďábel usídlil a myšlenky k ní přiletěly, ale i to, že ďábel je ve všech, a to je specialista.
Diana Olejnik: Ano, a to je specialista – vědec, akademik, doktorka lékařských věd. A ona říká: „Pokud nevrátíme duchovnost, zvláště duchovnost (nikoliv morálku, budeme tříbit ne nějaké normy chování, ale právě duchovnost) do naší činnosti, všeobecně do našeho života do činnosti lékaře… vždyt pro lékaře má ve skutečnosti smysl zabývat se tím jen tehdy, když si svou lidskost zachová každý den.
A tyto projevy jsou tím, co nám brání projevit tuto schopnost lidskosti. A my se jen přeměňujeme v nějaké roboty. A to už není lékař, to už nejsou lidé“. A nad tím bychom se měli všichni zamyslet.
Snažím se pochopit své kolegy, kteří se odvrácejí od tohoto problému, nechtějí do něj proniknout hlouběji a považují to za normu a součást lidského života. Protože v tradiční medicíně, ve vědě, existuje pevná směrnice, že vědomí – to jsem já. To, co řekla Taťjana na našem prvním setkání: nejsložitější pro nás je přijmout právě to, že vědomí je vůči nám agresivní.
Avšak já analyzuji všechny popisy duševních poruch, které za mnoho let nashromáždila psychiatrie, psychologie, psychoterapie – ve skutečnosti je to popis tohoto agresivního projevu vědomí. A jaké je? Agresivní a destruktivní svou podstatou.
Máme bohaté zkušenosti s těmito pozorováními a popisy. A dnes nám to zbývá jen přiznat nebo souhlasit: vědomí – to jsem já nebo to nejsem já? A jaká je moje pravá podstata? A to je otázka, kterou nakonec musíme nějak vyřešit.
VIDEO: Fragment z filmu
„VĚDOMÍ A OSOBNOST. OD PŘEDEM MRTVÉHO K VĚČNĚ ŽIVÉMU“
2:34:00 — 2:35:24
Pořad s účastí Igora Michajloviče Danilova na allatra.tv
Vliv vědomí na sériové vrahy
PhDr. Tatjana Zinčenko, psycholog, psychoterapeut (Ukrajina): Udělala jsem malý výběr z výpovědí, přímé řeči sériových vrahů. Obecně je to takový dobrý důkazní materiál, že tito lidé trpěli tím, že je ovlivňovala obrovská síla, se kterou se nebyli schopni vypořádat. Nebyli schopni, protože nevěděli jak, neměli žádné znalosti a žádné zkušenosti.
A že naprosto neztratili lidskost sami o sobě a navíc – procházeli obdobím boje a udělali velmi mnoho pokusů přestat nebo vyprovokovat společnost, aby je zastavila. A že si dokonce zachovali lásku k lidem mimo vliv této síly, kterou sami nazývali ďábel, posedlost, démoni, duchové, jakkoliv.
Ale mimo tento vliv projevovali lidskost. Když Osobnost, byť jen trochu, nacházela tuto svobodu, tak dělali vše pro to, aby zastavili tyto vraždy a tyto ohavné zločiny.
Slabá osobnost – rukojmí satana
Tatjana Zinčenko: Slivko Anatolij Emeľjanovič, je to sériový vrah ještě ze Sovětského svazu. Je známý tím, že organizoval rozsáhlý dětský turistický klub „Čergid“ („Přes řeky a doliny“) a byl zasloužilým učitelem SSSR a opravdu miloval děti. A ráda bych přečetla výňatky z jeho deníku.
Například, o tom, jak se radoval, když se mu nepovedlo provést takovýto čin, co dělal, aby se dostal z vlivu této síly. To znamená, když to vše u něj začalo, když začaly přicházet takové nutkavé myšlenky spojené s fantazií, spojené s vraždou a příkazy zabít dítě, začal podnikat nějaké kroky.
