Živý rozhovor s I.M.Danilovem - 177. - 187. stránka

10:38:09 - 11:13:26

 

T: Chtěla bych se krátce dotknout tématu změněných stavů vědomí... K dnešnímu dni je ve světě nahromaděno velké množství klinických a experimentálních materiálů o změněných stavech vědomí. A už je jasné, že člověk denně žije a přebývá v různých stavech vědomí.

Například takové změněné stavy vědomí, které jsou pro vědomí výhodné, jsou stav bdělosti, stav spánku, reakce hněvu, stav paniky, stav snění, také hysterické stavy, stavy způsobené užíváním alkoholu a narkotik, hypnotické stavy. To jsou ty stavy vědomí, se kterými se lidé nejčastěji setkávají v trojrozměrnosti.

Existují ale i změněné stavy vědomí, které provázejí duchovní otevření – to jsou meditace, modlitební stavy, duchovní praktiky. Celkem vzato, existují změněné stavy vědomí prospěšné pro člověka, pro rozvoj jeho Osobnosti, ale jsou také stavy výhodné pro vědomí, přinášející dokonce člověku škodu. K čemu dochází ve stavech výhodných pro vědomí? K aktivnímu vlivu na Osobnost, což ji zbavuje možnosti sebeidentifikace. Například, jestliže je člověk pod vlivem hněvu, nemůže se pak identifikovat jako Osobnost, nachází se jednoduše v moci vědomí.

Ž: Ano, a rozdíly jsou zřejmé. Změněné stavy, které jsou výhodné pro vědomí, jsou pociťovány jako diskrétní. Jsou od sebe odděleny a pro každý takový stav je možno určit jemu přilehlý. Co se má na mysli? To, odkud začínají, jejich příznaky, a to, v co nakonec přecházejí. A takto systém plánuje, vše je v něm šablonovité, podle schématu, který vede k předem stanoveným výsledkům.

Ale v duchovní praktice... tam je všechno jinak. Přechod z hlubokého změněného stavu vědomí na pocitové vnímání probíhá hladce, rovnoměrně, uhasíná a postupně ztrácí se. Tedy, dokud nedojde k úplnému odtržení Osobnosti od vědomí a jejímu přechodu a ponoření do pocitového vnímání. A tam už není žádný vliv vědomí. Pocitové vnímání se radikálně liší od hlubokého změněného stavu vědomí.

Při vnímání hlubokými pocity probíhá jednosměrný nepřetržitý proces života tady a teď. Jsou to, takříkajíc, po sobě jdoucí stavy, které jsou nepředvídatelné, jsou živé, stabilní a zároveň neustále nové, jako různé stavy mnohotvárné nekonečné Boží Lásky, které vyvolávají jak vytržení, tak blaženost, avšak nikoliv na úrovni vědomí, ale na úrovni hlubokých pocitů. Ale to je jen jedna z charakteristik vnímání Duchovního světa hlubokými pocity.

T: Víte, podělím se tím, jak dříve mé vědomí šablonovitě reagovalo na frázi „změněný stav vědomí.“ Dokonce samotný termín vyvolával jakousi obavu, vyvolával strach z nevědomosti, protože pro vědomí to znamenalo buď nějakou patologii, nebo opuštění zóny komfortu, jednoduše mělo strach změnit se. Ovšem, když jsem si přečetla knihu „AllatRa“ a setkala jsem se se Znalostmi, zmizel tento strach a dokonce naopak, objevila se touha změnit se, důkladně jít duchovním směrem. Nyní, když vidíš odhalování systému, tak prostě globálně vidíš a chápeš, co se teď děje jak v člověku, tak ve společnosti, a proč věda chodí kolem této otázky jako kolem horké kaše. No, protože své důrazy v ní právě kladlo vědomí, nikoliv svobodná Osobnost.

