Živý rozhovor s I.M.Danilovem - 5. - 10. stránka
00:11:53 - 00:37:31
_____________
VIDEO Č. 3
IM: Nic se nemění ... alespoň v metodách, kterými systém působí na lidi přes jejich vědomí. S čím se setkávali Proroci? V první řadě s nepochopením lidí, vyžadováním magie a všemožných zázraků v tomto světě pro potvrzení toho, že jsou Proroci. Nevíra, nespokojenost, posměšky, všelijaké urážky až do otevřeného odporu - to je to, co museli Proroci zakusit nejen od těch, kteří měli moc, ale i od obyčejných lidí. Vždyť vědomí neodděluje, kdo má moc a kdo ne. Ono naladí všechny na jednu vlnu Živočišného rozumu, v první řadě na spotřebitelskou vlnu. A když přichází Prorok, tak je to pro systém ve skutečnosti hrozba a proto se začíná všemožně bránit skrze všechny své otroky. Ale otroci - to nejsou jen ti, co mají moc. Mezi těmi, co mají moc, je také mnoho dobrých lidí. Ale bohužel i mezi takzvaně „obyčejnými lidmi” je velmi mnoho otroků systému.
V podstatě toto všechno odhaluje tvář systému Živočišného rozumu, to, jak pracuje. Systém Živočišného rozumu neví a nechápe, co je to Duchovní Svět, to v první řadě, proto i všemožně odporuje. A Proroci jsou pro něj hrozbou jeho totální moci nad Osobností člověka. Proto i působí přes vědomí lidí, přes pýchu vnucenou jejich Osobnosti těmito metodami, činíc je agresivními, vyvolávající v nich strach. A strach vyvolává přímý odpor.
Opět ten strach ... Zajímavé by bylo zdůraznit, proč člověk zakouší strach před Prorokem nebo Duchovní bytostí? Vždyť mu nic nehrozí. To jsou mírumilovné bytosti. Při střetnutí se s Prorokem nebo osvíceným, s nějakým duchovním člověkem, lidé nacházející se v blízkosti těchto bytostí zakoušejí nefalšovaný strach, neklid, protože to zakouší vědomí, protože to ohrožuje systém. A vědomí aktivuje svůj vliv na Osobnost právě v negativním čili se takto snaží zahnat jej do ohrady. Přes vědomí, přes pýchu, agresi a strach právě rukama samotných lidí, jako svými otroky se snaží systém odporovat jakýmkoliv duchovním projevům. Především odporovat tomu, co lidem dává skutečnou svobodu od okovů systému.
T: Opravdu, když čteš příběhy o životě Proroků, chápeš, že se absolutně nic nemění v problematice vzdorování systému duchovnímu vzestupu v materiálním světě.
IM: Přesně tak. Vezměme například proroka Mohameda. Při své činnosti se mnohokrát setkával s podobnými projevy, které aktivoval systém přes vědomí lidí, kteří ho obklopovali, někdy skrze jeho nejbližší. Projevovalo se to různými agresivními projevy, nespokojeností. No, jednoduchý příklad. Co od něj v první řadě požadovali mocní, kteří vládli v Mekce? V první řadě požadovali od něj přímé bezprostřední důkazy toho, že je Prorok, takového druhu, že „přesuň horu, obrať tok řeky”. Tak jako vždy - tj. projev zde, v trojrozměrnosti, Boží vůli, změň a udělej cosi, dokaž nám, že jsi Prorok. Je samozřejmé, že lidé požadují od Proroků zázraky ...
T: ... protože to vědomí vládne nad lidmi a vyžaduje magii a nekonečné zázraky pro sebe.
IM: Ano, můžeš lidem ukazovat kolik chceš zázraků, stejně budou pochybovat. Budou zpochybňovat každý zázrak, který by jim Prorok ukázal. Je to skutečně tak. Protože potřeba zázraků jde, řečeno jazykem islámu, od Iblísa, od šajtanu, či ďábla.
T: Vždyť právě pýcha, namyšlenost, se staly příčinou pádu Iblísa.