Popisuje: „Nacházel jsem mezi dětmi upokojení, učil jsem je dobru a upřímně jsem je miloval. Ale nacházel jsem se doslova ve dvou světech. Zdálo se, že ten skutečný je matný a ten, kde vidím mučení dětí – jasný a vzrušující. Přízrak nehody z roku 1961 se neustále vynořuje a pronásleduje mě“.
Je to vlastně ta nehoda, kterou to u něj všechno začalo, a vytryskl proud těchto nutkavých myšlenek.
Nebo například „Vítězství“ (tak se jmenuje tato epizoda z deníku): „Už dlouho jsem necítil takovou lehkost a svobodu v duši. Poprvé v životě, když jsem uviděl špinavé nohy chlapce, jsem vystřízlivěl – a experiment se nekonal“.
Takže neudělal to, nespáchal zločin a měl z toho radost.
Alexandr Kravčenko: A teď, Taťjano, omlouvám se, skočím Vám do řeči. Řekněme, že to zdaleka není jednoduchý moment, kdy je za prvé člověk rád, že se vražda neuskutečnila, a jaká slova volí: „Experiment se nekonal“. Kdo s kým provádí experimenty? Co to je vůbec za takovéto hry?
Vyplývá z toho tedy, že každý člověk je něčí experimentální králík nebo myš? Co to na nás provádějí? A co je nejdůležitější – kdo? Kde jsou záruky, že kdokoliv z nás teď ne… Pořad skončí, člověk se půjde zabývat svou obvyklou činností, žít pravidelným životem a začnou mu nejenže přicházet tyto myšlenky, ale pak i podněty k jejich realizaci. A přitom se natolik drze zaměnuje, skutečně zaměnuje, jak jsme již říkali v předchozích pořadech, a zkresluje realitu, ve které se člověk nachází.
Tatjana Zinčenko: Já ještě kousek přečtu, protože je důležité to, co se odehrávalo ve vnitřním světě člověka, když se nacházel… střetl se s touto obrovskou silou: „Setkali jsme se s Koljou vedle mostu. Přijel jsem s novým oblečením. Řekl jsem Koljovi, že pro svou literární tvorbu ho musím vyfotografovat svázaného. Jsem jakási zrůda, které přináší potěšení dětské utrpení. Nemohu psát, dusím se vzlyky. Chtěl jsem znovu spáchat sebevraždu, ale nedokázal jsem to“.
Tudíž probíhá natolik obrovský boj, nakolik se člověk snaží přestat: „Doufal jsem, že mi sňatek pomůže, abych se odvrátil od svých myšlenek, ale byla to chyba“.
„Peklo a ráj“ – název úryvku: „Jednou jsme jeli k moři. Na jedné ze stanic jsem šel na procházku. Se mnou vyšli dva hezcí chlapci. Skotačili. Během sexuálního vzrušení jsem uslyšel zvuk blížícího se vlaku. Chtěl jsem v této sladké extázi skočit pod něj, aby můj život skončil v tomto krásném okamžiku, ale najednou jsem narazil do jabloně rostoucí u silnice, které jsem si nevšiml. Byl jsem rozladěný, že se mi to nepodařilo“.
To znamená, že člověk, aby zarazil tyto zločiny, se mnohokrát pokouší o sebevraždu, ale nepodaří se mu to.
Alexandr Kravčenko: To znamená, že ho něco zadržuje.
Tatjana Zinčenko: Ano, zadržuje, ano. A ještě jedna věc. Toto je dopis ženě už potom, co ho zatkli:
„Milá Ludmilo Ivanovno! Odpusť mi to všechno. Až ve vězení jsem pochopil, že jsem neměl žádné právo se oženit a mít děti. Jsem zrůda. Posílám ti seznam příznaků své úchylky. Uchovej je v tajnosti, ale dávej pozor na děti. Nejdůležitější je stát se jejich přítelem. Musíš vědět o jejich myšlenkách a snech. Najdi v sobě odvahu a řekni dospělým dětem o mé úchylce. Lékaři to neuznávají za nepříčetnost, ale tato neřest je tak silná, že jsem ztrácel rozum a podřizoval se zlé vůli“.
