Živý rozhovor s I.M.Danilovem - 62. - 73. stránka
03:44:20 - 04:21:43
Т: Igore Michajloviči, tyto Znalosti, které jste nám řekl o systému, Znalosti od Pozorovatele mimo systém, jsou velmi cenné. Ve spojitosti s tím chápeš, nakolik systém odvádí pozornost lidské civilizace do svých spletitostí, stále více oddaluje lidstvo od základního cíle existence – od duchovního rozvoje. Jednoduchý příklad z uvedené primatologie, když se lidé, věříc, že nejcennější v nich je rozum (intelekt) bez pochopení charakteru vzniku vlastních myšlenek, snažili naučit opici myslet. Ale vzhledem k povaze primáta, tedy primitivnímu intelektu, to nikam nepokročilo. A nyní se provádějí pokusy naučit myslet stroj, to znamená, vytvořit určitý samovzdělávací umělý intelekt, takový rozum, který by imitoval psychické procesy člověka a modeloval by jeho inteligentní chování, můžeme říct, že by dokonce překonával člověka.
Někteří vědci vkládají velké naděje na moment, kdy bude vytvořen. Zda je to dobře nebo špatně, to samozřejmě závisí od toho, co bude dominovat ve společnosti: buď duchovní složka lidí, nebo to co dnes – algoritmy systému Materiálního rozumu v myslích lidí.
IM: Pokud se chceš dozvědět, na co myslí systém, podívej se pozorně, o čem sám přemýšlíš. Vše je jednoduché.
Ž: Prostě být čestný sám před sebou.
IM: Správně. Říká se tedy: „Umělá inteligence, umělá inteligence…“ A co je to naše vědomí? Naše vědomí je právě touto umělou inteligencí. To, čeho chtějí moderní vědci dosáhnout, je už dávno vytvořeno. Proč je náš intelekt umělý? Protože tento svět se nezrodil zcela tak, jak nám například vysvětluje současná astrofyzika: že vznikl z bodu, došlo k Velkému třesku, vznikla hmota a tak podobně. Ve skutečnosti je vše mnohem jednodušší a zároveň složitější. Složitější pro pochopení současnou vědou. A jednodušší proto, že ve skutečnosti je vše jednodušší.
Т: Ano, současná astrofyzika, ostatně i fyzika, se nacházejí, jak se říká mezi lidmi, ve velké pasti. Myslím tím více ve stádiu otázek než odpovědí. A je zde mnoho nevyřešených, tak zvaných „velkých problémů“: počínaje otázkami z kosmologie raného Vesmíru, rozpínání Vesmíru, od problémů spojených s rostoucí entropií, nevratností a „šipky času“ a konče otázkami různé interpretace a nepochopení mnohých procesů kvantové mechaniky. Tak například, dosud není odpověď na známou otázku: „Kam dopadne elektron?“
A samozřejmě, do seznamu „velkých problémů“ fyziky patří také otázka o vztahu fyziky a biologie, tzv. problém redukcionizmu, tedy spojení zákonů biologie se souhrnem fyzikálních zákonů. Totiž lidské vědomí by chtělo vysvětlit život a vznik života na základě přesných fyzikálních vzorců. A zde je zajímavé, jaké otázky se vyčleňují jako hlavní – jsou to otázky o původu života a vzniku vědomí. A to vše je směrováno k myšlence vytvoření „umělé inteligence“ a vytvoření „života ve zkumavce“.
Takže otázek, jak ve fyzice, tak v astrofyzice, je víc než dost. Ale odpovědi na ně jsou v současné etapě rozvoje vědy velmi skoupé.
IM: Naprosto správně. Pokud jsme se dotkli otázky astrofyziky, tak si myslím, že nemůžeme neříct, že vědci, při studii mikrovlnného pozadí (které vzniklo, jak předpokládají, po Velkém třesku), již přicházejí k takovým závěrům a předkládají hypotézy o tom, že náš Vesmír je holografický, že tento svět může být jedním velkým hologramem. A že naše trojrozměrné vnímání, to, co lidé nazývají „realitou“, je ve skutečnosti pouze iluze. Proč? Protože všechny myšlenky, informace, ty obrázky, které, jak se domnívají, přijímá mozek našeho těla (i když ve skutečnosti, jak jsme již říkali, nikoliv mozek, ale vědomí), všechny tyto myšlenky přijímá dvojrozměrně. Tedy veškeré obrázky, které máme v naší hlavě, jsou dvojrozměrné. A pouze tehdy, když na ně Osobnost obrací svou pozornost nebo jim dává sílu své pozornosti (nebo jak se říkalo dříve – soustřeďuje se na něco), tak až tehdy jsou vnímány vědomím jako trojrozměrné.