IM: Ano, v Koránu, v patnácté súře, se popisuje takový moment: „Nejvyšší Aláh řekl Iblísovi o tom, že ty máš moc pouze nad zbloudilými, kteří tě budou následovat. Ti všichni jsou v budoucím životě odsouzení k pekelnému, mučivému trestu žhavým planoucím ohněm. A opět, co znamená žhavý planoucí oheň, který postihuje člověka po smrti? Řečeno dnešním jazykem – je to stav subosobnosti.
T: Tedy i dnes se ve všech svatých písmech, bez ohledu na jejich početné překlady, přece jen dochovala zrnka poznání...Velmi dobrá slova...
IM: Ale, ony jsou dobrými jen pro ty, kteří chápou jejich podstatu. Zde znovu trochu odbočím...Jak toto vše přijímá člověk? Toto vše přijímá vědomím jako pohádku, nic víc, nic míň. Pouze ten, který získal zkušenost, ten chápe, že to není pohádka, ale pravda. V tom je potíž.
T: Jak se říká: „Není proroka ve své domovině“.
IM: „Ježíš jim řekl: „Nebývá prorok bez cti, snad jen ve vlasti své...v domě svém“. Skutečně je to tak. Zde je jednoduché pochopení. Žil člověk, který tě znal, nebo skupina lidí. Spolu jste vyrůstali. A potom k tobě přichází nebo sestoupi zjevení a ty se stáváš Prorokem. A kdo je to Prorok? Prorok, to je mluvčí Boha, to je ten, kdo přináší Pravdu poslanou Bohem. Ale lidé tě znali, vyrostli vedle tebe. Co je jako první zarazí? Budou poslouchat, co jim říkáš? Ne. Budou se dívat na tebe a přemýšlet: „Jak to? On vyrůstal se mnou nebo ona vyrůstala a nyní hovoří o Bohu?!“ Copak to není tak? Závist. A co to v nich vyvolá? Nenávist, která se v nich zrodí zejména pýchou. Protože ne k nim sestoupila inspirace, ale k tobě. Proto ve své vlasti Proroka není. Řekl bych to takto – Proroka není v tomto světě pro ty, kteří žijí tímto světem.
T: A jak zareagoval systém na objevení se Ježíše Krista v tomto světě? Tím samým – agresivitou, počínaje odsouzením ze strany vládnoucích žreců a konče pronásledováním, jejich nenávistí ke všemu svatému. No a co žádali lidé od Ježíše, když měli tuto jedinečnou šanci žádat o Věčné? Znovu magii...
IM: Ano, podobně to bylo i s Ježíšem. Lidé od Něj žádali stejné hmotné statky pro sebe, především zdraví. A celkově je třeba říct, že nejen s Ježíšem...Je to takový zažitý názor, že pokud je člověk duchovně osvícený, tak musí být ideálně zdravý, šťastný, bohatý v tomto trojrozměrném světě a podobně. A pojem štěstí není bohužel v lidském chápání spojován s Duchovním Světem a skutečným Životem ve skutečné svobodě od trojrozměrného světa. Představa štěstí pro lidi – to je zdraví, bohatství a moc. Především – moc, tajná moc. Nejen, že tě tam vybrali za nějakého vedoucího nebo co, ale tajná moc, kde můžeš tajně diktovat těmto lidem a oni plní „tvou vůli“. Skutečně tvou? To je otázka.
T: Zdraví, bohatství a moc, t.j. všechny atributy vědomí v této trojrozměrnosti. V podstatě vše, co je chvilkové a pomíjivé, vše, co je smrtelné a dočasné.