Ovšem z pozice prapůvodních Znalostí zkoumáš tyto vědecké práce již se zcela jiným chápáním. A víte, je to podivuhodné, protože vidíš, jak vědomí v každé další práci hájí své postoje, zveličuje jejich význam a rovněž snižuje význam těch stavů, které vedou k duchovnímu osvícení, jelikož vědomí je přece nechápe. Tak například soustřeďuje pozornost na to, že stav bdění a s ním spojené stavy – to jsou prý „normální stavy vědomí“ a zde ovšem, systém je v plné zbroji. A například jiné stavy vědomí, zrovna ty stavy vědomí, které vedou k duchovnímu osvícení – tak ty vědomí považuje za jakési „individuální“, „pochybné“ a obecně je přirovnává ke svému psychiatrickému materiálnímu pohledu jako „projevu psychózy“ nebo k „psychické samoregulaci“, k „růstu sebehodnocení a sebevědomí“. Studuje „náboženskou extázi“, „mystický zážitek“ především jako příležitost mít na někoho vliv, ovládat dav.

Ale pokud se podíváme z širšího pohledu, z pozice různých kultur a tradic národů světa, vidíme, že situace po tisíciletí byla úplně jiná. Mnoho dávných národů, stejně i východních civilizací, a mnoho jiných národů (jak se domnívá vědomí některých vědců - „primitivních národů“), věřilo a věří, že prakticky každý dospělý člověk musí umět vcházet do duchovního transu. Každý to ovšem nazývá jinak, ale smysl – v toto duchovní splynutí, umět vstoupit do duchovního spojení, do kontaktu s Bohem. A tomu se přikládala velká důležitost, ohromná hodnota, že cílem lidské existence je „znát pravdu“, vědět, „jak se stát Osvíceným“, vědět, „jak získat Život“. A ten, kdo to nebyl schopen udělat, byl ve společnosti považován, řečeno současným jazykem, za psychologického mrzáka... Byl považován za méněcenného... 

A všichni měli nějaké své vypracované jak jednoduché, tak i složité techniky pro stimulaci, pro vcházení do změněných stavů vědomí, a poznávali sami sebe prostřednictvím týchž modlitebních stavů, prostřednictvím osvojení si duchovních praktik. Zkrátka, vlastní cestička ke společné duchovní cestě, vedoucí ke konečnému cíli – stát se v dočasné existenci Živým. Samozřejmě, je jasné, že vědomí zde zapracovalo a vneslo svá zkreslení a záměny. Avšak je alespoň jasné, o co usilovali lidé ve svých komunitách, jaký byl jejich společný cíl.

A co vidíme dnes? To, jak systém prosazuje do civilizace své programy, a dělá vše pro to, aby ses ty jako Osobnost stal mrtvým. Vždyť dnes se za „normální“ stavy vědomí považují zrovna ty diskrétní stavy, které drží člověka na uzdě šablon vědomí, které uspokojují biologické, psychologické a sociální funkce člověka. A za jakým cílem se studují změněné stavy vědomí? Vyléčit nemoci těla, zbavit se konfliktu, vnitřního napětí nebo prostudovat hlubinný obsah své psychiky, fungovat ve společnosti adekvátně a konstruktivně. A zde je léčka v tom, že „adekvátně a konstruktivně“ z pohledu vědomí jako součásti systému... Vědci se dlouhé roky zabývali studiem čeho? Hypnózy (to, co v podstatě potlačuje Osobnost), zkoumají problémy spánku a snů (tedy to, do čeho vědomí rovněž může zasáhnout), zkoumají se možnosti znecitlivění těla prostřednictvím změněných stavů vědomí. A vše se ukazuje jakoby pro humánní účely, ale pokud se podíváme do hloubky...

Vědomí zajímají jen ty aspekty, které zotročují Osobnost, které z ní dělají jeho otroka. Dokonce i ty změněné stavy vědomí, které člověk používá na etapách duchovní cesty, dokonce i tam vědomí dělá své záměny. Podívejte se, na čem se zacyklí pochopení člověka v týchž vědeckých pracích: říká, že pokud půjdeš po duchovní cestě, cestou meditačního, duchovního transu, nic tam nenajdeš kromě halucinací, kromě oneiroidních stavů vědomí, které se vyznačují kombinováním obrazů trojrozměrného světa a fantastických představ, nebo elementární náboženské extáze, mystické zážitky, spjaté s fantaziemi, to znamená lživými stavy, zaměňujícími realitu. Jistě, že částečně je to pravda, záměna se skrývá jako vždycky v podstatě. Protože právě samotné vědomí nahrazuje Pravdu za iluzi svým bud’ agresivním, nebo jemným působením prostřednictvím svých stavů.