To znamená, že ten člověk přímo popisuje a nazývá věci, jak se říká, svými jmény – co podstoupil.
Alexandr Kravčenko: Ty příklady, které Tatjana přečetla, nevím… myslím, že to jsou nějaké do očí bijící případy, jasně ukazující na to, že člověk jednal proti své vůli. Je snadné je rozebírat z pohledu vědy, z pohledu profesionalizmu, když stojíš stranou od toho všeho.
V našich předchozích Hrách jsme říkali, že provokativní, negativní myšlenky přicházejí v podstatě ke každému člověku. Ano, v dnešní době se o tom v naší společnosti, bohužel, nehovoří otevřeně. Ale představte si, jen si představte, že se to ve skutečnosti může stát vám. Jak by na to reagovali lidi, kteří jsou vám blízcí?
A protože se obracím nejen k těm, kteří jsou na obrazovkách (i když se dívám na vás), týká se to všech účastníků, kteří dnes přišli do našeho studia. Mezi našimi hosty (myslím, že pro nás bude velmi přínosné se v tom rozebrat) je váš kolega, lékař, medik. V životě se mu stala dosti nepříjemná příhoda. Chtěl bych, aby se s vámi i s námi podělil o to vše, co se stalo, a pak spolu s vámi probereme, o co jde.
Příklad vlivu vědomí člověka – nutkání něco udělat
Igor Gogol, odborník na léčbu tuberkulózy (Ukrajina): Nedávno se mi stala tato příhoda: měl jsem nehodu. Řídil jsem, matka seděla vedle mě, otec seděl vzadu. Jel jsem po hlavní silnici, zboku stálo auto a bylo možné zatočit doprava a zaparkovat. Na pozadí v tu chvili došlo k zúžení vědomí, měl jsem tlak v hlavě, cítitl jsem sevření hrudi. Přišel mi příkaz otočit se.
Když jsem se začal otáčet, dostal jsem příkaz: „Co se stane, když narazíš do auta?“ Jasně jsem ucítil, jak se moje noha přesunuje z brzdy na plyn. Vší silou přidávám… a najíždím na auto, narážím do auta plnou rychlostí. Přitom na mě všichni křičeli: oba rodiče a ti, kteří byli venku. Takový pocit, jako bych byl v nějaké rouře: všichni křičeli, ale já jsem neovládal vlastní tělo. A vůbec jsem nevěděl, nechápal jsem, co se se mnou děje.
Vedle vozida, do kterého jsem narazil, stála žena a přišel pocit (příkaz) pokračovat v jízdě. Neuvolnil jsem nohu z plynu a najel jsem na ženu. Přišel pocit moci nad tělem. Když se to stalo, žena spadla pod auto, vyběhl jsem z auta a ženu jsme vytáhli, a tehdy ten tlak z hlavy a sluneční pleteně zmizel. Byl to stav naprostého ticha.
A pak, když uplynula nějaká doba, když už se tato věc řešila na policii, přicházely sebevražedné myšlenky: podřezat si žíly nebo skočit pod auto, abych v někom vzbudil lítost, abych zapomněl na tento případ. Avšak díky tomu, že jsem byl seznámen s knihami Anastasie Novych a s pořady s účastí Igora Michajloviče, dalo mi to možnost dostat se z tohoto stavu. Taková příhoda se mi stala.
Alexandr Kravčenko: Děkuji moc. Řekni, prosím, ty stavy, které jsi popsal jako tlak, sevření, a pak se to všechno rozpustilo a bylo ticho, – slyšel jsi nějaké hlasy? Nebo hlas?
