Živý rozhovor s I.M.Danilovem - 107. - 119. stránka
_____________
06:20:30 - 07:06:00
T: Igore Michajloviči, zmínil jste se o otázce celosvětového spiknutí, že existují žrecké struktury, které sní o devátém dni, více než jedno století.
IM: Co je 9. den? Sen systému o 9. dni právě říká, že pokud osmého dne do lidského těla, jako do nádoby, nevstoupí Duše, nádoba zůstane prázdná. 9. dne už nebude moci vstoupit. A systém vytvoří a rozvine v tomto neplnohodnotném člověku to, co systém nazývá „bůh“ - nesmrtelnou, materiálně projevenou bytost, která se bude svou silou rovnat Bohu (to znamená, že bude moci vytvářet další iluze a udržovat tuto iluzi donekonečna). Neboli řekněme, antibůh.
T: Mnozí lidé, kteří nejsou s touto otázkou obeznámeni, mohou zapochybovat o tom, že v moderním světě existují tajné organizace, které se zabývají projektem „Devátého dne“. Kdo bude mít zájem, mohu dát nápovědu: podívejte se, kdo inicioval a sponzoroval ve světě výzkumy ohledně početí člověka ve zkumavce a podporoval vědu tímto směrem?
IM: Dobrá nápověda…
T: …Kdo o to měl zájem a proč?
IM: Ano… Systém se vždy staví proti Bohu. Nutí lidi, aby považovali samotný systém za Boha.
T: No, tato touha systému skutečně prosvítá skrze jeho otroky, když někteří lidé, přestože chápou veškerou svou nicotnost jako otroka, jasně demonstrují ostatním, touží, sní a chtějí být před jinými lidmi těmi, kteří jsou nazýváni a považováni za bohy. Často vyprávějí ostatním, že v Duchovním světě dosáhli mnohého a prezentují se téměř jako zosobnění samotného Boha v těle. Zkrátka, hybrisi. Mimochodem, právě tak se ve starověkém Řecku říkalo arogantnímu člověku, člověku, který byl pyšný – hybris.
Ž: Bohužel, tyto hrybisy… přesněji hrybisi…hybrise můžeme potkat i dnes.
T: Ano… Koneckonců, to všechno odhaluje tvář systému, který se přes ně projevuje, snahu samotného systému vyrovnat se Bohu. Čili drobné, nicotné, se pokouší stát Velkým Bezhraničným… A pokud použijeme příklady z křesťanství, tak jsou to jako tmáři svatokupectví s touhou vládnout Duchu Svatému.
IM: Tento paradox je stále aktuální. Proč? Protože zkrátka probíhá boj o přežití samotného systému. On sám vytváří takové podmínky pro manipulaci sebou samým.
T: Ale ten den nemůže nastat, že?
IM: No, pokud jde o to, zda může 9. den nastat nebo ne, ještě jednou zopakuji: vše je zde materiální, systém existuje pouze v rámcích 6 dimenzí, v 7. dimenzi již neexistuje. A nad šesti dimenzemi je ještě 66 dimenzí, které to nedovolí.
Pro obrazné pochopení na úrovni vědomí uvedu příklad toho, co je tento svět. Představ si květinu, jakoukoli, je to jedno jakou, například, kopretinu. Představila sis kopretinu? A teď si představ, že kopretina zmizela a místo ní se objevil ptáček. Představila sis to? Tak tedy pro Duchovní Svět je tento svět jako ta kopretinka, kterou sis představila a okamžitě na ni zapomněla, je tak prchavý a iluzorní. V tom je smysl. Ale pro lidi jako Osobnosti, není tento svět ničím jiným než odrazovým můstkem pro skok do Věčného Života, anebo propastí do dlouhého mučení. Volba zůstává na lidech.
Zde si samozřejmě můžeš vybírat. Ale aby sis mohl vybrat, musíš vědět, co si vybíráš. A proto, abys věděl, je třeba mít zkušenost. A abys měl zkušenost, musíš přece pracovat na sobě. Vědomí říká, že nemusíš nic měnit uvnitř sebe, stačí prostě studovat, znát něco o vnějším v trojrozměrnosti. Někdy vypráví, co je třeba dělat, opakovat nějaké meditace, cvičení nebo ještě něco, nezáleží na tom, co bys dělal. Ale bez hluboké práce na sobě, právě z pozice chápání, znalostí všech těchto procesů, bez hledání Duchovního Světa uvnitř sebe se nic nestane. Ve vnějším, Duchovní svět nenajdeš. Duchovní svět je možné nalézt pouze v sobě, protože cesta k němu vede skrze člověka. Už jsme o tom nesčetněkrát hovořili v mnoha pořadech, no a před námi o tom hovořili mnozí.
Dokud na to člověk nevynaloží úsilí, nikdy se nedokáže přiblížit Duchovnímu Světu. A nejtěžší a nejjednodušší je to, že člověk musí především pochopit, uvědomit si a vnímat sebe jako Osobnost. Musí nalézt sebe, kým on je. A musí uvidět ty herce ve svém vědomí, kteří ho odvádějí, nutí ho zabývat se čímkoliv a říkají mu: „Odvrátíš se, co budeš bez nás? Padneš“. Nepadneš, naopak vzlétneš. Dokud si to člověk neuvědomí a nezačne pracovat na sobě, nenaučí se to nejsložitější a nejjednodušší – být šťastným, být Živým, prostě BÝT, a ne jen existovat.