Ž: Je to velmi pociťováno.

T: Například v pocitovém vnímání nejsou žádné obrazy, tam probíhají procesy, nacházející se mimo funkci vědomí. Proto vědomí omezuje dokonce i samotné chápání této otázky: pro něj nejvyšší vnímání – to je rozšířený stav vědomí, to je stav klidu a komfortu, je to falešné vnímání prostřednictvím halucinace vědomí (což je jeho záměna pocitového vnímání), když lidé v náboženském transu vnímají, například, představitele Duchovního Světa v trojrozměrném obraze a dokonce s nimi komunikují. To je však jen iluze od vědomí, kterou ono zaměňuje skutečné pocitové vnímání Duchovního Světa Osobností. Děje se to proto, že samotné vědomí vytváří tyto trojrozměrné obrazy a nahrazuje realitu Duchovního Světa za komunikaci se sebou samým.

IM: Hlásají od vědomí, naprosto správně. Již jsme o tom diskutovali v jiných pořadech, že k lidem, kteří si začínají zahrávat s magií, přicházejí vidění, různí svatí, jakoby představitelé z Duchovního Světa. Ale znovu, přicházejí v obrazech. Co znamená v obrazech? Tak, jako my pozemskýma očima vidíme stejné, jako jsme my, nebo sebe v odrazu v zrcadle – tak i oni vidí tyto představitele. Jednodušeji řečeno, je to iluze a další klam, omyl.

T: Ano, a duchovní praktika – to je osvobození se od tohoto falešného vnímání vědomí, to je výstup Osobnosti za hranice fungování vědomí. Lidé se však často zastavují ve fázi komfortu, ve fázi mysticismu, tedy ve fázi přechodu od změněného stavu vědomí k pocitovému stavu.

IM: Je tu zajímavý moment. Skutečně, pocitové vnímání na etapě jeho poznání odkrývá lidem to, o čem sní vědomí. Ale první, úplně první příznaky se začínají objevovat zrovna tehdy, když člověk dosahuje hlubokých stavů změněného stavu vědomí. Tedy začíná to, co dnes nazývají extrasensorikou nebo metafyzikou, magií a podobně. Proč říkají, že se člověk v žádném případě nesmí tohoto chytat? Protože na této úrovni pak zůstaneš.

T: Ano, veškerá tato magie vědomí je přece podobná hypnóze, tomuto vměšování se zvenčí. Jak se říká, v psychologii existuje termín „hypnóza autostrády“ nebo „řízení v režimu bez pozornosti“, kdy je člověk dlouho za volantem, jede autem po dálnici a dochází u něj k oslabení citlivosti smyslů a deficitu pohybu. No, hypoteticky řečeno, při duchovní cestě, dá se říci, probíhá podobné, kdy člověk ztrácí bdělost, oslabí pozornost, kdy je okouzlený touto iluzí systému a dochází u něj k oslabení pocitového vnímání a právě k tomuto deficitu pohybu vpřed, vlastní prací na sobě. Proto je velmi důležité vědět o těchto léčkách vědomí – léčky při změněných stavech vědomí: jak jemné, ty, které jsou prospěšné pro vědomí, při nichž dochází k záměně Pravdy, tak i hrubé, ty, které přinášejí konkrétní škodu, jako je alkoholismus, drogová závislost, kde probíhá boj dvou vědomí.

 

_____________

 

VIDEO č. 12

Video o povaze vzniku konfliktu uvnitř člověka (boj mezi prvotním a druhotným vědomím), které vede k alkoholismu a drogové závislosti.