Igor Gogol: Ano, byl to jasný příkaz jet přímo na auto a příkaz přesunout nohu z brzdy a stlačit plyn. Jasně. Tak to stoprocentně bylo. Když jsem dost plynule s takovým opojením prostě přesunul nohu z brzdy na plyn.
Alexandr Kravčenko: Promiň, prosím, chci si ještě upřesnit pár momentů: ty jsi přesunul nohu?
Igor Gogol: Tělo, které jsem neovládal, přesunulo nohu.
Alexandr Kravčenko: A kde jsi byl v té chvíli ty, tvoje pocity nebo tvoje pozorování této celé situace?
Igor Gogol: Takový pocit, jako bych byl mimo tělo, jako by tělo bylo uvnitř mě.
Alexandr Kravčenko: Dobře, ale řekni mi (po tom, co došlo ke srážce, najetí na ženu) co bylo: „Chlapík!“ nebo „Jak jsi jen mohl?“ Tak co? Pochvala, obvinění?
Igor Gogol: Ze začátku přicházely myšlenky moci nad tělem, ne moje, ale někoho z jiné… nějaká třetí síla. A pak začalo obviňování, a dokonce čas od času přicházely ve snech obrázky, jako by znovu… přichází okamžik nehody a obviňování: „Udělej si něco!“, „Ty jsi vinen tím, co se stalo“, „Proč jsi to nekontroloval?“
Elena Prengemann, doktorka vyšší kategorie, rodinné lékařství, psychosomatika (Německo): A co se dělo před touto cestou? Protože, jak je známo z informací z pořadů s účastí Igora Michajloviče Danilova, z knihy Ezoosmosa, k takovémuto vlivu dochází pouze tehdy, když došlo k otevření člověka.
To znamená, bylo předtím nějaké emocionální rozpoložení? Možná že jste se s někým pohádal, nebo jste se z nějakého důvodu trápil? Protože tady musí být nějaký vstupní bod – a to je vždy emoce, většinou negativní. A otázka zní: co bylo před tím? Proč se to stalo? Proč jste umožnil, aby došlo k rozvoji takové situace? Můžete to vysvětlit?
Igor Gogol: Nic takového se nestalo. Před tím, než se stala tato nehoda, nemohl jsem usnout, celou noc jsem měl sny. Ani ne sny, ale obavy z toho důvodu, že budu sedět za volantem auta: auto, nějaké problémy s řízením auta, to vše spojené s nějakými obavami, s tlakem. Ale nic konkrétního tam nebylo, možná jsem si nevšiml.
Elena Prengemann: Je jasné, že tam byly nějaké obavy.
Igor Gogol: Ano, obavy tam byly.
Elena Prengemann: To znamená, že jste nebyl ve vnitřním stavu klidu a radosti, ale byl jste v nějakém emocionálním rozpoložení.
Igor Gogol: Ano, byly tam emoce.
Elena Prengemann: Děkuji.
Igor Gogol: Když jsem řídil, měl jsem pocit pýchy, že to jsem já tady za volantem, že jedu v autě.
Alexandr Kravčenko: Chci ještě jednou obrátit naši pozornost na skutečnost, že takový člověk, stejný jako my všichni, váš kolega, tomu nedokázal jednoduše čelit. Igor přece velmi jasně popsal tyto stavy – neměl kontrolu nad tělem, prostě pozoroval to, co cítil, právě tento tlak. Zajímavý moment, že noc předtím nemohl usnout, měl utkvělé myšlenky, byly tam emoce. Jen si představte, šlo o auto.
A jak to skončilo? Jiný člověk utrpěl zranění. Nebo, například, hlava státu, má na dosah červené tlačítko a jestli na něj bude takto stejně vyvíjen tlak… Chápeme, že žádné znaky moci, žádné postavení…
Nevím, ať už jsem doktor lékařských věd nebo nejsem žádný lékař, vědec, profesor, generál, prezident – nikdo se nemůže ochránit před tímto neštěstím, před touto bestií, která roztáhla nad každým své tlapy a drápy a tiše se ukryla, schovala se, jako by to nebyla ona a vydává to vše za činy kteréhokoliv člověka: „On není normální, je degenerovaný, maniak!“ Nebo nějaká další diagnóza a dají mu nálepku.