Takže pokud kdokoliv bude sledovat, jak k němu přicházejí myšlenky, a to skutečně z pozice Prvotního vědomí, tak uvidí, že myšlenky jako takové ve slovech nejsou. To jen tehdy, když probíhá dialog, když, jak jsme již říkali, se herci „baví“ v hlavě, tehdy jsou v hlavě i slova a spory. A tak celkově nám přicházejí obrázky: jeden nahrazuje druhý, anebo jich, stejně jako na obrazovce počítače, může být i více, jeden překrývá druhý. Ale jsou dvojrozměrné. Stačí obrátit pozornost, vložit sílu své pozornosti – to je, jako bychom, dejme tomu, navedli kurzor, otevřeli, tj. aktivovali nějaký obrázek a on se okamžitě stává v naší hlavě trojrozměrným.
Т: Ve všech těchto případech se skrývá hlavní odpověď na otázky všech těch neurobiologů, matematiků, fyziků v podstatě všech, kteří zkoumají zrovna tyto otázky: „Jak vzniká a funguje myšlení? Proč pro mozek neexistuje žádný rozdíl mezi skutečností a fantazií? Proč žijeme jako v počítačové simulaci a právě v takovém vnímání času a prostoru?“ Otázky o dvojrozměrnosti, o trojrozměrnosti…
Ž:… A proč v našem běžném trojrozměrném vnímání vzniká taková, řekněme, „slepota ke globálním změnám“, kterou způsobuje systém v člověku. Vždyť on ho v podstatě obelhává a přesměrovává jeho životní síly na svou výživu…
Т: To znamená, že v tom všem jsou též základy pro pochopení toho, proč je myšlenka materiální.
IM: Otázka je v něčem jiném. Celý tento svět je iluzorní, on je skutečně iluzorní. Když vnímáme svým vědomím to, co vidíme jako tvrdé, ve skutečnosti (nejednou jsme o tom hovořili), když se podíváme hlouběji, vidíme velké vzdálenosti mezi atomy, a rovněž atomy se skládají z menších částic. To vše již tak tvrdé není. Ale když to ohmatáváme, například tentýž kámen nebo stůl, tak jsou pro nás tvrdé. Naše vědomí je přijímá jako tvrdý, pevný objekt. Je tvrdý, ale v trojrozměrnosti. Pokud se díváme z pozice vyšší, sedmé dimenze (ale tohle může pouze Osobnost, vědomí nemůže, o tom pak ještě trochu pohovoříme), tak se ukazuje, že stůl vůbec neexistuje. Proč? Protože Osobnost je Duch, není to tělo. A vědomí je část připoutaná k materiálnímu tělu a může vnímat hmotu pouze jako hmotu. Pro vědomí pochopení toho, co je to „Osobnost“, „Osobnost jako Duch“ nebo „Člověk je ve skutečnosti Duch“ - toto vědomí nevnímá. Vědomí to nemůže logicky vysvětlit.
Ovšem může srovnávat: zde je šálek, stojící na stole, a stůl je pevný, je to keramika, je to dřevo, zde má vědomí s čím porovnávat. Ale porovnávat, to co samo nezná, vědomí nemůže. Kvůli tomu vznikalo mezi lidmi mnoho nedorozumění - co je to Duchovní Svět, odtud pochází mnoho různých interpretací a velmi mnoho zkreslení ohledně tohoto. Například o stvoření samotného člověka. Vezmeme třeba Bibli… Bibli dosud vykládají různě. Čili pokud budeme vycházet z kánonů Bible, tak Bůh stvořil člověka dvakrát. No a právě v tom je zmatek, o tom také ještě pohovoříme.
Т: Ano, a první kapitola Genesis má ale překvapení…
Ž: M-ano, a ještě jaká…
Т: Igore Michajloviči, proč dnes systém začíná postupně otvírat nějaké tajné stránky informací o svém mikrosvětě v této své trojrozměrnosti? A proč se lidé střetávají s dvojrozměrným jevem, trojrozměrným a podobně?
IM: Ve skutečnosti systém nic neodhaluje. Toto bylo známo vždy. Když se pozorně podíváme na dávná náboženství, dnes jsme třeba vzpomínali zoroastrismus, tak dokonce i v něm probleskují tato pochopení o povaze myšlenky, o typických programech systému, o skutečné povaze člověka. Již jsme spolu hovořili na toto téma.
Т: Ano, opravdu v zoroastrijských textech existuje spousta zajímavých míst, o kterých jste nám Vy předtím vyprávěl. Například je tam konkrétní ukázka, že Ahriman (tj. Satan v křesťanství) to je "soustředění na zlé myšlenky, pronášení zlých slov, konání nějakých zlých skutků, náboženství čarodějnictví, šíření kacířství, cesta klamu“…
Ž:… A zlé myšlenky se nazývají "zlí duchové", právě tito pomocníci Ahrimana – „dévy".