Tituly: „ALKOHOLISMUS, NARKOTIKA – CESTA MRTVOLY“.

IM: Opět, nutno podotknout, že alkoholismus, užívání narkotik a vše ostatní – od koho to vlastně je? Od vědomí. Přičemž toto vnucování alkoholismu a drogové závislosi přichází, paradoxně, od prvotního vědomí. Snaží se setřást vlivu druhotného vědomí, snaží se uniknout z moci druhotného vědomí. Je to boj se systémem uvnitř systému. A zde prvotní vědomí zakouší... Když se pod vlivem alkoholu nebo narkotik trochu oslabuje aktivita druhotného vědomí, prvotní vědomí se začíná cítit hrdinou. Opět platí, mánie velikášství, povýšenost, vše je možné...

No, banální vědomí primáta. Cítí se na vrcholu tohoto světa. A tento stav, právě tento stav ho nutí znovu a znovu užívat alkohol nebo narkotika – svoboda od vědomí, svoboda vědomí od vědomí. Paradox. Přirozeně, že se člověk stává ještě více závislým na systému.

Člověk, který aspoň cítí Duchovní Svět, aspoň trošku se dotýká a aspoň trošku ví, zdůrazňuji, nevěří, ale má zkušenost, ví o existenci Duchovního Světa, nikdy nebude užívat ani alkohol ani narkotika, protože to zesiluje, aktivuje prvotní vědomí, které začíná aktivněji potlačovat a působit na Osobnost.

Proč vytvářet sám sobě překážky? Je to stejné, jak kdybys chtěl běžet sto metrů, ale před tím tam naházíš ze staveniště různé nepotřebné věci, a pak běžíš, zakopáváš, padáš, bolí tě to a je to nepříjemné. Pokud chceš zrána běhat – běhej po rovném. Proč si zaneřádit běžeckou dráhu odpadky?

_____________

 

T: Igore Michajloviči, chtěla bych ještě trochu odkrýt téma hypnózy ve světle znalostí o prvotním a druhotném vědomí z pohledu chápání skrytých záměn.

IM: Podstata hypnózy právě spočívá v bezprostředním působení na prvotní vědomí zvenčí. Prvotní vědomí přece nevnímá svět jako takový, vnímá ho přes druhotné vědomí. Druhotné vědomí ho může, řekněme, klamat. Ale prvotní vědomí vnímá reakce těla. Druhotné vědomí vnímá reakce těla prostřednictvím prvotního vědomí, to je takový řetězec, aby to bylo jasné. Ovšem práce mozku – to je odraz, to už je, řekněme, materiální projev práce vědomí. V prvé řadě práce prvotního vědomí. Ono je také spojeno s materiálním světem. Ale Osobnost je spojena pouze s prvotním vědomím. Ve skutečnosti je to vše jednoduché, pokud vezmeme pero a nakreslíme, vše se staví na svá místa.

T: To znamená, že pro Osobnost je to ještě větší útisk, když se vměšuje navíc vědomí téhož hypnotizéra... To znamená, že nejenže zakouší toto působení od svého prvotního a druhotného vědomí, ale zde se ještě vměšuje třetí síla od systému – to je vědomí hypnotizéra, které vytváří dodatečné obrazy, ovlivňuje a má programovatelné působení.

IM: To je pravda. Ale zde je malá nuance. Když při působení pomocí hypnózy nebo magie (je jedno čeho), dochází k přímému působení na prvotní vědomí, tak zde probíhá záměna. Člověku lze vsugerovat, že je slavný zpěvák: bude zpívat a bude se cítit jako populární zpěvák, odpovídat na otázky a podobně. Ovšem vidíme, že byl, řekněme, Vasilij Petrovič a i zůstal Vasilijem Petrovičem. On představuje nějakého slavného zpěváka, ale navenek se nezměnil, i když je přesvědčen, že je slavným zpěvákem. Proč?