IM: Ano, vypadá to tak, že všechny materiální atributy systému se vnucují do vědomí lidí. Proč se mnozí lidé snaží o poznání tzv. „duchovních znalostí“? Ve skutečnosti usilují o poznání magie, o ovládnutí nějaké skryté Božské síly, která jim umožní mít moc nad jinými lidmi...v trojrozměrném světě. Ale to přímo protiřečí Světu Duchovnímu. Ve světě Duchovním pojem moci neexistuje. Tam je pravá svoboda od všech těchto trojrozměrných problémů. Proč? Protože tam není zlo, tam není trápení, není závist. Tam je štěstí a svoboda. Pro lidi je to obtížné pochopit, když se nacházejí v otroctví vědomí, protože pro člověka, který žije podle zákonů tohoto trojrozměrného světa, pro něho je skutečná svoboda – když si může dělat, co chce. Pro něho je skutečná moc, když může působit na někoho. T.j. magie, obyčejná magie. Když se ho bojí, když si ho váží, když je bohatý, nezávislý. A je mu jedno, že to trvá, jen velmi krátký časový úsek. Proč? Protože vědomí povídá: „No, vždyť si všeho dosáhl“. Nebo vědomí nejčastěji říká: „Vždyť ty se to naučíš, budeš se zabývat těmito tajnými znalostmi, magií a budeš to ovládat.“ Ale většinou ono tyto znalosti lidem nedá, jen jim je slibuje. I když mnohým svým adeptům systém dá i moc pozemskou, i bohatství, některým dokonce i zdraví... Jen toho potom více ale odebírá.
T: V těch časech, stejně jako dnes, bohatství bylo a zůstává předmětem pýchy lidí ve světě. A očividně proto lidé, nacházející se v moci vědomí, nechápali, proč Prorok žije a nepožaduje pro sebe od Boha jakékoli pozemské statky.
IM: A toto nepochopení ještě více vzbuzovalo u lidí, a stále vzbuzuje, agresi, rozpolcení, proč Proroci neprosí Boha o jakékoli pozemské statky v první řadě pro sebe? A v jejich vědomí to vyvolává pochybnosti: „Pokud jsi Prorok, pokud máš, pozemským jazykem řečeno, spojení s Bohem a můžeš od něho žádat všechno, co chceš, tak proč nežádáš v první řadě pro sebe? Jak můžeš někomu něco dát, když sám si nebereš?“ Jednoduše dochází k nepochopení lidí toho, že Prorok nikomu nic nedává. On pouze přináší Znalosti. Lidé sami berou to, co chtějí. Chtějí sloužit Bohu – slouží Bohu. Slouží Bohu proto, aby získali víc, to, co nikdy nekončí. Ale když začínají, modlíc se k Bohu, prosíc o pozemské, tak se nemodlí k Bohu, modlí se k Satanovi. Vždyť není možné chtít od Věčnosti něco dočasné. Není možné požadovat od Života smrt, to nelze.
A jakákoli pozemská prosba, materiální prosba, ať už by byla jakkoli drahá lidem...Chtěl bych zde rozebrat jeden moment...V obyčejném lidském životě mají lidé připoutanosti. Mají příbuzné, blízké, pro ně drahé lidi. No a svůj vlastní život. Zejména, když někdo z blízkých onemocněl, lidé mu chtějí pomoci, začínají se modlit, prosí Boha, aby dal zdraví příbuzným, blízkým, pro nich drahým lidem. Slibují, že se budou modlit k Bohu a podobně. T.j. smlouvají s Bohem. Smlouvají o co? O zdraví. Vždyť oni neprosí Boha o nesmrtelnost, o spasení duše, jak se to nazývá náboženským jazykem, pro své příbuzné a blízké. Oni prosí o zdraví – to, co je neoddělitelnou součástí materiálních statků. Prostřednictvím koho prosí? Prostřednictvím vědomí. A kdo jim to napovídá. Vědomí. A ke komu se obrací v těchto svých modlitbách? K systému. K tomu, kdo vládne nad tímto materiálním světem. K tomu, komu tento svět patří.