_____________
VIDEOTEXT
Být šťastným, být Živým
Prostě být, a ne jen existovat.
_____________
IM: Když lidé alespoň trošku studují systém, to znamená, že se skutečně začínají zabývat svým duchovním vývojem… Nemám na mysli moderní přístup k pochopení „duchovního vývoje“ – sedět v meditaci nebo modlitbě a čekat, až se něco podaří, ale když člověk vstává a jde, to znamená, začíná na sobě tvrdě pracovat, když začíná skutečně poznávat sebe jako Osobnost, studovat své vědomí (toho nepřítele uvnitř sebe, který ho všemi způsoby odvádí z cesty k Duchovnímu Světu)… Jak se říká: „Dokud nepoznáš nepřítele - nemůžeš ho porazit“.
T: Ano, jak psali ve starověku: význam lidské existence tady je právě zvítězit nad sebou, porazit v sobě lidského nepřítele.
IM: Paradoxně, ale je to tak… Tehdy se stáváš Člověkem, a pak ty dveře, o nichž jsme mluvili, se před tebou otevírají. A když se člověk snaží přiblížit k těmto dveřím a vejít dovnitř, začíná pozorovat. Především zkoumat: "Jak vzniká myšlenka a jak se řídí?" A první, co pochopí, je, že kam vkládá sílu své pozornosti (nebo jak říkali v zoroastrismu, na co zaměřuje myšlenky, anebo na co se soustřeďuje) takový stav v sobě vytváří. A co je soustředění? To je vložení pozornosti. Tedy můžeme si hrát se slovy, ale podstata toho se nezmění.
T: To znamená, že Osobnost vnímá trojrozměrnost a situace takové, jaké jí je předkládá prvotní vědomí. Obrazně řečeno to je, když například pracuješ v kanceláři, a tvůj bezohledný účetní neustále nakukuje a vyrušuje svými rozhovory, a sám ti v té chvíli podsouvá papíry k podpisu. A většinou samozřejmě lže o tom, co se ve skutečnosti v podniku děje. Přičemž pokaždé proto, aby od tebe příště dostal co největší finanční odměnu, vykládá situace tak, abys mu uvěřil, že to je jakoby tvůj život, že to vše jsou tvé problémy, a ne to, co si vymyslel ve svůj prospěch.
A v dané alegorii tento bezohledný účetní – to je právě prvotní vědomí, které skrytě pracuje jak pro Osobnost, tak pro druhotné vědomí. Přitom však všude sleduje čistě své vlastní hmotné zájmy. A financování – to je pozornost Osobnosti.
IM: V principu je to tak. Soustředili jsme na něco svou pozornost, to znamená, že jsme vložili sílu své pozornosti - zaplatili jsme za toto představení, které nám hraje naše vědomí. A herci v naší hlavě „ožili“. Začínají vyprávět o tom či onom. Ale může člověk sám ze sebe vydat alespoň jedno slovo? Ne, nemůže. A opět se střetáváme s tím, že pokud člověk sám nemůže vyslovit jediné slovo, pak kdo je tedy člověk? On je vědomí? Ne, on je Osobnost. A skutečně, člověk je Osobnost. Vědomí může mluvit, komunikovat… Když odstraníme naše vědomí (když ho vypneme), nebudeme moci spolu takto verbálně mluvit. Proč? Protože Osobnost, jak jsme již říkali, neinteraguje s trojrozměrným světem, ale interaguje s prvotním vědomím.
T: …Ano, s prvotním vědomím… A vždyť prvotní vědomí je jako spleť všeho dohromady. Na jedné straně na něj od druhotného vědomí jdou neustálé útoky v podobě rojů dotěrných myšlenek, různé provokace k vybuzení různých emocionálních stavů…
Ž: Ano, a je to dobře pozorovatelné, když pracuješ na sobě. Dokonce i z osobních zkušeností mohu říci, že tato provokativní vlna, která přichází od druhotného vědomí, je sotva znatelná, avšak je citelná.
T: Ano.
Ž: A je cítit, jak se potichoučku zvedá: jak vzniká jakási ostražitost, taková jemná změna nálady na něco ne moc příjemného. Jak vzniká nějaké znepokojení, někdy s nádechem smutku, nějaká sotva vnímatelná nostalgie. Je taková sotva znatelná, ale rozpoznatelná. Přesně víš a už chápeš, že systém začíná právě tobě promítat film. A potom, hned po této provokativní vlně, přijde první impozantní záběr, tj., nějaký klipový obrázek, pak se ozvučí v hlavě (to znamená, že přichází nějaká myšlenka). Ale bez tvé pozornosti, tato myšlenka prostě není živá, je prázdná. A zní, jako by sis na něco náhle vzpomněl anebo „pojď, popřemýšlíme, jen tak…“
T: No, ano, tato „srovnávej–vyrovnávej“ od vědomí.