IM: Ano, a zásadní je zde právě člověkem soustředěná pozornost na zlou myšlenku, což znamená živení systému, vědomá volba člověka na stranu Živočišné podstaty.
Т: Existují ještě zmínky o tom, že Ahriman napadá Božská stvoření jako dotěrná moucha. Ale přece myšlenky, které má člověk v průběhu dne, jsou opravdu jako roj much, i když je nechceš poslouchat, stejně neustále bzučí.
IM: Nu ovšem, je to přece program, podobně jako reklama na Internetu. A v podstatě odkud je reklama zkopírována? Z šablon vědomí. Vše je fraktální…
Т:… Zajímavé, že v zoroastrizmu jsou také popisovány rysy systému, právě ten lidský nepřítel, který se skrývá v podobě vědomí… Ahriman nechce, aby ho lidé poznávali, protože ho pak prostě nebudou následovat. A tak se snaží všemožně skrývat před nimi své skutečné úmysly, živí se lidskou podrážděností, komunikuje se zlými a mstivými lidmi. A nejčastěji obelhává lidi právě pochybnostmi, chamtivostí. Posílá na ně slepotu, hluchotu, nepřátelství.
IM: Ano, duchovní slepota a hluchota jsou to, co vidíme všude v současné civilizaci.
Т: Zde se jasně ukazuje jeho cíl: že cílem Ahrimana je rozhádat lidi s Ohrmazdou (čili s Bohem Dobra v zoroastrizmu) a učinit je svými přáteli. V podstatě, jsou tam uvedeny nástrahy systému Živočišného rozumu.
Ž:… Tam jsou právě některé zajímavé momenty, které ukazují na to, že kdysi se toto aktuální náboženství zformulovalo z pozůstatků učení o Duchovním světě.
Т: Naprosto správně. Jsou tam také dozvuky takových znalostí, jako o nekonečném času, který existoval od začátku (v zoroastrismu nazývaný "zurvan"); znalosti o existenci Duchovního světa, který byl označován jako "ménók", čili to, co v překladu znamenalo "neviditelný", doslova "duchovní"; znalosti o tom, že Bůh sídlí v říši "nekonečného světla", že On je Vševidoucí, že je Vševědoucí. A také že Bůh stvořil člověka dvakrát, o duchovním hledání, o posmrtném osudu, o Soudu na mostě Činvat a mnoho dalších informací. Zoroastrismus - to je první tisíciletí před naším letopočtem. Byl už obnovenou kopií starobylých učení, jelikož toto náboženství bylo vytvořeno ze starších učení a náboženství Indoíránců, Árijců.
Ž: Všechno je, jen se ztratily klíče duchovního chápání. V průběhu času, různými překlady, a samozřejmě interpretacemi od rozumu, vědomí zastřelo lidem to hlavní.
Т: To znamená, že všechny tyto znalosti tu byly odedávna. Kdo hledá, ten vždy najde.
IM: Absolutní pravda. Existuje realita, která je za hranicemi hmoty, existuje i dočasný svět plný iluzí. Ale zde opět vzniká vnímání z pozice vědomí – když lidé vnímají tento svět pomocí vědomí, vzniká u nich taková disonance, nepřijetí, nepochopení například toho, že vědomí může být smrtelné a člověk nesmrtelný, tedy jako Osobnost. „Ale jak to, když já jsem vědomí“, jestliže člověk asociuje sebe s vědomím, tak to znamená, že „vědomí by mělo být nesmrtelné“. A odtud pochází mnoho takových výkladů.
A tento paradox, samozřejmě, přivádí mnoho lidí do takové slepé náboženské uličky, kdy lidé sami sobě nemohou objasnit pomocí svého vědomí. Ale to je pobízí k různým hledáním cesty k Duchovnímu Světu. Zevnitř oni cítí tuto potřebu, opírají se však o zlámané berle – o vědomí. Poznávají různé nástroje z různých náboženství, z různých sekt, různých interpretací, ale ve výsledku jsou jako ten „Čekatel“ (rusky „Ždun“) sedí a čekají.
Vědět oni umí, a také vnitřně touží po Bohu, ale vědomí je drží na místě. Říká jim: „Ty už všechno víš, kam bys, člověče, chtěl jít? Vždyť ty už všechno víš: naučil ses celou Bibli, Korán a mnoho mnoho dalšího, budhismus, Védy, vše, vše znáš, dokonce Kabalu umíš nazpaměť. Ty už jsi člověk osvícený, duchen obdařený, můžeš se dát do sporu s kdejakým imámem a dokazovat mu svou pravdu, kam správně umístit čárku“. V tom je celý trik.
