Iveta Dušková, ředitelka divadla Kampa: „Pokud chceme změnu, musíme se jí stát."

Dne 24.9.2020 se v útulné kavárně nedaleko Divadla Kampa uskutečnil krásný rozhovor s laskavou paní Ivetou Duškovou. Iveta Dušková, herečka, režisérka, scénáristka, ředitelka Divadla Kampa, manželka známého českého herce Jaroslava Duška, maminka, šestinásobná babička…, ale především nádherný, laskavý člověk, který už jen svou přítomností kolem sebe rozsévá překrásnou energii, která pramení z až mateřského přijetí ostatních lidí, lásky a hluboké moudrosti získané na své životní pouti. Žena, která se snaží nalézat to, co nás spojuje, místo rozděluje, která miluje život a věří na pohádkové konce, na vítězství dobra a lásky. Moc dobře ví, že lepší je být než mít a že pokud něco člověk chce, tak se tím musí stát. A moc dobře si uvědomuje zodpovědnost každého z nás za to, co vkládáme do společného prostoru.

Divadlo Kampa

- „Když jsem si pokládala otázku – kdo jsem a proč tu jsem, tak jsem si odpověděla, že jsem tvořivá bytost a musím tvořit. Tvorba to je bytí. Být v tvorbě může být i pekařka. Když dělá to, co ji baví. Tvoří svět, když tam dává tu radost, tu lehkost, pozitivní energii. To je to nejdůležitější – co do toho společného prostoru vkládáme.“

Paní Duškové jsme položili i zdánlivě obyčejné otázky o tom, co pro ni znamená svoboda, láska a v jaké společnosti by chtěla žít a obdrželi jsme na ně zdaleka ne obyčejné odpovědi.

Iveta Dušková, herečka, režisérka, scénáristka, ředitelka Divadla Kampa

- „Člověk nemůže ovlivnit to, co k němu přichází, svět je rozmanitý. Ale to, jak na to reagujete, jak to přijmete, co s tím uděláte, to už je na vás! Je velký rozdíl mezi být a mít. Opusťme to mít a buďme. My se tím musíme stát. Když řeknu, že já jsem svoboda, tak mi ji nikdo nemůže vzít.“

- „Láska je přijetí, láska je pochopení, láska je důvěra. A ve chvíli, kdy přijmeme sebe, vše, co k nám patří, přijmeme to, že vše je v naprostém pořádku, pak můžeme milovat, všechno a všechny.“

- „Byla by to společnost, kde by se všichni cítili šťastni a v bezpečí. Každý z nás je barevný kamínek na tomto světě, nerodíme se sem zbytečně, jen tak. Rodíme se sem, abychom do toho společného prostoru vkládali to, co umíme, co je nám dáno a vytvářeli společně krásnou barevnou mozaiku.“

Paní Dušková si myslí, že právě teď přišla chvíle, kdy prozřeme a uvědomíme si, že jsme všichni spojení, že jsme jeden celek, který musí spolupracovat, naslouchat si a vnímat se, pokusit se vkládat do společného prostoru harmonii, souznění, soucit. Nastolit spolupráci. A proto nabádá k tomu, abychom nebojovali s ničím v přírodě, byli vnímaví a pokorní a věřili, že kolem nás je spousta pomoci. Teď je čas se zastavit a začít vnímat naším srdcem.

Tento rozhovor opět ukázal, že všichni vnímáme svět velmi podobně, ne-li stejně a všichni toužíme po spokojeném životě v míru, lásce a přátelství, ve světě, kde člověk člověku nebude vlkem, ale přítelem. Tyto rozhovory také přinášejí pochopení, že společnost to jsme my a že měnit svět můžeme tak jen vlastním příkladem. Projekt Tvořivá společnost je jedinečný v tom, že se snaží nalézat cesty k odstranění příčin celosvětových problémů, namísto „hašení“ již vzniklých následků. Rozhovory s lidmi jsou důležité, neboť žádné zákony, žádná vláda či jakýkoli, byť i dokonalý, systém nebude fungovat, pokud nedojde k pochopení, že morální a duchovní hodnoty jsou nosnými pilíři ve zdravé společnosti, dokud nedojde ke změnám uvnitř nás samotných.