Ž: Ano. Ale v tomto okamžiku vybíráš právě ty: věnovat jí pozornost nebo ne. No, a dále se situace vyvíjí v závislosti na tvé volbě. Například, přišel již pro tebe známý závan od druhotného vědomí, pak se objevily obrázky od prvotního vědomí, pak myšlenky – urazit se na něco, nebo ne. A pokud této myšlence dáváš pozornost, tedy začínáš zapojovat pýchu, začínáš si s touto myšlenkou buď pohrávat, nebo si ji zcela vážně prohlížet či vychutnávat, to znamená, dávat do ní veškerou svou pozornost, za krátkou dobu se pak cítíš jako by tě zmlátili holemi, protože jsi již uražený na celý svět. Jsi tak smutný, tak frustrovaný, zaplavený sebelítostí, nafouknutou pýchou. Čili emoce přetékají přes okraj a systém se krmí. A pokud ti vědomí nabízí „urazit se či ne“, avšak ty vybíráš: „Ne!“ pro tuto trojrozměrnost, se všemi těmi jejími… i účetními, i hybrisy, a jednoduše se noříš do radosti hlubokých pocitů, pak všechny situace pominou, jakoby ani nebyly. A chápeš, že to byly jen provokace systému s jeho iluzemi, nic víc. Nejdůležitější však je, že jsi uhájil svou volbu, uhájil volbu jako Osobnost a nezachoval ses jako otrok vědomí.
IM: Správně to říkáš.
T: Prvotní vědomí – to je z jedné strany roj myšlenek a emočních stavů od druhotného vědomí. A z druhé strany - vše, co souvisí s prací samotného prvotního vědomí: začínaje pýchou a celým komplexem destruktivních pocitů a stavů od Živočišné podstaty, takových jako nenávist, závist, nevraživost, a konče jeho interakcí prostřednictvím mozku s tělem (a to jsou všemožné pocity těla, jeho nemoci, emoce a vše, co slyší a vidí v omezeném rozsahu trojrozměrnosti)… No a probíhá takový komplexní útok na Osobnost ze strany vědomí.
Takže co o trojrozměrnosti ví, řekněme takto, "spící", neprobuzená Osobnost, která se nachází v otroctví vědomí? Pouze to, co jí předkládá prvotní vědomí: veškerou tuto iluzi informace, vymýšlených situací, emocionálních stavů od Živočišné podstaty. V podstatě klam viditelného a slyšitelného.
Například je známo, že 90% informací z trojrozměrného světa prochází přes oči. A vědomí říká Osobnosti, že to jakoby „ty vidíš svýma vlastníma očima“. Ale je to přece lež! Protože vědomí to vnímá prostřednictvím těla, prostřednictvím optického systému očí. A co to jsou oči? No, je to takový svým způsobem monopolista, takový monopolní dodavatel vizuálních informací. Takže oči – to nejsou okna do světa, jsou to větrací okénka mozku, který se navíc nachází pod kontrolou prvotního vědomí.
Vždyť všechno, čemu věříme, že „to jakoby my vidíme“, je lež. Oči jednoduše vnímají pouze viditelnou část spektra elektromagnetického záření a dokonce ve velmi malém zorném poli. To vše se ještě přeměňuje na elektrické impulsy a už přes mozek postupuje do prvotního vědomí. A teprve potom prvotní vědomí ukazuje Osobnosti omezený obrázek o situaci v trojrozměrnosti. Navíc se svými opravami a rozložením akcentů. To znamená ve své interpretaci, přičemž zvýrazňuje pro samotné vědomí klíčové detaily a vynechává pro něj méně zajímavou informaci.
Ž: A co je pro vědomí méně zajímavé? Zpravidla vše, co nedává tak působivý obrázek pro získání pozornosti, tedy vše, co člověka může osvobodit z otroctví vědomí.
T: Ano, je to jako hra na „Rozbitý telefon“, kdy na jednom konci zazní jedno, ale na výstupu už s takovými zkresleními, že je těžké dokonce pochopit, jak to bylo původně…. To znamená, že prvotní vědomí, stejně jako počítač, prakticky okamžitě řeší celou řadu úkolů, ihned vytváří iluzi a vydává ji za „realitu“. „Realitu“, řekněme tak, v uvozovkách, protože dokonce i pro svět hmoty, pro systém – pro něj je realitou fyzika prvotních energií, je to hon za silami Allatu. A vše ostatní, to je jen tak, iluze, které sám vytvořil, jako pasti na zvěř. Takže nám se jen zdá, že to my vnímáme svět kolem nás, ale Osobnost ve skutečnosti žádná očička nemá.
IM: Osobnost vůbec nedisponuje tímto fenoménem, nemá takové oči, jako…
T: …Ano, jako má tělo, protože Osobnost - to je Duch.
IM: Naprosto správně.