V naší třetí Hře se ptám a myslím, že i nadále budu pokládat tuto otázku: „Proč se to děje? Pro koho je to výhodné? Jak dlouho budou tyto experimenty na nás provádět?“
Koneckonců, je to vlastně křik o pomoc. Veškeré lidstvo a každý člen společnosti, bez ohledu na zemi, křičí, přichází a žádá o pomoc. Jen někdo jde k psychiatrům a psychologům a někdo se obrací k náboženství a prosí, aby z něj vyhnali démony.
Dobro nebo zlo, Světlo nebo tma, Život nebo smrt – volba je na vás
Tatjana Peuvrel, ředitelka kliniky přístrojové kosmetologie (Švýcarsko): Chci se podělit o svou osobní zkušenost. Asi nejpronikavější je vždy osobní zkušenost. Za prvé, co se děje? Opravdu přichází nějaká třetí síla.
Byla to moje osobní zkušenost po narození mého prvního dítěte: mladá matka, skvělá rodina, vdaná, žádné takové problémy nejsou, dá se říct. Ovšem, mohl to být nějaký stresový stav, z něčeho nového. Odborníci to mohou popsat jako poporodní depresi, ale v mém případě to bylo zřejmé zúžení vědomí, zúžení myšlenek na sebe: „Jsem tak nešťastná…“ A pak opravdu nastane jakési otupění, které je velice zjevné, zastření… nevím, jak to říct.
Z mé osobní zkušenosti: muži ve Švýcarsku, kteří jsou v armádě (tady je trochu jiný systém), zbraně, veškerá výzbroj – zůstává doma. Můj manžel je důstojník, v domě byla služební zbraň, kterou zamykal na klíč. A tyto myšlenky mě přemáhaly, nějak jsem se s nimi snažila bojovat, ale jednoho strašného dne jsem se ocitla s touto puškou v ústech. To je všechno.
Co to bylo? Jak to bylo? Nevím. Jak jsem našla klíč, jak jsem šla, vzala… najednou jsem se ocitla s ní v rukou. A znovu, je cítit právě tento vnější tlak, je pociťován jako vnější příkazy a do té meze, když už ty sám nic nechápeš.
Ale byl tu nějaký vnitřní impuls, podnět: „Co to ty, idiotko, děláš?“ Nějaké prozření a v tu chvíli pravděpodobně začal opravdový boj mezi světlým a temným ve mně, hlavně proto, že jsem mohla udělat něco nenapravitelného. A podle vnějších faktorů nebyly absolutně žádné náznaky toho, že bych mohla takový krok udělat.
Takže na základě mé zkušenosti, když to řeknu stručně, byly to vnější síly, protože byl cítit právě vnější tlak. Samozřejmě, že to ulpí na nějakém tvém sobeckém „já“, ale pokud se tento bod otevře, pak velmi rychle dochází k nenapravitelným věcem.
Alexandr Kravčenko: Velice děkuji za váš příklad. Řekla jste, že jste pocítila vliv třetích sil, že to byl jakýsi tlak zvenčí.
Tatjana Peuvrel: Ano.
Alexandr Kravčenko: Popište prosím, jak se projevoval tento vliv?
Tatjana Peuvrel: Projevoval se dokonce i na fyzické úrovni. Projevilo se to jako tlak na úrovni hlavy. Samozřejmě, v té době jsem neměla žádné Znalosti, a proto jsem to připisovala nějaké čistě fyzické indispozici, nedostatku spánku a tak dále.