Protože prvotní vědomí, znovu opakuji, má slabý intelekt. Ale může využívat databázi, tedy ty zkušenosti, které se ukládají a získávají s pomocí druhotného vědomí (je to také zajímavý moment), nebo to, čemu říkáme Zadní bytost. To není nic jiného, než úschova v bance, je to tam, kde je uložena paměť. A mozek k tomu nemá žádný vztah, bohužel nebo bohudík.

Co je to magie? Magie se právě provádí... Odhalím tajemství, když probíhá rozvoj člověka na úrovni prvotního vědomí, když se rozvíjí toto prvotní „Já“ a studuje se samotný systém, tak člověk může skutečně poznat různé magické metody, to, čemu říkáme extrasensorika a vše ostatní. Děje se to právě kvůli aktivitě prvotního vědomí. Je schopné velmi aktivně pracovat dokonce na úrovni šesté dimenze, to znamená měnit různé projevy, vidět plány systému, slyšet a podobně. Druhotné vědomí je ovšem ohraničené. Může se divit, vytvářet velké emoce, vzestupy, spouštět vlnu, která zaplavuje prvotní vědomí, a to se odráží na našem těle.

T: Ano, myslím, že pro mnohé to bude skutečně pomoc. Vždyť fenomén hypnózy do dnešních dnů se považuje za nevyřešenou záhadu pro badatele. Ale nyní je jednoduše jasná samotná podstata tohoto jevu a vůbec zhoubnosti jeho působení na člověka jako Osobnost.

Vždyť dnes mnoho lidí ví, že hypnóza se používá pro lékařské účely. No, možná v mimořádně obtížných, nějakých terapeutických případech to může být oprávněné. Ale celkově, s tímto seznamem – kde se nyní používá hypnosugestivní psychoterapie a kdo to zejména dělá... zde již, ovšem, vyvstává otázka, co je důležitější pro člověka, jeho tělo nebo Osobnost? Vždyť v podstatě lidé se častokrát obracejí k různým hypnotizérům tehdy, když sami jsou líní se změnit, jednoduše zapracovat nad zdravím svého těla a nad jeho škodlivými zlozvyky. Ale oni chtějí magii. Čím za to potom zaplatí, ovšem, nikdo z nich se nad tím nezamýšlí. A ne náhodou dokonce i za starých časů o hypnóze psali jako o jevu „ničícím lidský duch“, že je to „vědomá služba zlu“, a dříve, mimochodem ještě i v minulých stoletích ji nazývali „živočišným magnetismem“. V křesťanství se připisovala k druhu čarování a přirovnávala se k černé magii. Nyní, po takových podrobných vysvětleních se domnívám, že lidé budou mít větší pochopení, proč se nesmí používat magie.

IM: No samozřejmě, že se magické metody nesmí používat, nesmí se vyhledávat a přát si magii, protože v člověku si může přát magii pouze vědomí. Pokud sníš po moci, pokud sníš po magii, zvlášť po tajné moci, pokud se snažíš v sobě rozvinout nějaké mimořádné schopnosti, zabýváš se tím – tak žiješ vědomím, to znamená, nesprávně utrácíš svůj čas. Ano, lidé rozvíjejí u sebe tyto schopnosti, ale co to je v konečném důsledku? Smrt. Je to stav subosobnosti, staletá muka. A smysl tohoto dějství, těchto schopností? Tak v čem je smysl? Vždy opět existují určité techniky... no nemluvme o umělých technikách...

A velmi často se lidé setkávají s jevem - „převtělení duše“, kdy dítě z ničeho nic začíná vyprávět, že žilo tehdy a tam a tak podobně. A při ověření toho, co dítě vypráví, se ukazuje, že je to skutečně tak. Ono poznává své příbuzné, vypráví o příčině své smrti. To je právě aktivní subosobnost, která potlačuje Osobnost a začíná místo ní prožívat život. Takže je jednoznačné, že i nová Osobnost je odsouzena na reinkarnaci, na stav subnosobnosti. To bývá časté, bohužel. Ale je to podmíněno určitými situacemi, předčasnou smrtí nebo opět platí - magií. Člověk se zabýval magií, byl silným mágem. Ano, může při převtělení potlačit prvotní vědomí nové Osobnosti a nakonec se dočasně stát pánem, avšak na úrovni, zdůrazňuji, svého prvotního vědomí tím, že potlačí prvotní vědomí a aktivitu nové Osobnosti. No, a smysl? Jak Osobnost, tak i vědomí půjdou na reinkarnaci spolu s ním, a opět se všichni stanou subosobností. Ale tyto schopnosti, se ve skutečnosti dlouho neudrží. A on prožije neplnohodnotný život, jelikož na úrovni prvotního vědomí prožít plnohodnotný život není možné. 