Ty víš, kde čárka musí být umístěna, sám se sebou na toto téma mluvíš, i s ostatními, ale k Bohu ses nepřiblížil ani o milimetr. Proč? Protože jsou to pouhé rozhovory.
Т: Ano, ukazuje se, že systém produkuje pouze teoretiky znalostí, ale ne praktiky.
IM: Proč vzniká taková paradoxní situace: lidé mluví hodně o Bohu a opravdu míří k Bohu, ale oni jen mluví a dále nedělají nic? Protože systém je tak nastaven. Nyní jsme se dotkli umělé inteligence a je tu takový ukázkový příklad… Kluci provedli experiment. Vzali „boty“ (roboty)… Boti, to je umělá inteligence, to je to, co někdy na počítači komunikuje s lidmi, a někteří lidé si myslí, že to jsou také lidé. Oni se postupně učí, rozvíjí intelekt a šablonovitě odpovídají na určité otázky. Takže vzali dva boty… (Tento příklad mohou lidé najít na Internetu, podívat se, je to dost zajímavé). Dva boti, které v průběhu mnoha let komunikovali s lidmi, provedli každý milión rozhovorů. Zkrátka, tito boti zmoudřeli, stali se takovými chytrými a osvícenými, skoro jako lidé. A když je spojili dohromady kvůli experimentu, aby zjistili, o čem dva boti budou mluvit, tak oni si krátce promluvili o běžném, jako lidé, kteří se málo znají, a potom jeden bot navrhl druhému botu: „Pojďme, pohovoříme o Bohu“. A právě toto je klíčový moment. Pro mnohé to vyzní jako samozřejmost. Ale zde je malinký klíč pro pochopení toho, jak pracuje systém. A systém právě tak pracuje, vědomí u všech lidí pracuje takto: „Pojď, pohovoříme o Bohu!“.
Čili nikoliv: „Pojď, půjdeme, přiblížíme se k Duchovnímu Světu, vynaložíme úsilí pro poznání Boha“. Ne, systém se snaží naladit Osobnost tak, aby seděla a poslouchala, jak před ní budou herci mluvit o Bohu. Herci v našem chápání znamenají vědomí. Tedy právě tato scéna rozhovoru sebe samotného se sebou nebo s někým… A jaký je rozdíl?! Pro lepší pochopení ještě jednou upřesním, zbytečné to nebude: že vědomí každého člověka je individuální, ale zároveň je částí celého systému, částí toho, co mnozí nazývají Absolutnem, Vyšší inteligencí, Vyšším rozumem a podobně. Ale to se v žádném případě nijak netýká Duchovního Světa, Boha.
A z toho plyne, že dokonce naše vzájemná komunikace na úrovni vědomí, je to stejné, jako když systém hraje sám se sebou šachy. Odsud i vzniká… Již jsme mluvili o tom, že když se dva dohadují - oni ještě ani nezačali, ještě se ani nepotkali, a výsledek jejich sporu je již předem určen. Jako když hraješ sám se sebou šachy: když chceš, aby vyhrály černé, tak vyhrají černé. No, v tom případě nemůžeš dát sám sobě bílými mat! Tak je to i zde.
V tom je celý smysl, v tom je, řekl bych, celá iluze klamu. Spočívá v tom, aby člověk seděl jako „Čekatel“ (rusky –„ Ždun“) a čekal, kdy k němu přijde Bůh a řekne: „Tak půjdeš se mnou do ráje. Ty jsi přece hodný. Podívejme se, všechno jsi přečetl. Všechno víš, a uvnitř toužíš jít ke mně, už si to zasloužíš.“ Systém tak člověku povídá. A nejen že „půjdeme“, ale prý „ty ještě v těle přijdeš“…
Т: Vzkřísíš se v těle…
IM:… Ano, vzkřísíš se v těle… a budeš mít spoustu hmotného štěstí a blaha a všeho nejlepšího. To je přece ráj a v ráji musí být vše.
Т: A tak systém ukazuje skrze vědomí lidí to, o čem sám sní, právě o své nesmrtelnosti. Odsud vznikají u člověka takové materiální tužby od vědomí, jako sny o vzkříšení v těle a o materiálním ráji… Mimochodem, lidé se často ptají, co je to „ráj“.
IM: Různá náboženství se různě zmiňují o ráji. Ale ráj to je asociativní vyjádření. Proto někteří ve své době, pod diktátem vědomí při vytváření náboženství, vnesli v plné vážnosti, a v plné vážnosti pak vědomí ostatních lidí se toho chytilo a věří, že po smrti, po určité době, se lidé vzkřísí v tělech se svým vědomím v nějakém hmotném prostoru. A budou tam žít věčně…
Т: Se zvířaty…
IM: Samozřejmě, s různými zvířátky, kde bude klid a mír. Ale zde se zase zapojuje logika. Pokud je to ráj - nemělo by být zabíjení. Znamená to, že lev bude hryzat mrkvičku a sedět se zajíčkem u říčky a spolu se budou kochat, jak plave štika s karasem, a objímají se. Ale copak rostliny jsou horší? No, zajíce jíst nesmí, to je přece zabití. A mrkvička, ona nechce žít nebo co? Mrkvička je přece také duchem obdařená. Nějak neseriózně to vše vypadá. Stejně vše směřuje k tomu, že jeden druhého požírá. Ale co je to za ráj, když jeden druhé požírá? To není správně.
