Živý rozhovor s I.M.Danilovem - 1. - 4. stránka
Text relace «Vědomí a Osobnost. Od předem mrtvého k věčně živému» v redakci Anastasie Novych. (Poznámka: zkratky v textu - redaktorka Tatiana - T; Igor Michajlovič Danilov - IM; Žanna - Ž; Voloďa - V; Andrej - A).
Živý rozhovor
OD PŘEDEM MRTVÉHO K VĚČNĚ ŽIVÉMU
VĚDOMÍ A OSOBNOST
00:00:00 - 00:11:41
VIDEO Č. 1
„Ve světě nás učí jen rozumu, paměti, vědomostem a logice. Ale při poznávání Pravdy je nutné osvojení si vyššího stupně sebezdokonalování, uvědomění a chápání těch hlubokých pocitů, které vycházejí z Duše. Vždyť duchovní zkušenost se nachází za hranicemi rozumu... “
Z knihy „AllatRa“
_____________
T: Dobrý den, milí přátelé! V průběhu života se měnily podmínky života společnosti, civilizace. Ale neměnným zůstává jedno – samotný člověk, jeho vnitřní dualita a otázka skutečného smyslu jeho přebývání zde. Tímto smyslem života po celou dobu bylo a zůstává Duchovní osvobození, kterého se dosahovalo skrze praktickou zkušenost poznávání sama sebe, své skutečné podstaty a také cestou sebezdokonalování v různých duchovních praktikách. Téma naší dnešní relace je – „Vědomí a Osobnost. Od předem mrtvého k věčně Živému”.
_____________
VIDEO Č. 2
VĚDOMÍ A OSOBNOST
OD PŘEDEM MRTVÉHO K VĚČNĚ ŽIVÉMU
PROROCI. INKULTURACE. OBRAZ A PODOBA
MAGIE A REINKARNACE. ČLOVĚK JE STVOŘEN DVAKRÁT
AUTOGENNÍ TRÉNINK. MEDITACE. DUCHOVNÍ PRAKTIKA
CO LIDÉ NEVIDÍ?! CO JE TO SYSTÉM A VĚDOMÍ ?!
OSOBNOST A DUCH. JAK SE STÁT SVOBODNÝM
FYZIKA NADPŘIROZENÉHO. NEPOZNANÉ
DUCHOVNÍ ZKUŠENOST. SKUTEČNÝ ŽIVOT
OTÁZKY. ODPOVĚDI PRAKTIKŮ
PRAVDA, USVĚDČUJÍCÍ SYSTÉM,
NAVŽDY TĚ MĚNÍCÍ!
V pořadu:
„VĚDOMÍ A OSOBNOST
OD PŘEDEM MRTVÉHO K VĚČNÉ ŽIVÉMU”
T: Dnes jsou mými hosty: Igor Michajlovič Danilov, Žanna, Voloďa a Andrej.
Igore Michajloviči, po shlédnutí série pořadů, „Pravda je pro všechny jedna”, s Vaší přímou účastí, lidé z různých zemí světa poslali pozoruhodná vyjádření. Tyto reakce jsou různorodé, ale, co je důležité, že mnozí lidé, kteří viděli zejména předchozí pořad, poprvé v životě, pocítili Vaše mlčení, duchovně naplněné, na pro ně zcela nové úrovni duchovního vnímání. Mnozí z nich procítili, co jsou to hluboké pocity, to bezmezné a duchovní, jehož část je v nich samotných.
IM: To je ta neoddělitelná část, která by měla dominovat u všech lidí. Je to přirozený stav pro normální lidi.
T: A toto oni v sobě odhalili, toto hluboké chápání podstaty beze slov, které se výrazně liší od obvyklého myšlení a práce vědomí.
IM: To znamená, že není vše ztraceno.
T: Je potěšující, že si mnozí všimli toho, že nejdůležitější dialog ve skutečnosti neprobíhal pomocí slov, ale na úrovni hlubokých pocitů. A po rozhovoru srovnávali to, co se dělo, s objevením pramene nebo s oceánem nekonečné radosti ...
IM: A co je zajímavé. Často mi mnozí kladli otázku o jediném jazyce nebo prajazyce. A v minulém pořadu nás pochopili lidé, kteří absolutně neznají tento jazyk, kterým hovoříme. Myslím verbální.
T: Takový zajímavý moment ... lidé po zhlédnutí pořadů pronikli do hlubokého smyslu svého náboženství, jeho základu, k důležitosti těch duchovních Znalostí, které se předávaly skrze jejich Proroky. A našli pro sebe ten počáteční opěrný bod v duchovnu, ze kterého začíná chápání základů jejich náboženství a víry ... V této souvislosti bych chtěla přečíst několik dopisů.