T: To je jako iluze...

IM: Všechno je iluze. A obecně život, lze srovnat se supermarketem, v němž u východu stoprocentně stojí pokladna. Čím zaplatíš? A život je velmi krátký. Protože čas – to je iluze, kterou nám vnucuje vědomí. Ono nám přece říká, že je ještě hodně času, že je velmi dlouhý. Ale podívej se zpátky. Kde je včerejšek? On se už nikdy nevrátí. Čas letí velmi rychle a nenávratně. Pokud nesměřuješ k Životu nyní, nebudeš směřovat ani zítra. V tom je smysl. A pozítří pro tebe prostě není, v tom je ta potíž. No, každý vybírá to, co se mu líbí a co chce a k čemu tíhne. A v tom právě spočívá vyšší svoboda člověka. To je to právo, které mu je dáno – právo volby. Podle mého, je to nejspravedlivější, co může být. Dokonce právo na učinění chyb. Právo na smrt, právo na Život. Toto je dáno člověku.

T: Ano. Je to prostě jakási lidská hloupost ... Pýcha a neznalost vedou k tomu, že lidé konají zlo, čehož aktivně využívá systém pro své vlastní účely. No, vezměme si třeba tytéž magické jevy... Je to jasné, jestliže existují magické jevy v principu, znamená to, že jsou pro něco potřebné - globálně, ve formátu přežití civilizace jako celku. Už jsme hovořili například, o těch opravdových svatých...

IM: ... Máš na mysli, že jsou i ti, kteří, řekněme, slouží Duchovnímu Světu. To jsou ti, které nazývali pravými svatými, kteří sloužili především Duchovnímu Světu a mohli do jisté míry ovlivňovat určité události. Jsou takoví, ovšem, jsou, nepochybně. Ale otázka je v tom, že takoví lidé slouží Duchovnímu Světu výhradně v zájmech Boha. Nikoliv v zájmech jednotlivých individuí, a už tím spíše ne ve vlastních zájmech.

T: ... to znamená, že ne v pozemských, ne v sobeckých zájmech.

IM: Ano, ne v pozemských zájmech svého vědomí. Jejich myšlenky, přání a skutky nemohou být sobecké. Neboť jsou podmíněny, opět platí, činností Andělů v tomto světě, kteří jsou uzavřeni v tělech. Jsou zde pouze dočasně.

 

_____________

VIDEO

Nelze vyhledávat a přát si magii,

protože v člověku si může přát magii

pouze vědomí.

_____________

 

T: Ano, a to se opravdu výrazně liší od těch, kteří byli po celou dobu nazýváni falešnými proroky, kteří se skrývali za duchovním, ale ve skutečnosti, na základě svých sobeckých pohnutek, sloužili vědomí.

IM: Všimněte si, znovu se dotýkáme těchto falešných proroků, falešných učitelů, řekněme to tak. První věc, kterou slibují lidem, - to je dokonalé fyzické zdraví, že nebudeš nemocný, získáš sílu. A vezmeme takový termín – „duchovně silný“. Chápeš, to znamená „silní lidé“, „duchovně silní“ - všude důraz na sílu.

T: Ano, přání něco ovládat ...

IM: Ovládat...ovládat nějakou moc a snaha o dominanci.

T: Ano, systém mnohé slibuje, dává nepatrně a bere více. Tedy dává člověku... 

IM: Iluzi...

T: ... iluzi toho, že...