Proč dokonce i lidé, kteří sloužili celý svůj život ve vysokých pozicích v různých náboženstvích, pochybují o existenci ráje? Protože si toho od vědomí sami sobě tolik navymýšleli, že jejich vlastní vědomí tomu nechce věřit. A proč? Protože oni cítí něco jiné.
Т: Ano, svět Boží je možné pocítit pouze hlubokými pocity. Hluboké pocity dalece přesahují za hranici šesti dimenzí. A systém je omezen pouze šesti dimenzemi.
IM: Svět Boží, to je jiný svět. Je za hranicemi jakýchkoliv dimenzí. Je nekonečný. A dimenze jsou proto dimenze, že je lze měřit.
_____________
VIDEOTEXT
Svět Boží – to je jiný svět.
Je za hranicemi jakýchkoliv rozměrů.
_____________
Т: Zajímavě jste poznamenal, Igore Michajloviči, že žijeme v oduchovnělém (duchem obdařeném) světě… Lidé velmi často pletou a zaměňují podle významů dva různé pojmy: oduchovnělý (duchem obdařený) a oduševnělý (obdařený Duší).
IM: A to je také fenomén. Vezměme například, náboženské příběhy. Když Bůh stvořil člověka, stvořil i rostliny, i živočichy, vše, co je oduchovnělé (duchem obdařené). Pod slovem „oduchovnělé" se rozumí to, co je živé. Vše, co je živé - žije díky Duchu, ne Duši.
A mnozí to pletou… Lidé argumentují: „Má pes duši nebo nemá“. No, pes žádnou duši nemá a ani mít nemůže. To, že je oduchovnělý tvor, je samozřejmé, jinak by nemohl žít, kdyby byl neoduchovnělý. Vždyť každá rostlinka, malý mikrob, žijí díky tomu, že jsou oduchovnělé.
A teď bych navrhl lidem provést takový myšlenkový experiment: donutit své vědomí, aby trošinku zapracovalo pro Osobnost, pro ně samotné. Představte si, vezmeme… no, cokoli chcete. Například jako v té anekdotě, vezmeme rybu nebo blechu: pokud by na rybě rostla srst, pak by na ní byly blechy. Vezmeme blechu, slona a člověka. A teď se podíváme - jsou zcela odlišní. Ale jestliže je rozložíme na částice a dokonce půjdeme až za kvanta (za hranici kvantu), uvidíme jenom pohyb energií, z nichž se vytvářejí určité struktury pole nebo, jak je můžeme nazvat - vlnové struktury, které nesou informaci. A už z nich se tvoří prvotní stavební cihličky Vesmíru, ze kterých se tvoří kvarky, pak větší - atomy. Z těchto atomů se vytvářejí molekuly, z kterých se skládá tělo. A právě tady už vidíme rozdíl.
Čili právě formování molekul, všimněte si, molekul (a to už je bůhví jaké spojení), právě z nich se už díky určité informaci tvoří v jednom případě slon, v druhém případě – blecha, a ve třetím - člověk. Ale člověk se od nich od všech liší, je zvýhodněn. Čím? V něm je Duše. A samozřejmě, díky tomu, že má Duši, má Osobnost, je v něm to, kým Bůh kdysi stvořil člověka – nehmotnou bytostí, to znamená bez těla. My se k tomu ještě vrátíme, je to také zajímavý moment, ale o něco později.
Tak tedy, jak blecha, tak i slon nemají ani Duši ani Osobnost. Ale mají určitá, řekněme, vědomí. Dokonce i tatáž blecha má jisté dovednosti přežití. Má určité reflexe, jak existovat. Neskáče přece na strom a nesnaží se do něj zakousnout? Ne. Skáče na psa, na člověka nebo na někoho dalšího a živí se krví - to je její potřeba. A odkud pochází potřeba? Zase z vědomí.
K dnešnímu dni mnozí již, díky Bohu, mluví o tom, že jak ryby, tak ptáci, mají poměrně výrazné vědomí. Mohou používat nástroje pro přežití a podobně… A opravdu, dokonce ptáček může pomocí hůlky vytáhnout odněkud červíka, a to už je používání nástroje. Některé ryby také používají určité nástroje k získání jídla, anebo pro vytváření lepších podmínek pro zimování či ještě něčeho. Není to jenom nějaká genetická paměť, která je přiměje k pohybu. Je to svým způsobem vědomí, někdo má větší, někdo má menší. Avšak zvířata nemají Duši.