"Bismilláh rrahmani rrahim! (Ve jménu Alláha Soucitného a Milosrdného)
Džazákumu Alláhu khayran (Ať vás Alláh odmění dobrem)
Téma, které je dnes velmi aktuální. Pořad vyvolal velmi silný zážitek. Je v něm hluboký smysl pro pochopení mého náboženství, mé cesty. Je předán přes plod čestnosti. V jednom z hadís Prorok (mír jemu a požehnání Boží) říká v slovech Al-Hasana ibn Ali, že posel Alláha (mír jemu a požehnání Boží) řekl: "Zanech to, o čem pochybuješ, ve prospěch toho, o čem není pochyb. Skutečná pravda - to je klid, naopak lež - to je pochybování."
BarakAlláhu fíkum (Ať vás Bůh požehná)."
A tady je druhý dopis, který přišel ze zcela jiné části země:
"Jsem křesťanka. Četla jsem Bibli a stále jsem se snažila představit si, kde se nachází to neviditelné Boží nebe, ta realita duchovní a ne materiální. Jak se tam dostat? Čím se začínal první záměr, první krok skutečné cesty svatých Otců? Moje chápání z rozumu bylo nejasné a neurčité. A jen dnes, díky tomuto neobyčejnému pořadu, jsem beze slov pochopila celou hloubku a jednoduchost pocitu Boží milosti. Opravdu tak, jak je v Bibli řečeno: "Nevidělo to oko, neslyšelo ucho a nevstoupilo to do srdce lidského, co přichystal Bůh těm, kdo Ho milují." Teď, poslouchajíc v Kostele kázání, čtením Bible, začala jsem chápat celou hloubku a pravdivost Kristova Učení, které nám církev předala. Pochopila jsem, co znamená: "Království Boží je ve vašem nitru". Pochopila jsem slova Ježíše Krista, když odpověděl: "Království Mé není ze světa tohoto".
T: Igore Michajloviči, tyto i jiné dopisy odhalili klíčový moment - od čeho je ideální začínat praktické pochopení znalostí jakékoli duchovní cesty přivádějící k Bohu - od praktického kontaktu se svými hlubokými pocity. Dnes se mnozí šablonovitě a nezúčastněně chovají ke svým náboženstvím, pouze jako ke tradici. Ve společnosti chybí pochopení sebe sama, jako člověka, důležitosti žít Duchovním Světem. V lepším případě se lidé snaží prostudovat své náboženství, ale na základě představ svého vědomí ...
IM: Zde je jedno malé „ale”: Prostudování náboženství – to je jedno, ale cesta k Bohu - to je druhá věc. Všechna náboženství jsou dobrá, už jsme o tom mluvili a ne jednou, není špatných náboženství a ony všechny vedou k Bohu. Ale problém je v tom, co chce člověk, co on volí. Mnohým se jednoduše líbí účastnit se náboženství jako divadelního představení, prostě být účastníkem. Ale mnozí směřují k Bohu. A rozdíl je zde podstatný. Pokud lidé vstupují do nějakého náboženství proto, aby se na ně sousedé nedívali křivě, to je jedna věc. Ale pokud jdou do náboženství proto, aby skrze něj došli k Bohu, to je úplně něco jiného. A zde je třeba zdůraznit, že všechna náboženství spojuje jeden cíl, mají jeden prostý společný smysl – cestu k Bohu.
T: Igore Michajloviči, v pořadech jste říkal, že každé náboženství obsahuje zrnka znalostí a že aby bylo možné jít po cestě, vedoucí k Bohu, je třeba alespoň v praktice pochopit, co je to jiné vnímání – pocitové vnímání hlubokými pocity ... Igore Michajloviči, ve světě existuje okolo 300 náboženství. A každý ve svém náboženství říká, že právě jeho cesta k Bohu je jediná správná a skutečná.
IM: To říkají lidé z rozumu. To říkají pouze ti, kteří vedou lidi jako Susanin do bažiny, z níž se nikam nedostanou. Ale opravdoví lidé, kteří sami znají tuto cestu, kteří po ní jdou, to nikdy neřeknou. Ve všech skutečných náboženstvích (ne těch, které lidé uměle vymysleli, ale opravdu skutečných) všichni, kteří nacházeli tuto cestu, chápou, že ve všech náboženstvích je stejné zrno - a to je cesta k Bohu. A všechno ostatní - to je kultura, to je dědictví a mnoho jiných atributů, přijatelné pro ty, či jiné národy, nic víc. Fakticky, toto všechno je tatáž cesta.
T: Igore Michajloviči, proč je vůbec cesta k Bohu rozdělena na tolik náboženství?
IM: Vědomí vždy rozděluje, ono jinak nemůže - boj o moc, boj o dominanci nad někým. To je materie, to jsou zákony hmoty, v tom je podstata - rozděl a panuj, proto lidé rozdělují. Ale právě ti, kteří dosáhnou pochopení, ti se naopak snaží spojovat.
T: Igore Michajloviči a s čím se setkávali Proroci, kteří přicházeli do tohoto světa?
IM: S tímtéž, s čím se setkávají i nyní - s lidmi a jejich vědomím.