IM: Iluzi síly. Ale když člověk získá skutečnou sílu, duchovní sílu (a když opravdu včerejší, obyčejný člověk dnes může hodně, to, co žádný mág nikdy nedostane), má aspoň malé přání použít tuto sílu pro sebe, nebo pro pozemské? Ne.

T: Pro duchovní – to je Život, no a pro pozemské – to je jed.

IM: Samozřejmě. A kdo chce okusit jed, když je živý? To je smysl. Ale systém to vše přece zaměňuje. Opět platí, on to zrcadlí, slibuje kouzlo, nějaké nadpřirozené schopnosti, ale ve skutečnosti vytváří iluze. A člověk ztrácí čas na to, aby získal další iluzi. A co obdrží na oplátku? Iluzi.

Ž: No, ano, a tak je třeba se zamyslet, na co lidé utrácejí svůj život?

IM: Ztrácejí čas, aby četli cizí myšlenky.

T: A k čemu? A co s tím budeš dělat?

IM: ... Ve vlastních se vyznej. Vždyť cizí myšlenky slyšíš neustále od rána do večera - vědomí ti vypráví. Ony - nejsou tvoje. Pokud o tom pochybuješ, dobře, prověř: zastav myšlenku, nebo změň je ve směru potřebném pro tebe. A opět, potřebným směrem komu: tobě jako Osobnosti, nebo tvému vědomí (tomu, kdo tebou manipuluje)?

Ž: Ano, od svého vědomí nechceš slyšet myšlenky. Vždyť nepřítel žije uvnitř každého – to je jeho vědomí. Ten, který vidí nepřítele ve vnějším, ten ho nevidí uvnitř sebe. A pokud vybíráš, pokud přijímáš jeho programy...

IM: ... Pokud vkládáš sílu své pozornosti na realizaci těch myšlenek, přání a tužeb, které ti vnucuje vědomí – no, to už je tvoje volba.

Ž: No, ano, proto je pro systém výhodné, aby člověk nevěděl o pravé podstatě vědomí, o jeho spojení se systémem. Protože člověk se potom...

IM: ... vymaňuje z jeho moci. Vždyť komu se líbí, aby byl ovládán a ponoukán? Nikomu.

Všimněte si, lidé velmi rádi poučují. Většinou rádi poučují ti, kteří ani nevědí, co učí, kteří nemají vlastní zkušenost. A oni se pak odvolávají na cokoliv, snaží se dokázat ostatním, že je to jejich zkušenost a podobně, a přitom ji sami nechápou. Dokonce ani nevědí to, o čem mluví, ale zároveň žádají po druhých, aby to tak bylo.

T: Ano, takoví lidé, u kterých ještě dominuje vědomí, jsou hned vidět. Jedním z příznaků práce systému v jejich hlavách — to je šablona "skrývání zdroje", tedy toho, odkud čerpali tyto Znalosti a také svůj vlastní výklad při předávání Znalostí, jejich zkreslení.

IM: Opět, lidé se vždy pokoušejí, řekněme, vydávat za své proto, aby udělali dojem na ty, kteří je poslouchají a podobně. A zde stojí banální egoismus, touha po manipulaci, touha po moci – vše od systému. To jsou lidé, ovládáni rozumem.

T: No, ano, a motivují to tím, že lidé nejsou údajně připraveni slyšet o zdroji. Vždyť systém uzamyká Znalosti, blokujíc je tím, že „řeknu vám o tom trochu později... možná...“

IM: Vědomí, už jsme to probírali, se vždy staví proti všemu duchovnímu. A v daném případě člověk, který jakoby předává Znalosti, mluví o nich, ale mluví přes vědomí. A samozřejmě, že je chycen. Vypovídá to o tom, že člověk nemá opravdovou duchovní zkušenost. Chtěl by tuto zkušenost mít, ale ještě více chce, aby si druzí mysleli, že má tuto zkušenost. Ale to probíhá do té doby, dokud se člověk vnitřně neotevřel. Většinou lidé vybírají falešné proroky. Proč? Jejich postoje jsou jednodušší a příjemnější pro vědomí. Tedy vědomí je prostě neodmítá.