Ž: Ano, Osobnost má zcela odlišné vnímání… Nyní vzpomínáš: jak jsi žil předtím, když tvou jedinou skutečností bylo vědomí? Byla to přece jakási noční můra, a ty sis myslel, že „takový je život ve skutečnosti“. Žil jsi jako paralyzovaný nemocný s jednokanálovým televizorem, který ve tvé existenci vytvářel iluzi života, ale ne život. Žil jsi tak, jak dnes žijí mnozí lidé. Žil tím, co ti ukazoval tento kanál, ovšem on ukazoval, co chtěl. Žil jsi tímto kanálem vnuceným stavem - iluzí věčným melodramem svých krátkých příběhů.
Ale potom, když jsem opravdu seriózně v praxi začala na sobě pracovat, pochopila jsem, že tento kanál není jediný a že mám ve svých rukou celý pult pro ovládání kanálů. No, vědomí samozřejmě i zde vkládalo své komentáře a obracelo mou pozornost jako vždy na prázdné. Prý: „podívej, jak kouzelně přepínáš tlačítka“. Když jsem však poprvé procítila tuto bezmeznou svobodu uvnitř, svobodu kontaktu s Duchovním světem, tak jsem pochopila, že se už nechci dívat na tento televizor systému, kde mnohé je prázdné, kde je vše podle šablon, kde mluví boty. A kdo by chtěl poslouchat mrtvé a prázdné, když v tobě zní skutečný Život, když cítíš jeho plnost, když cítíš bezmeznou radost, když je v tobě štěstí?! Když nejsi jen pasivně depresivní zombie, připoutané k tělu trojrozměrnosti, ale když jsi v nesmírné svobodě, když se sám stáváš spojený se skutečným Životem, s obrovským procesem tvoření v Lásce. Takže vnímání Osobností - to je naprosto odlišné vnímání… A díky němu vnímáš hlubokými pocity tento skutečný Život, tuto objemnou Znalost, ona se však neomezuje ani rámcem času, ani prostoru.
IM: Ano.
T: Vzpomněla jsem si ještě na jednu, podle mě důležitou informaci, o kterou jste se Vy, Igore Michajloviči, svého času s námi podělil, že duchovně rozvinutá Osobnost vnímá informaci o trojrozměrném světě nejen z prvotního vědomí, ale má již možnost vnímat informace i od struktur společného pole vědomí, jakoby obcházeje prvotní vědomí. Čili od těch struktur lidské konstrukce, které přímo souvisí se strukturami mozku, jako jsou amygdala a další. A v knize "AllatRa" jsou podrobně popsány pod názvem "boční a zadní bytosti člověka".
IM: Ano, to je pravda.
T: To znamená, že pokud je Osobnost svobodná od moci vědomí, tak prostě celostně zná pravdu, ať by ji jakkoliv klamal a chytračil tento „účetní" - prvotní vědomí.
Ž: Ano, a co je ještě zajímavé: Osobnost nemá takovou funkci, jako zpracování informací o trojrozměrném světě, kterou má vědomí a jeho dílčí struktury pole. Osobnost má přece mnohem větší možnosti, než celá tato primitivní sada vědomí dohromady. Má celostní vnímání. Ona provádí volbu. Tedy hovoříc v jazyce asociací trojrozměrného světa, ona rozhoduje: dát tomu či onomu sílu své pozornosti či ne. A s trojrozměrností u Osobnosti existuje taková (jak jste nám, Igore Michajloviči, tehdy dobře asociativně vysvětlil) „dvoukanálová komunikace v on-line režimu“: na jedné straně - s prvotním vědomím, na druhé straně – se strukturami společného pole vědomí.
IM: Naprosto správně.
T: A další věc, která mne zaujala je, že i kdyby došlo k některým poruchám s neurony v mozku, například v důsledku nemoci nebo úrazu, tedy z nějakého důvodu, by bylo částečně narušené spojení mozku a prvotního vědomí… například člověk ztratil část paměti nebo ztratil schopnost číst, nebo něco jiného, tak mu to v žádném případě nijak nezabraňuje, jako Osobnosti rozvíjet se duchovně a i nadále pokračovat v jeho existenci, dokonce v takovém těle.
Ž: Ano, duchovní rozvoj Osobnosti v praxi – to jsou procesy v režimu „tady a teď“, jsou to jedinečné procesy kontaktu s Duchovním světem, je to tvoření v duchovní Lásce. A nejsou spojeny ani s trojrozměrností, ani s materií jako takovou. Vždyť tam je jiná zkušenost, tam je jiný Život.
Tyto schopnosti „dvoukanálového spojení“ má Osobnost od počátku. Ovšem v případě, že se nachází v otroctví vědomí, jsou málo rozvinuté. Proto prvotní vědomí má možnost neustále klamat Osobnost svými obrázky, výmysly, strachy a pochybnostmi. Dokonce i ti lidé, kteří se zabývají magií (až do 6. dimenze), nerozumí všem mechanismům a důmyslnosti práce systému, který je samotné řídí… V těchto okamžicích jim pýcha zastírá reálnou situaci. Zdá se jim, že jsou „tak silní, že jsou tak mocní“. Ale ve skutečnosti nevidí to hlavní, co se děje… Oni prostě nevidí, že čím více v sobě rozvíjejí tyto magické schopnosti, tím více roste jejich slepota ke globálním změnám v nich, tím více se dostávají do pasti systému, a ten je již během života proměňuje na subosobnost, připoutanou silou jejich vlastní pozornosti k dobíjení systému.