Vždyť prakticky ve všech náboženstvích se tak či onak o tom mluví – že existuje Kníže tohoto světa. T.j. tady v tomto trojrozměrném světě, exituje vlastní Kníže, který řídí tento svět. Vždyť právě on poskytuje tyto materiální statky lidem, když si to zaslouží, zdraví též, ale výměnou odebírá Život. Lidé tomu nerozumí. Protože mnozí, opět pod diktátem vědomí, se domnívají, že: „Raději třicet roků krásného života, než nějaká Věčnost – a zda vůbec je, či ne? To raději si to zde užiji. A potom, co bude, to bude.“
Lidé jednoduše nechápou, že třicet roků, sto roků – to je pouhý okamžik. Člověk nikdy nestihne zbohatnout, nabažit se života. Ani zdraví moc nebývá. Všechno to přejde. Všechno je ve skutečnosti jednoduché a všechno je dané. Chceš být zdravý – leč se, dbej o své zdraví. Chceš být bohatý – uč se, pracuj, jinak to nejde. A to si neprotiřečí žádným zákonům. Chceš moc - běž do politiky, získej tuto moc. Budeš-li chtít, docílíš toho. Otázka spočívá v něčem jiném – nesmí se používat magie na získávání nějakých pozemských statků. Proč? Co to je magie? Magie – to je především spotřebovávání životních sil, těch sil, které jsou ti dány na uskutečnění duchovních tajemství. Ale ty je používáš na svoje tužby a zaměřuješ se na dosažení něčeho materiálního. Cokoli materiální získáš, i tak je to dočasné. V tomto dochází k záměnám.
No, co naděláš, systém je silný. Nic se nemění. Lidé, jak byli lidmi, tak i zůstali. Přesněji, ne lidé, ale jejich vědomí. Vždyť systém je jeden a ten samý. Údajně jsou lidé různí, vědomí jsou různá, ale systém je stejný. Vezměme si, moderním jazykem řečeno, jakékoli komunikační zařízení – telefony, teblety, notebooky. Jsou různé, ale programy mají prakticky stejné a při přístupu na internet vstupují na ten samý internet a získávají ty samé informace. Tak nějak to je...s vědomími, se systémem. Ale zde je velmi důležité, aby operátor chápal, které programy je možné aktivovat a které netřeba a co za to zaplatí.
T: Kolik přicházelo Proroků a v podstatě všichni hlásali ty samé Znalosti, o cestě k Duchovnímu Světu, o tom, co je třeba v sobě překonat, o dualitě, o systému, o tom, že Kníže tohoto světa působí přes vědomí samotných lidí.
IM: A především mluvili o tom, že je třeba naučit se nedůvěřovat svému vědomí: nepřemýšlej o tom, nepromítej obrázky, a podobně. O tom skutečně hodně mluvili Proroci. Ale v čem spočívá problém lidí? V tom, že ve skutečnosti lidskému vědomí Proroci nejsou potřební, ani Znalosti nejsou potřebné. Nebo, když to zevšeobecníme, tak lidé nepotřebují Proroky, oni potřebují džiny, kteří splní jejich přání. Ale zde by bylo správnější říci – ne lidé, ale lidské vědomí.
Kdo je to člověk? Člověk je především Osobnost, tedy ten, koho neřídí vědomí, ale kdo řídí své vědomí. Ale když člověk není schopen ovládat své emoce, své vědomí, je podřízený Satanovi. A přirozeně, v tu chvíli tento člověk především sbírá kameny. Na co? Aby „uvítal“ Proroka kameny.
T: …kameny pochybností, pýchy, závisti, systému...Podívejte se, s čím se setkávali Proroci...i od blízkých, od bratrů...šablonovitá fráze vědomí na jakýkoli projev Duchovního, prý „dokazuj mi jak chceš, já ti stejně neuvěřím“.
IM: Ale, kdo promlouval ústy tohoto bratra? To mluvil Satan, t.j. vědomí: „Jakkoli mi to budeš dokazovat, já to i tak nepřijmu.“ Proč? Protože vědomí nenávidí svět Boha. A zde se ukrývá samo prvotní, to, proč lidské vědomí odmítá všechno Božské. Protože lidské vědomí je smrtelné. To je jako tvůj starý počítač, není věčný, jednou ho vyměníš.
T: Igore Michajloviči, zdá se, že dokud žil Prorok, ty Znalosti, které přinesl na svět, byly v principu živé, nezkreslené, dá se říct, že díky jeho, no...autoritě...