Když provedeme paralelu mezi živými bytostmi, můžeme konstatovat, že se lidské tělo, řekněme na molekulární úrovni, ničím neliší od těla téže blechy nebo téhož slona. Tedy stejné prvky, ale v jiném pořadí, v jiném množství. No, a teď budeme sledovat řetězec zpátky: k atomům, od atomů k částicím, až do kvantových stavů, pak půjdeme za kvantovou hranici, a dostaneme se tam, kde jsou vlny, čemu říkáme energie – pohyb vln podle v nich založených určitých informacích, které se přetvářejí do těch či oněch částic.
A pokud půjdeme ještě trochu dál, uvidíme primární energii, to, co v náboženství nazývají „duch“. Je těžké vysvětlit, co to je, dokonce v moderním jazyce. A dřív to bylo ještě obtížnější. Proto to vezměme jako definici, řekněme, jako určité síly, nebo jednodušeji, Allat - síly přicházející od Boha, čili primární stav, to, co vzniká. Právě odsud se to začíná utvářet.
Právě tato síla (Allat) dává život i lidskému tělu, i tělu blechy, slona a také travičce. A z toho vyplývá, že všechno, co žije - je oduchovnělé (duchem obdařené). Ale to neznamená přítomnost Duše. Proč? Protože Duše – to je něco jiného. Porovnal bych to s tím, mluvíc moderním jazykem, že Duše je něco jako portál, je to to, co je přímo a vždy spojeno s Duchovním Světem. Právě skrze ni se Osobnost může kontaktovat s Nekonečností a Bezmezností. To je to, díky čemu Osobnost může skutečně vnímat Duchovní Svět.
Т: Takže na základě toho všeho vyplývá, že prvotní povaha všeho kolem, včetně člověka, je odlišná, tedy ne taková, jakou ji naše vědomí obvykle vnímá. A vědomí nám navozuje víru a vnímání světa již v zúženém, omezeném, dokonce i v trojrozměrném rámci, tj., prostřednictvím hmatových vjemů, zraku, sluchu atd.
IM: Systém samotný má zájem o to, aby Osobnost koncentrovala pozornost na trojrozměrné objekty. Čili neukazuje člověku v jeho vědomí to, z čeho se skládají ve své podstatě… Teď jsme právě prováděli myšlenkový experiment, donutili jsme se o tom popřemýšlet. Ale opět platí, při pohledu na tento pohár, při pohledu jeden na druhého, nevidíme molekuly. Není nám dáno, abychom to všechno viděli pozemským zrakem. Pro nás v trojrozměrnosti platí: tady máme formu, máme obrazy a svýma rukama ohmatáváme stůl – ten je tvrdý, ohmatáváme pohár – je tvrdý. V tomto je právě fenomén celé této trojrozměrnosti, že nacházejíce se v systému, studovat systém je krajně obtížné.
Proč se lidé často střetávají, když studují systém, nacházejíce se v něm, že u nich začínají, jemně říkajíc, komplikace? Systém nikdy nedovolí, aby jeho vlastní část (vědomí), ho poznalo. A umělá inteligence, právě s ní jsme začali, nikdy nebude vytvořena v té podobě, o níž někteří lidé sní. Proč? Systém nedovolí vytvořit svůj vlastní klon. Bude si to hlídat… Ano, je možné vytvořit velmi rozumnou umělou inteligenci, která bude hodně vědět, bude se tvářit jako vědomí, napodobovat člověka. Může vyhrávat šachy, no, to už dnes existuje. Mnohé přepočítávat, počítat… Ale nikdy nebude oduchovnělá.
T:… Tedy živý, svobodný a nezávislý objekt, protože bude v systému a pod kontrolou systému.
IM: Ano. A zde samozřejmě vzniká ještě jedna otázka, o devátém dni… Ale pokud se jí dotkneme, budeme muset jít daleko za hranici kvant a hovořit o věcech, které byly od nepaměti uzavřené pro masy. No, myslím si, že lidi to bude zajímat. Proto, pokud je zájem, můžeme probrat tuto otázku.
T: Dobře, bylo by to zajímavé. Ale nejprve bych chtěla shrnout: takže systém zamlčuje, že tento svět je svět iluze…
IM: Svět iluze a klamu, uměle vytvořený samotným systémem. O tom systém mlčí.