T: „Není třeba v sobě nic měnit,“ říkají ...

IM: Naprosto správně. Tedy opět platí, mluví o získávání – o tom, co získáš. A zde už to vše vždy hraničí s magií. Co slibují lidem? Že ty dostaneš to, ty dostaneš tamto a podobně.

T: No, ano, říkají: „Následuj mě a poslouchej, co říkám... A tobě bude dáno, získáš v trojrozměrnosti nebo v těle“... Avšak sdělují jen programy vědomí.

IM: A kdokoliv ze skutečných proroků, kteří přicházeli – proroci a jiní nositelé, oni vždy vystupují od Toho, Kdo je poslal a Kdo jim to dal.

T: Ano, a jejich život, život pravých proroků, on sám o sobě už je příkladem.

IM: Naprosto správně. Ale jejich život je pro vědomí nepochopitelný. Proto lidé, kteří žijí a věří více vědomí, a víra – to je co? Komu patří víra? Vědomí. Pouze osobní zkušenost, duchovní zkušenost...

Ž: Znalosti o vnitřním...

IM: Znalosti, samozřejmě... Poskytují skutečnou svobodu. A život začíná hned a okamžitě. Pokud to cítíš, pokud po tom prahneš, tak jednoduše odmítáš nepotřebné. Je to jak říkal jeden sochař, když se ho zeptali: „Jak jste dokázal z tohoto kamene udělat tak krásnou sochu?“ Odpověděl: „Ta tam byla vždycky, jen jsem odstranil to nepotřebné, co bylo navíc“. Stejné je to zde. Člověk v sobě jednoduše odstraňuje nepotřebné a ponechává Anděla. Je to prosté.

Když však do toho zasahují aktivní průvodci systému, tedy lidé, kteří se nesnaží o duchovní rozvoj, ale usilují o využití znalostí o cestě ve svůj prospěch... No, v zásadě, oni vždy byli, a proto se vytvářely různé náboženské směry a to všude a podobně... A oni vždy usilují o moc, vždy je v nich vnitřní nenávist a spousta, spousta přání.

T: Ano, a takový člověk, žijící vědomím, jednoduše zkopíruje obraz, připodobňuje se, ale sám vnitřně nežije Znalostmi.

IM: Čemu se připodobňuje? Opět, přirovnává se k tomu, co vidí v trojrozměrnosti. Vždyť necítí a nechápe, co se nachází za trojrozměrností. Ale aktivně vypráví, využívá ostatní. Sobeckost, pýcha, pohodlí, touha něčeho dosáhnout, pochopit a využít potom těchto Znalostí především ve svůj prospěch. Ale co se děje ve skutečnosti? Systém vnucuje a oni, jako otroci, poslušně plní to, co jim jejich vědomí přikazuje.

A když se takový vůdce objevuje, vždy ve svém zájmu buduje jakási svá impéria, jde navzdory všemu a podobně.

T: A nejzajímavější je, že lidé, když naslouchají takovým vůdcům, chápou přece, že je zde něco špatně, ale mlčí, protože vidí, že i ostatní mlčí. A proč se to děje? No, protože pro systém je to pohodlné a výhodné...

IM: Protože takoví představitelé systému vždy dělají vše možné pro to, aby co nejvíce lidí odvedli z duchovní cesty. I když mluví o duchovní cestě, říkají: „Budeš mít moc, budeš to a tamto, budeš sloužit.“ Ale ve skutečnosti to dobře víte a chápete, že pokud se člověk honí za extrasensorikou (což není nic jiného, než magie), tak má pouze jedinou cestu – k subosobnosti. Protože ať chce, nebo ne, bude využívat tyto síly buď pro sebe, nebo pro svého vůdce. Tedy v zájmech koho? Smrtelného člověka neboli části systému. A když člověk slouží Satanu, tak nemá co dělat v ráji. Jak se říká, pro koho pracuješ, s tím i zůstaneš.

 

_____________

VIDEO

Od předem mrtvého k věčně Živému.

_____________

 

Pokračování příště...