IM: Naprosto správně.
T: Igore Michajloviči, mimochodem, otázka o duchovním vidění. Vždyť člověk ve stavu duchovního prozření, vizí jakýchsi budoucích událostí v trojrozměrnosti, nevidí děj jako takový, například takový, jak ho vidí titíž mágové (ti, kteří jsou omezeni šestirozměrností).
IM: To je pravda. Člověk nevidí děj, vidí výsledek.
T: To znamená, že ti, kteří vidí budoucnost, jsou rozděleni do dvou kategorií.
IM: Ano. Velmi vzácný jev - to jsou ti, kteří mají duchovní oči a vidí ucelený obraz. Pro ně, jako pro Osobnosti, je obtížné se zorientovat, kde včera, kde zítra, protože u nich je vždy dnes. A ti, kteří promlouvají od Ahrimana, tedy od ďábla, vidí události, pro ně je to jako deja vu.
T: No, ano, to znamená, že vidí události, ale nechápou podstatu procesu, ani příčinu ani důsledek. Vidí jenom jeden „puzzlík“ události a to pouze to, co jim ukazuje systém, ale nevidí ucelený obraz. Ale v konečném důsledku mají pravdu ti, kteří vidí celostní obraz, ale ne ti, kteří sní vizemi momentů a nevědí, k čemu to všechno povede. A tak celé vědomí je postaveno na opakování šablon, na magii od vědomí…
IM: V zásadě, je to tak. První věc, s níž se lidé setkávají, když získávají první duchovní zkušenost (no, vy jste to zažili, chápete to z duchovní zkušenosti), to jsou takové „milodary“ od systému, které odvádějí.
Ž: No, ano, najednou se u tebe začínají otvírat po maličkostech nějaké magické schopnosti, sami sebou se stávají nějaké nadpřirozené situace a začíná se dít jakási magická čertovina.
T: Ano. Sedíš a víš, že právě teď přijde ten a ten člověk, a řekne právě to a to. A to se děje. Nebo najednou, z ničeho nic, vezmeš do ruky telefon a v paměti se ti objeví jméno člověka, kterého jsi dlouho neviděl. A jsi si jist, že ti teď zavolá. A v této chvíli – volání. Ten nejdůležitější děj se odehrává až pak, když to vědomí zdůrazňuje, už otevřelo past a snaží se tě zahnat do zajetí tím, že vyvolává tyto emoce nadšení. A už herci ve tvé hlavě začínají podněcovat tvou pýchu a křičet: "Bravo! Podívej, jak ses duchovně vyvinul! Nuže, teď si pojďme tyto schopnosti osvojit. Vyber si libovolný objekt nebo akci v trojrozměrnosti a vlož do ní celou svoji pozornost… v tento trojrozměrný obraz…“ Ovšem pokud jsi střízlivý, co se týče iluzí systému, to znamená, že tvá Osobnost je svobodná, pak chápeš, co se nyní děje. Copak ses duchovně rozvinul? Ne, to ne.
IM: Naprosto správně. Jen ses stal zajímavý pro systém a on ti dává některé své vlastnosti, aby tě odvedl a aby ses zaobíral právě tím, čím bys neměl, tedy tím, co nedává zrození životu, ale naopak ho zabije. To není nic jiného než smrtelný virus.
Ž: Ano, a velké poděkování za to, že jste nás předem varoval před těmito „milodary“ od systému a už jsme věděli, co očekávat. Protože kdyby nebyly tyto znalosti, kdyby nebyla práce na sobě…
T: Ano, skutečně, velké poděkování! Systém tě již od dětství přes nějaké dojmy, získané z filmů, pohádek a dokonce ze světa lidí kolem tebe, kde se otevřeně propaguje magie, připravuje na to, že pokud budeš mít nějaké nadpřirozené schopnosti, pak se budeš odlišovat od ostatních lidí a budeš na ně mít vliv. Takže opět vše v systému vede k tomu, že budeš vládnout a velet. Ale přesněji řečeno, to on bude vládnout a rozkazovat ostatním, využívaje tebe jako zombie.
Vždyť on hází nějaký magický „dáreček“ jako psovi kost a v případě, že člověk není vyzbrojen znalostmi, pochopením co se nyní ve skutečnosti děje, začíná hledat tuto magii po zbytek svého života. Navíc, jeho pýcha zapojuje do tohoto procesu i další lidi.
Systém podněcuje: "Jdi a řekni to ostatním, pochlub se svými úspěchy… v trojrozměrnosti“. Přičemž v myšlenkách už ukazuje obrazy těch lidí, kteří to budou obdivovat, dokonce i způsob, jak to budou dělat. Těch, u kterých se vědomě k tobě vzbudí závist a touha jich samotných se to naučit.