T: Igore Michajloviči, ale pokud je Osobnost svobodná…
IM: Pokud je Osobnost svobodná, ve svém vnímání Duchovního Světa, žádný systém ji nemůže ovlivnit. Skutečná realita je pouze jedna – to je Duchovní Svět. A všechno ostatní – jen dočasně existující. Vše, co existuje dočasně – nemůže být reálné, jelikož existuje v určitém bodě, za určitých podmínek a jen určitý časový fragment, ne více.
Proč říkám fragment, nikoliv úsek? Protože to pro nás čas plyne. Má svůj začátek a konec. A my máme vnímání časového bodu. Avšak při pohledu z Duchovního Světa, čas – ten je jako linie, a můžeme se podívat na jakýkoliv jeho fragment.
Ž: Ano… z reality Boha… Vnímání hlubokými pocity – právě ono dává plnost vnímání Skutečné reality, a právě toto dává pochopení, proč celý tento dočasný svět existuje.
IM: Celý tento svět samozřejmě existuje za určitým účelem, a jeho účel je ve skutečnosti jednoduchý.
To, co vyprávějí o chaosu, a dalším - žádný chaos není, vše je uspořádané. A především je uspořádáno samotným systémem. Bůh do tohoto procesu nezasahuje, to je jisté. Ano, svět byl stvořený Bohem, avšak v něm je systém – to je ten drobný antipod, který se snaží, řekněme to takto, vnutit lidem o sobě názor, že právě on je bohem.
A zde je zajímavý moment. Pojďme se podívat, řekněme, na tytéž ateisty, kteří říkají: „Nevěřím v Boha.“ Samozřejmě, že tohle říká jejich vědomí. Ale Osobnost se nachází v natolik nevýhodném, uštvaném stavu, že se tomu sama ani nemůže postavit…
Т: Ale oni tvrdí: „Věřím v Absolutno, věřím ve Vyšší Rozum", což znamená "věřím v systém", "věřím v ďábla" nebo "sloužím ďáblu". Jednodušší a správnější by bylo říct: „Jsem otrokem boha, který není ničím jiným než ďáblem." Čili přitakávají svému vědomí, nebo, jak už nyní lidé říkají, „otevírají pusu pouze z vůle vědomí, pouze z vůle systému". Zde opět vidíme tuto hru od systému na „věřte nevěřte“.
IM: Zde se dotýkáme otázky víry… Vždyť proč lidé říkají: „Ty věříš v Boha nebo v Něj nevěříš?“ Přece člověk, který skutečně poznává Boha, nikoliv pouze věří… No, pojďme trochu hlouběji. Pokud se podíváme do hloubky této otázky, pojem „věříš na Boha" vůbec neexistoval. Bylo: „Znáš Boha", „Já znám nebo poznávám Boha." To znamená, že lidé, kteří znají Boha, jsou ti, koho nyní nazýváme Svatými, právě takový to má význam. Oni jsou v kontaktu s Duchovním Světem, žijí Duchovním Světem. Už teď jsou nesmrtelní. Je možné zabít jejich tělo, ale je samotné nikoliv, jsou pro systém nedosažitelní, protože oni jsou Živí.
Ale člověk „jdoucí k Bohu“ nebo „poznávající Boha“, pokud převedeme na jazyk současnosti, tak poznávající Boha – to je člověk, který míří k Bohu, cítí, že On je… Koneckonců každý člověk cítí. Dokonce i ten nejhorlivější ateista, pokud zapřemýšlí a provede na sobě banální myšlenkový experiment, uvidí, že má několik vědomí, a že je v něm ten, kdo pozoruje vědomí, a také je ten, kdo pozoruje toho, kdo pozoruje vědomí. To není hříčka slov, to je realita.
A právě ten, kdo pozoruje pozorovatele, pozoruje vědomí, jedině on může cítit majestátnost Duchovního Světa, proudící touto „stříbrnou nití“ (kdysi jsme o ní mluvili v rozhovoru o Duši). Ale Duše – to už je část Duchovního Světa, tedy část Boha.
T: Igore Michajloviči, hovoříte právě o velmi důležitých poznatcích. A samozřejmě, slovní hříčka to může být jen pro ty, kteří nestudovali nejdůležitější otázky moderní vědecké filozofie, kteří jednoduše nemají ponětí o problémech, jež řeší ontologie, gnozeologie a filozofická antropologie. A je zřejmé, že i teď, i v průběhu celého pořadu v podstatě odpovídáte na hlavní otázku: „Jak je možné dosáhnout Pravdy?“ A to už je více než jasné… Ale vždyť hlavním cílem vědy, stejně jako náboženství je především poznání Pravdy v jejím prvotním základu.