Tedy, cítila jsem to fyzicky na úrovni hlavy a kolem hlavy. A zužovalo se to do nesnesitelné bolesti, která také nebyla fyzická, ale jako tlak zvenčí dovnitř a jako jakási strnulost uvnitř. A teď, na základě Znalostí chápu, že to je přesně zakrytí Stříbrné nitě: zvenčí se uzavírá vnitřní.
Alexandr Kravčenko: Dobře, ještě chci od Vás upřesnit. Byla Vám diagnostikována „poporodní deprese“, je to tak?
Tatjana Peuvrel: Nestanovili mi diagnozu, ale odborníci (obrátila jsem se na přátele) mi všichni říkali: „No, to je normální, to přejde“. A v podstatě jsem jako medik chápala, že to lze svést na poporodní deprese, samozřejmě.
Alexandr Kravčenko: Dobře, děkuji. To je velmi důležitý a zajímavý bod. Znovu, otázka pro vás pánové, profesionálové a odborníci. Tatjaně odpověděli: „To je normální“. To znamená, co je normální? Je normální žít v takovém stavu? Je normální zažívat ty pocity, které zažívala? Je to normální? Co si myslíte?
Natália Stoljarova, lékařská psycholožka první kategorie (Rusko): Samozřejmě, že to není normální. Tam, kde odborníci nemohou vysvětlit pravý důvod, tam nacházejí takováto zdůvodnění. Samozřejmě, v každé situaci je možné stanovit diagnózu. Například, jak řekla Tatjana, poporodní depresi.
Ve skutečnosti se pro mě tento případ a mnohé další stávají pochopitelné až poté, co jsem se seznámila s informacemi z knih Ezoosmóza a AllatRa. V každém případě je to skutečně vliv třetích sil, takových jako třeba kanduci, kteří se v podstatě živí, řekněme, lidskou energií.
Past vnucených myšlenek
Elena Maslova, psycholog vyšší kvalifikační kategorie (Rusko): O tom, nakolik si nevšímáme nutkavých myšlenek, jsem se sama přesvědčila. Odpočívali jsme v přírodě, měli jsme čaj v termosce a nedaleko odpočívali lidé, kteří měli samovary. A najednou někomu z nás přišla myšlenka: „Kdybychom měli samovar, to by bylo skvělé!“ Zasmály jsme se, pak někdo říká: „Taky bychom si měli koupit samovar!“ Jako bychom ho potřebovali. A naráz přichází myšlenka: „Můžeme ho přece koupit někomu k narozeninám“.
A chápeme, že v rodině při večeři, při různých situacích se začalo na toto téma hovořit a vkládala se tam pozornost. A znovu, jen tak, z legrace: „Kdo bude mít další narozeniny? A, dcera!“ (Dceři bylo v té době 7 let, ale naše vědomí nám předhazovalo, že nutně potřebuje tento samovar, bude ho předávat dál jako relikvii. A konec, bez samovaru to nejde.) A co myslíte, když přišly narozeniny dcery, co jsme jí darovali? Právě ten samovar!
A stojí tam už několik let, ani jednou jsme ho nikam nevzali, nikdo ho nepotřebuje a čaj jsme z něj nepili. To bylo pro nás ponaučení, co jsou to nutkavé myšlenky a vkládaní pozornosti. Dobře, že zůstalo jen u samovaru. A někdo přijde už s daleko vážnějšími myšlenkovými příkazy a je pro něj velmi těžké zbavit se jich.
Volba člověka řeší vše
Elena Maslova: A nutkavé myšlenky, jak jsme již probírali, slyší každý člověk, ale ne každý je uskutečnuje. Pokud vezmeme za hypotézu informaci z knih Anastasie Novych, lze tam jasně vysledovat myšlenku, že rozhodujícím faktorem je volba samotného člověka mezi vůlí živočišné podstaty a Duchovní podstaty. Igor Michajlovič o tom také v pořadech neustále hovoří.
„Vědomí je mazané, ale nemůže za tebe učinit volbu. Život nebo smrt si vybíráš pouze ty sám. V závislosti na osobní volbě se jeden stává Hitlerem, druhý Buddhou“ (z knihy „Sensei IV“, Anastasia Novych).