IM: Ne. Pouze se tak rychle nezkreslovaly, ale zkreslovaly se i při něm. Opět, pokud si vezmeme Mohameda, hovořili jsme o tom, každý se může s tím obeznámit, zjistit si to – za jeho života začali lidé zkreslovat to, co říkal, a už v té době se objevilo několik lidí, kteří začali zkreslovat islám v průběhu života samotného Mohameda. A když si vezmeme Ježíše, jaké podvrhy a záměny vznikaly současně ještě během jeho života? Ale Proroci mohli lidem říkat Pravdu, byli zde, v tomto světě a mohli alespoň trochu obhajovat toto všechno. Ale proč chodit daleko, proč brát velké Proroky? Vezměme jednoduše knihu AllatRa a podívejme se, co se dnes děje.
Vždyť kolik se dnes objevilo lidí, kteří ji z rozumu interpretují jednoduše po svém. A kvůli čemu to interpretují? Pro své výhody, aby získali co? Moc nad sebou podobnými. Vytváří nějaké uzavřené skupiny. Vypráví, že jsou nějakými autoritami v hnutí ALLATRA, nebo něco podobného, že jsou lídry ALLATRA, nevím co ještě. Přitom jim lidé věří, člověk přečetl knihu, něco pochopil, snaží se pochopit víc a v tom se k němu přitočí autority, které někdy ani nečetly tuto knihu „AllatRa“ a začíná se hra. A to se děje v současnosti, kdy člověk může vzít, sám přečíst, prostudovat a začít pracovat. Vždyť o tom se i píše, i mluví. Vždyť to vůbec není složité. A, chce se o tom podebatovat s druhým člověkem.
A znovu – kolikrát vyprávěli, kolik povídali o tom, že když hledáš cestu duchovní, tak hledaj duchovní. Ale co lidé potřebují? Zdraví, řešení svých problémů a dozvědět se, co bude zítra. No, nic se nezměnilo.
T: Ale co mají lidé dělat, aby se i s AllatRou nestalo to samé, co se stalo se Znalostmi v dávných časech?
IM: No, to je lidská volba – co zvolí, to se stane. Ti, kteří směřují k Životu, ty nic nezastaví. Ale ti, kteří směřují ke službě systému..., no copak je možné ochránit mrtvého před smrtí?
Ž: Nyní vidíme nejenom špatné příklady, ale i mnoho dobrých – i v hnutí, i mezi těmi lidmi, kteří se probouzejí. Těch je výrazně víc. Je větší radost z toho, že lidé slyší, že lidé cítí...
IM: A zde je klíčové slovo – „větší radost“. Je to radost. Vždyť kvůli tomu to je.
T: Tedy oni ve svém nitru násobí radost duchovní prací nad sebou, svými činy, jednáním.
IM: Správně, oni brání pozice Světa Duchovního v materiálním světě, čímž vnáší radost. A radost – to je jako světlo v temnotě. A čím víc se takových ohníčků rozhoří, tím více tma ustupuje, tím víc je radosti. Vidíš, jak je všechno jednoduché.
Ž: Jednoduché, velmi jednoduché.
T: Jako světlo a tma...Vždyť díky temnotě vědomí dochází k odmítání všeho Svatého, především odmítání všeho Svatého v sobě jako Osobnosti. No a co může zrodit mrtvé? Mrtvé právě tak rodí mrtvé.
IM: Ale Živé právě rodí jen Živé. Ono rodí tu vnitřní duchovní Lásku. A to je velmi důležité.
Ž: Velmi důležité...Velmi důležité je najít v sobě tento Pramen, protože on rodí bezbřehost vnitřního Života. Ono otevírá nevysychající Pramen štěstí, radosti. Nemá hranice a je nekonečný. A dává Život těm, kteří jej přijímají v hlubokém pocitu. Dává Život těm, kteří již udělali svoji volbu a žijí ní každý den.
IM: V Bibli...V Janovu Evangeliu je jeden moment, kdy Ježíš požádá ženu napít se vody pozemské. A řekl jí, že „... kdokoli, kdo bude pít tuto vodu, znovu dostane žízeň, ale kdo bude pít vodu, kterou mu Já dám, ten nebude trpět žízní navěky, protože voda, kterou mu dám, se v něm přemění na pramen vody tekoucí do věčného života“.