Všechno je tak jednoduché… Ale lidské vědomí udržuje pozornost Osobnosti na neustálých pochybnostech, vyžaduje důkazy, ale důkazy opět pouze v rámci trojrozměrnosti, nabádá bát se budoucnosti, dokonce v náboženstvích slepě věřit bez pochopení…
IM: No… vědomí vnucuje něco jiného. Říká právě: „Musíš být věřící, ale ne Znající“. Učí tě, jak věřit v Boha, ale neučí, jak Ho poznat. Vědomí to aktivně podporuje. Paradoxem je, že aktivně podporuje zejména všechna náboženství, všechny metody, všechny dovednosti, které vedou k víře, které nutí lidi jít k jakýmsi svatým místům, nebo ještě něco, překonávat, bojovat, usilovat, ale všechno jen v trojrozměrnosti.
A pokud se podíváme, odhodíme trojrozměrnost a pohlédneme z pozice sedmé dimenze, tak uvidíme, že člověk se v duchovním rozvoji nepohybuje. Ukazuje se, že je pouze ten „Čekatel“, sedí a čeká, až k němu někdo přijde. Nepřijde. U Boha jsou dveře vždy otevřené, ale lidé je před sebou sami zavírají. A jak už jsem říkal, Bůh miluje pouze ty, kteří milují Jeho. A zná pouze ty, které miluje.
Т: Ano…
IM: Když se člověk opravdu duchovně rozvíjí a nestojí na místě, pak dříve či později dospěje k pochopení, že tento svět, řekněme, zrcadlově odráží Duchovní Svět, jenom se změnou znaků a své podstaty. A tyto zrcadlové odrazy u sebe systém fraktálně kopíruje, jako, řekněme, jakousi hru stínů kolem svíčky. Čili všechno přesně naopak: tady je oheň, a tady je tma. Dříve nebo později člověk přichází k pochopení, že právě ve hře stínů je založena veškerá podstata a lež samotného systému, celá jeho iluzornost.
Ale když už člověk chápe hlouběji, když začíná vnímat pocity a vidět duchovníma očima, mám na mysli vnímat Duchovní Svět a vidět duchovníma očima, přijde k němu pochopení a podstata celého tohoto iluzorního světa, že to jsou jen stíny od septonových zrcadel, nic víc, veškerá tato materiální zaujatost. To, co lidé nazývají životem, není nic jiného, než prázdnota.
Když se podíváme v časovém intervalu… Pro mnohé není jasné, proč prázdnota? „Vždyť žiji, existuji. Zaujal jsem nějaký určitý prostor. Já jsem“. Ano, my jsme, ale pouze z naší pozice. Avšak, když se podíváme z pozice alespoň jedné miliardy let, žil-li vůbec člověk? Když se podíváme z pozice alespoň jedné galaxie, existoval-li vůbec tento člověk? Vždyť galaxie je obrovská, má miliardy planet. A pozemský člověk žije pouze na jedné opuštěné velmi vzdálené planetce, v malém prostoru. Vše závisí na tom, z jaké strany pozoruješ.
Když se člověk duchovně osvobozuje, stává se Andělem. Zná ho celý Nekonečný Duchovní Svět. Není možné si ho nevšimnout. A tady je paradox (paradox je jen pro hmotu): malý, drobný, nenápadný človíček, který existuje velmi krátký časový úsek, získává Život, zbavuje se otroctví samotného systému, a stává se Andělem, kterému se raduje celý Duchovní Svět, bezpočet stejných jako on. Ale nepřichází jako otrok, přichází jako rovný. Právě v tom je podstata.
Otroctví a zlo jsou jen tady, protože tady je to, čemu říkají smrt. Odsud to vše začíná. Je zde jednota a boj protikladů, touha po moci, nenasytnosti a všemu ostatnímu. A dokonce i ten nejhodnější, nejmilejší, nejlaskavější člověk, kterého znáš, když se mu podíváš do hlavy – přicházejí mu stejné myšlenky jako tobě, a také chce to stejné, co chceš ty. No, jediný rozdíl je, že ty chceš čaj, a on – kávu. Sníš o „Mercedesu" a on - o „Volze", Anebo nepotřebuje „Volhu", chce zebru, vždyť to je jedno.
Nejde o věci a ani o jejich názvy. Jde o to, že všichni usilují (myslím všichni ti, kteří žijí pod diktátem svého vědomí, nebo všichni otroci ďábla) o jedno – zařídit si pohodlný život v tomto trojrozměrném světě a snít o Tamtom Světě. Tedy sedět a snít, a věřit, že to přijde. Ale bez ohledu na to, do jaké míry věříš, nepřijde, pokud nepůjdeš ty sám. Chceš Lásku Boží – nauč se Milovat a dostaneš ji. Neboť ten, kdo Miluje, nemůže být odmítnut, protože on už je.
_____________
VIDEOTEXT
Chceš Lásku Boží – nauč se Milovat.
Neboť ten, kdo Miluje, nemůže být odmítnut,
protože on už je.
_____________
Pokračování příště…