Systém nepovede člověka k těm, kteří ho za takové jednání odsoudí. Ne. Všechno má vypočítáno na roky dopředu a dokonce i to, jak se před svými budoucími dětmi, o kterých teď ani nevíš, budeš chlubit, a v podstatě infikovat tímto virusem mladé generace. To znamená, že tyto „milodary“ od systému jsou velmi dobře promyšlené: malá investice, a zisk je obrovský.
Ale když to víš, je velmi snadné nepodléhat takovým úskokům systému. Dokonce, i když se něco mimořádného stalo, prostě nevkládej do toho sílu své pozornosti, věz, že se jedná pouze o „pozdrav od systému“.
Ž: Ano, to je důležitý moment. Prostě se od toho odvrať, nechtěj to. Vkládej pozornost na znásobení duchovní Lásky v sobě, do osobního růstu. V tom je smysl. A to nemá nic společného ani s trojrozměrností, ani s jejími obrazy, protože je to odlišné, je to jiné.
IM: Naprosto správně. Systém se pokouší odvrátit člověka, který nastoupil na duchovní cestu, právě ničím jiným, než magií. Začíná mu dávat různé schopnosti, třeba extrasenzorické nebo jiné. Ne všem lidem se to samozřejmě stává, ale většině ano. Avšak mnozí právě prahnou po těchto schopnostech…
Vezmeme tutéž knihu „AllatRa". Vědomí mnoha lidí nezaujala jako příležitost k získání Znalostí, ale jako možnost získání magických schopností. K čemu? Opět, aby posílili svou moc v tomto světě především nad svými blízkými. Lidé to chtějí. A když to nedostali, vědomí nebylo spokojeno, protože první věc, kterou říkáme, je „držte se dál od magie“. A pokud člověk usiluje o magii, tak to samozřejmě u nás nenajde.
„AllatRa“ - není náboženství, ani sada zákonů nebo něco jiného. „AllatRa“ - to je jen zdroj Znalostí, kde jsou tyto dveře a jak se k nim přiblížit, nic víc, nic míň. A dále už to je lidská volba. Chceš – vstáváš, jdeš, otevíráš, vcházíš a učíš se. Avšak neustále se učíš a něco děláš. Nebudeš dělat - nic se nepodaří.
T: Ano, Igore Michajloviči, Vy jste zcela správně poukázal na to, že všechno začíná prací na sobě a poznáváním svého vědomí. A když v praxi začínáš pozorovat sebe, začínáš chápat, že jsi sebe ani neznal a ani jsi netušil, jak moc ses srostl se svým vědomím, nakolik vše v systému pracuje jen pro dosažení výsledku. Celá tato hra na rozhovory v hlavě je založena na touze ovládat, na skrytých motivech ve snaze o výhru. A pro systém je výhrou síla pozornosti. Ty prostě upřímně pozoruješ hlasy a spory ve svých myšlenkách a chápeš, že někdo ve tvé hlavě ti něco vnucuje, něco ti vypráví, přičemž šablonovitě.
Teď povím o sobě… Zpočátku, když jsem začala prostě upřímně sama pro sebe to vše pozorovat (tu mnohočetnost myšlenek, o níž jsem dříve vyprávěla), tak zprvu jsem dokonce měla jakýsi strach. Ale opět, ten strach pocházel z vědomí. Navíc, tento strach, tato emoce byla doprovázena myšlenkou: „Nezačala-li u tebe schizofrenie? Dokonce už slyšíš hlasy v sobě…“ No, a dále ještě více: čím svědomitěji jsem sledovala všechno, co přicházelo do hlavy a zapisovala si to, tím více mě vědomí lekalo myšlenkami. Přičemž, samozřejmě, sebe jako provokatéra těchto myšlenek vyjímalo, to znamená, že mluvilo v první osobě: „Jak můžu takto žít? Vždyť ztratím kontakt s tímto světem. Rozvine se u mě schizofrenie. Ostatní lidé se mi budou smát“. No, pomyslela jsem si: „Aha, když už mě tak straší, znamená to, že jsem určitě na správné cestě a je na čase si to všechno vyjasnit“. A čím se dá překonat jakýkoliv strach? Jak jste nám řekl, Igore Michajloviči, - Znalostí! Považovala jsem to za dobrou příležitost doplnit si svou zásobu praktických zkušeností.
Zaměřila jsem se na lékařskou literaturu a s ohledem na všechny tyto jedinečné Znalosti o Osobnosti, o prvotním, druhotném vědomí, tedy na ty Znalosti, které jste nám, Igore Michajloviči, tehdy řekl, vyjasnila jsem si pro sebe velmi zajímavý moment: že toto pozorování situace s prací svého vědomí – to není jakási polymorfní psychická porucha spojená s rozpadem procesů myšlení a emočních reakcí, čemu právě říkají schizofrenie. Není to ani disociativní porucha identity, která je spojována s rozdvojením nebo s mnohočetnými "Já". Vědci stále nemohou najít příčinu tohoto jevu. Ovšem díky Znalostem, které jste nám vyprávěl, vše se stává jasné a zřejmé. Vše, co je popsáno v lékařské literatuře, se týká ve skutečnosti problémů těla, problémů prvotního vědomí. Ačkoliv tam používají termín "osobnost", ale opět ve smyslu „Já" z vědomí. A tyto problémy jsou spojeny především s tím, že člověk jako otrok systému, jednoduše srostl s vědomím, bojí se a věří absolutně všemu, co mu nabízí. A první krok, který vede ke vzniku takových patologických stavů, jako je schizofrenie a podobných psychických poruch - je nadměrný egocentrismus, mánie velikášství, touha po moci a samozřejmě touha po nadpřirozenu. To znamená, že skutečná schizofrenie vědomí – to je touha vědomí po magii.