Alexandr Kravčenko: Milí profesionálové, vaši kolegové tu dosud řekli velmi zajímavé a důležité věci: když pacienti přicházejí s problémy nutkavých myšlenek nebo tíživých stavů, nemá na to psychiatrie žádnou odpověd, nijak nepomáhá. To znamená, že věda, psychiatrie, dnes ponechává člověka v tomto bezmocném otroctví, nedává mu šanci se z toho dostat.
To, o čem dnes Elena hovořila ohledně myšlenek (dokonce i se samovarem) – to je fantastický příklad. To je jasný ukazatel práce systému. Koneckonců, nejen Eleně přišly myšlenky o samovaru, přišly všem, a nejen přišly, ale také byly realizovány. Řekněte mi, prosím, co s tím máme dělat my, obyčejní lidé, když dokonce i odborníci tomu podléhají?
Matérie – to je svět ďábla
Olga Schmidt, bakalářka aplikovaných věd, certifikovaný rentgenolog a technolog, operatér MRI R.T. (R) (MR), BAS (USA): Sledovala jsem pořad s účastí Igora Michajloviče Danilova „Vědomí – nástroj ďábla“, je tam takový citát, přečtu ho:
„…kdo stojí za vědomím, to je jednotný systém nebo to, co v náboženstvích nazývají „ďábel“ nebo „satan“, ten disponuje určitou silou. Hmota – to je jeho svět. Naše vědomí je jako nástroj téhož ďábla, o kterém se říká, že není, ale on existuje. A on je v každém z nás, a to nelze popřít, protože právě jeho nástroje pracují v našem vědomí“.
Další zajímavá citace:
„naše vědomí, ďábel, není hmotný, je pouhou informací. Čím se živí informace? Energií. Co je to energie? Energie to je právě AllatRa, která se nachází, která k nám sestupuje od Boha. To jsou ty síly, které k nám přicházejí“.
Z toho vyplývá, že, pochopitelně, je-li to informace a živí se energií, proč většina těch myšlenek, které k nám přicházejí, těchto stavů, proč je většina z nich vždy negativní. A pokud vycházíme z tohoto chápání, proč jsou tato chtění, přání, emoce, egoismus, pýcha – to vše, všechna tato negativa jsou jako dobíjení, to je energie pro systém.
_____________________
Fragment z pořadu „Vědomí – nástroj d‘abla“
(1:52:59-1:53:02)
Igor Michajlovič Danilov: Ale kromě našeho vědomí existují určité síly, které se také vměšují. Jsou jako třetí „osoby“. Jako hypnotizér, který zasahuje do vědomí lidí, a říká člověku, že je zpěvák. A člověk v to věří a zpívá apod. A opravdu se může považovat za znamenitého zpěváka – za toho, koho mu hypnotizér vsugeroval. To jsou třetí síly. Třetí síly často předčasně vezmou člověku život, protože jsou stejně hladové jako samotný systém.
___________________
VIDEO: Fragment z pořadu „Sebevražda. Posmtrtný osud“
(1:14:29-1:16:15)
.
Fragment z pořadu „Sebevražda. Posmtrtný osud“
1:24:12-1:24:30
Igor Michajlovič Danilov: Zní to jako fantazie. Ale skutečně, když si to takto poslechneš – zdá se to jako pohádka, pokud by to nebyly reálné věci, které za tím stojí, a vysvětlit je jinak, dokonce i z hlediska vědy, to je prostě nemožné. A z pohledu metafyziky jsou to zcela přípustné věci.
___________________
Následující článek: Studium vědomí jako klíč k léčbě psychických onemocnění, Část 2
Pořad „Hra profesionálů. Co je to vědomí? Film 3“: https://allatra.tv/cs/video/hra-profesionalu-co-je-to-vedomi-film-3