Toto jsou hluboká slova, pochopit je lze pouze s otevřeným srdcem, jak říkají v náboženství. Ale pokud se k tomu přistupuje pomocí vědomí, tak se to vůbec nedá pochopit. Znovu, kam to vše stočíme? K pohádce.
Tak, je možné věřit Prorokovi? Vědomím – ne, Duchem – ano. Osobnost nepotřebuje potvrzení, ona ví, kdo je Prorok, protože to cítí a tíhne k němu. Ale vědomí se staví do cesty Osobnosti, která tíhne k Prorokovi. Proč? Protože opět jde o pýchu a moc. A ono začíná vyprávět Osobnosti: „Nevěř, žeň ho, vem kámen a hoď po něm, protože je stejný jako ty, je z masa a ty jsi také z masa. Ale Duch není vidět. Pokud by byl Prorokem, dal by ti vše, co si zamaneš, potom bys uvěřil. Ale pokud ti nedává a jen povídá o tom, co nevíš, tak jak mu můžeš věřit?“ A vědomí vždy pomocí argumentů utvrzuje Osobnost v tom, že to tak není. „A to, co cítíš“, říká, „to je chyba, to je tvoje naděje. Bůh, to je ten, který ti dá vše, co si jen přeješ. On je jako rodič“. A skutečně, zkus proti tomu argumentovat. „Když prosíš rodiče o vodu, copak ti dají místo vody, no řekněme...rozžhavené olovo? Ne, samozřejmě, jsou to rodiče. Milují tě. Když si žádáš jídlo, dají ti kameny? Ne, samozřejmě, jsou to rodiče, dají ti chléb, nebo to, co si přeješ, abys nasytil své tělo. Stejně tak Bůh – ty ho poprosíš o peníze a on ti je dá, protože tě miluje, pokud je to skutečný Bůh.“ Tak argumentuje vědomí.
Ale pravda spočívá v tom, že pro Svět Duchovní je čas pozemského přebývání zde, časem nebytí, kde si člověk volí: Žít nebo umřít, dát se zlákat nebo se osvobodit. A všechno tělesné, co přichází od Iblíza či ďábla, nebo jak se říká od vědomí, či od Celosvětového rozumu (pro ateisty, aby to pro ně bylo přijemné), všechny vznikající materiální přání, které jsou diktované vědomím, jsou dočasné a nenesou s sebou nic. A touha poznat Boha, vycházející z vědomí, je vždy zkreslená a vždy z toho dělá tajemství. A říká: „No, jak můžeš dojít k Bohu, tj. do Duchovního Světa? Jakkoli dlouho o tom budeš přemýšlet, On i tak nepřijde. Ale pokud chceš něco poznat, naučit se něčemu – běž, uč se a dělej. Chceš postavit dům, nastuduj si, jak se staví, běž a stav. Dům si můžeš postavit. Ale může-li si člověk pro sebe vybudovat Duchovní Svět? Nemůže. Proč? Protože ho nezná. Když ho neznáš, to znamená, že neexistuje.“ Takto se Osobnost dostává do závislosti a otroctví jednoduchým přemlouváním, a také zdánlivě logickými vysvětleními od vlastního vědomí. Ale zde je třeba se zastavit a popřemýšlet. Pokud jsi sám sobě pánem, proč takové myšlenky pouštíš ke své Osobnosti? Proč plýtváš silou, kterou ti dal Duch pro Život a Spasení, na to, abys poslouchal pohádky? Proč prahneš po zlu a proč činíš zlo v tomto světě? Pokud chceš Žít, tak proč usiluješ o smrt? Nad tímto je třeba se zamyslet.
VIDEOTEXT
VE SVÉ VLASTI
PROROK NENÍ.
LIDÉ NEPOTŘEBUJÍ PROROKY,
POTŘEBUJÍ DŽINY,
PLNÍCÍ JEJICH PŘÁNÍ.
POKUD CHCEŠ ŽÍT,
TAK PROČ USILUJEŠ
O SMRT?
_____________