Ž: Ano, je zajímavé, že podle studií, schizofrenie – je relativně vzácné onemocnění, a nejprve se objeví mezi 15 a 25 lety, tedy v době, kdy začne působit aktivněji druhotné vědomí se všemi jeho tužbami po tajné magii.
T: Přesně tak. Přičemž příznaky schizofrenie připomínají projev krize v dospívání. Mimochodem, existují studie, které uvádí, že zvýšení rizika rozvoje schizofrenie je spojené nejen s anomáliemi v biochemii mozku nebo s poruchami anatomie mozku, ale také s anomálií ve spánkovém laloku, hipokampu a amygdale.
Ž: Ano, a tady je nad čím se zamyslet, zejména pokud to porovnáme s informací z knihy „AllatRa" o fenoménu amygdaly, jež je zodpovědná za schopnost snímat informaci a o tom, jak to všechno souvisí s fyzickým tělem člověka, s jeho energetickou konstrukcí a s prací bočních Bytostí.
T: Naprosto správně. Ti, kteří četli knihu „AllatRa", teď mnohé pochopí… Ale překvapila mě ještě jedna věc: proč cítím strach z těchto myšlenek? Vždyť do seznámení s lékařskou literaturou jsem prakticky nic o nemoci nevěděla. Vědomí už z pouhého slova udělalo jím vymyšlené nějaké iluzorní dějství. A zde se objevil skutečný důvod pro tento strach z vědomí: „Ostatní se mi budou smát". A tyto myšlenky od vědomí: „Co si o mně budou myslet ostatní? Za koho mě budou považovat příbuzní, přátelé, blízcí a známí? Jak budu před nimi vypadat?“ Stejné myšlenky neustále vznikají v hlavě, a nejen v tomto případě, ale i v jiných případech. Čili vědomí nutí lidi žít spíše proto, aby si o nich ostatní něco mysleli, aby je za někoho považovali. To znamená iluzorně, jen aby vytvořili jakýsi vyumělkovaný obraz v očích lidí…
Ž: Ano, a co se v tuto chvíli děje s těmi, jimž je tento iluzorní obraz adresován? Vždyť vědomí druhého člověka ani nebude přemýšlet tímto směrem, jak se tvé vědomí domnívá: že tě budou obdivovat. Pýcha plodí pýchu! A to vzbudí jen závist a nenávist druhého vědomí. Bude ho potlačovat myšlenkami: „Ten člověk to schválně udělal anebo řekl právě tobě, aby tě ponížil, aby ukázal tvou bezvýznamnost ve srovnání s ním. Tak já mu teda řeknu to, co se ho určitě dotkne a urazí… No, a ukáže mu. Vytvoří svůj obraz, že „Já nejsem tak špatný oproti němu, jak on si myslí“.
No, a tato hra se slovy (scrabble) bude pokračovat donekonečna ve čtvercovém poli systému, dokud neskončí život obou. Když však pozoruješ sebe v praxi a chápeš celou tuto, v podstatě vlastní hloupost, tak si prostě položíš otázku: „Stojí za to krmit systém? Anebo přece jen je třeba se zříci své pýchy a žít uvnitř Láskou, životem Osobnosti jako Ducha?“ Vždyť potom je ti úplně jedno, co se ti tam, v trojrozměrnosti, snaží našeptat tvé vědomí.
T: Ano, je to zajímavé… Když upřímně poznáváš sebe, mimo emoce, mimo šablony, přání od vědomí, pak chápeš, že pýcha a strach z vědomí – to je jen první stráž na tvé cestě k Pravdě.
IM: To je první moment, který především vyvolává strach ve vědomí, a začíná lidi odvádět. To je první stráž. Nejhorší věc, na kterou se lidé chytají - to jsou, samozřejmě, tyto schopnosti, magie. To odvádí velmi silně.
A dále, když se člověk trochu rozvinul, stává se to ještě zajímavější. Zde se systém na každém kroku snaží něčím odlákat, zaujmout. Ale to vše se děje, dokud člověk jde ke dveřím. Jakmile dveře otevře - všechny tyto zázraky, odvádění, přestávají. Systém je ve skutečnosti velmi slabý, protože má moc jen nad lidským tělem a jeho vědomím. Nikdy však nemůže vlastnit to, čemu se říká Osobnost, a tím víc - duši. A už tím víc nijak nemůže ovlivnit Duchovní Svět. To je pravda.
Ž: Svého času, díky Vašim slovům, Igore Michajloviči, velmi pomohlo pochopení toho, že 70% pozornosti by mělo být udržováno na Duchovním světě a 30% na životě v hmotném světě: obsluhovat tělo, plnit nějaké funkce, úkoly, pracovat v trojrozměrnosti. Ale v této fázi to byla opravdu velmi důležitá nápověda, protože byly různé stavy, zapojoval ses emocionálně a tehdy tvá pozornost sklouzávala na nějaké materiální věci.
T: Ano, obyčejné, běžné pro vědomí. To je velmi důležité – vědomě chápat, čemu tady a teď dáváš sílu své pozornosti.
IM: Co se týká přerozdělování síly pozornosti. Síla pozornosti – to jsou tytéž finanční prostředky, zdroje, nebo energie, bez ohledu na to, jak je nazývána. Ovšem ona je skutečně důležitá. Pokud člověk dává tuto sílu pozornosti, kterou má (je to jako životní energie, nazveme to tak, nebo určitý zdroj), většinou tomu, co je jednoznačně dočasné a pak zemře, co se s ním stane?
Ž: Zemře spolu s tím.
IM: Bezpochyby. At‘ si říká, kdo co chce, tak se to stane. Ale když člověk dává Živému, tomu, co bude existovat věčně, co se stane?
Ž: On sám se stane Živým.
IM: Správně. To znamená, o co usiluješ, kam kráčíš, tam ty nakonec dorazíš. Správně?
Ž: Ano, a otázka je pouze v tom, co si vybereš právě ty.
IM: Zde je velmi důležité, aby lidé vybírali… Mám na mysli ty, kteří prahnou. Opět platí, dalece ne každý to potřebuje. Ve skutečnosti Osobnost každého člověka, nejednou jsem to říkal, usiluje o Duchovní Svět. V tom je její podstata. Smysl lidské existence zde je především získat pravou duchovní svobodu. To znamená, stát se Duchovní bytostí, získat to, co by měl každý člověk získat. Právě proto je tady.
Ale vzhledem k tomu, že existuje vědomí - existují záměny a podobně, které drží Osobnost člověka v otroctví a člověk jednoduše ani netuší, čeho je schopen a proč je tady. No, řekněme, titíž herci z jeviště mu říkají: „Ty jako člověk jsi povinný dosáhnout to a to v hmotném světě. To je důležité. Je důležité vytvořit o sobě názor. Je důležité něco poznat“ a podobně. Takovým způsobem přetahují téměř 100% pozornosti Osobnosti, tedy přetahují na sebe veškeré "financování“.
Člověk namísto budování Domu Věčného buduje jakási dočasná stavení z toho, co namokne při prvním dešti - "zámky z písku", jak říkali dřív, které jakýkoliv příliv zničí a to vše smyje. No, opět platí, je to volba člověka. Člověk má právo vybírat, mýlit se, protože tak to má být, a to je spravedlivé. Kdo mu brání zaposlouchat se do svého nitra? Nikdo.
Ž: Sám podléhá úskokům vědomí.
IM: Ano. Lidé si dokonce přečtou knihu "AllatRa", opakuji: přečtou, nikoliv pochopí, začínají říkat: „Vědomí mi brání, to a to mi brání, všechno mi brání“. V tu chvíli však mluví jejich vědomí. To znamená, že jsou ovládáni a manipulováni systémem. Stačí si jenom uvědomit to, co je napsáno v téže knize „AllatRa" a člověku už nic nebrání. Přes jakékoliv náboženství dojde k Duchovnímu Světu. Není to tak? Je to tak. Je to složité? Ne, to není. Je to možné? Naprosto. V tom je ten smysl.
T: Ano, pokud budeme vycházet z myšlenek, rozhovorů lidí, a také z historické literatury, co vědomí obecně říká lidem o duchovních znalostech, když se s tím člověk střetává. Vědomí říká: „Není to zajímavé. Ne sebe musíš měnit, ale ostatní. Musíš bojovat proti něčemu, dominovat, jedině tvůj názor je správný“… Avšak pokud i přesto člověk nastoupí na duchovní cestu (ať už sám nebo v nějaké náboženské organizaci), posouvá se i přes odpor vědomí, a ono mu již začíná říkat: „Musíš změnit ostatní, ty už víš všechno“. Do té míry, že mu říká: „Musíš ve službě zabíjet jiné svého vlastního druhu ve jménu Boha, zotročovat, dobývat někoho, rozšiřovat svá území“. Ale když člověk v praxi pracuje na sobě, už si uvědomuje, že jeho nepřítel - to nejsou lidé kolem něj. Nepřítel je v něm samotném, že nepřítelem je jeho vědomí jako součást systému.
IM: Systém je systém: odvěký boj a konfrontace. Ale je to pestré, je to všechno iluzorní, to vše přitahuje pozornost. Jako záblesk světla v temnotě: vzplanul, a člověk chtě nechtě - přitáhl pozornost. Ale toto přece není ta temnota a není to to pravé světlo.
_____________
VIDOETEXT
Duchovní rozvoj Osobnosti
v praxi - to je tvoření
v duchovní Lásce.
_____________
Pokračování příště...