Účastníce Mezinárodního společenského hnutí ALLATRA - Alina, Irsko, ve formátu LIFE VLOG sdílí svá vlastní pochopení toho, jak na nás působí systém prostřednictvím prvotního a druhotného vědomí. Proč člověk při zdánlivě viditelném úspěchu uvnitř cítí, že něco není v pořádku? Poté, co zanalyzovala svůj den, Alina pochopila, že téměř každá přicházející myšlenka, každé slovo, každá emoce je přímo, či nepřímo o „mně milované“. To znamená, že všechno to bylo od pýchy. A kde jsem v tom všem já jako Osobnost? Pojďme se na to podívat společně!
Všem ahoj! Chci se podělit svými nedávnými uvědoměními, pozorováními toho, jak v nás působí systém.
Jednou večer jsem si najednou všimla, že má nálada se nějak zhoršila. I když ve vnějším vše vypadalo dobře. Začala jsem vzpomínat, analyzovat, jak jsem strávila celý svůj den. Vzpomněla jsem si na setkání s různými lidmi, na dialogy, jaké myšlenky a emoce při tom vznikaly. A najednou jsem se zhrozila, protože jsem pochopila, že skoro každá má myšlenka, každé mé slovo, bud‘ přímo nebo nepřímo, byly o „mně nejmilejší“, tj., byly z pýchy. Třeba banálně – ptám se, jak se člověk má a vědomí hned „vypíná“ – neposlouchá člověka pozorně. Pro něj nebylo důležité vyslechnout člověka, pro něj bylo důležité prostě položit otázku, abych já vypadala jako zdvořilá, starostlivá. Dále, v průběhu rozvoje dialogu, vědomí využívalo každou možnost, aby se povýšilo v očích druhého člověka. V jedné chvíli jsem „dělala chytráka“, vydávaje cizí zkušenost, cizí pochopení za své, v jiné jsem trošku přikrášlila své vzdělaní, podtrhla své silné stránky, zamlčela slabé. Například se mě člověk ptal, čím se zabývám ve svém volném čase. Já jsem mu toho navyprávěla! I dobrovolnickou činností se zabývám, i cestuji, i chodím do bazénu! I když v bazénu jsem byla za rok možná jen několikrát. Ale vědomí už se chce zdát skoro jako šampion v plavání. Přitom nevznikla ani myšlenka upřímně přiznat to, že ohromné množství času zabíjím tím, že bezmyšlenkovitě prohledávám své stránky v sociálních sítích, anebo chodím po obchodech – proč o tom mluvit? Vždyť to není zajímavé. Vždyť tehdy z té iluzorní výšiny, kterou mi mé vědomí nakreslilo, hned spadnu. A takových, zdálo by se drobností, je tolik! Obrovské množství – a já jsem pochopila, že se ďábel skutečně skrývá v drobnostech.
Velmi důležitá chápání mi také dal pořad „Vědomí a Osobnost. Od předem mrtvého k věčně živému“. V něm bylo řečeno, že když se takto snažíme povýšit v očích druhých, tak očekáváme, že nás budou obdivovat. Ale ve skutečnosti probíhá jiný proces. Dotyčný člověk si myslí, že takovým způsobem chceme ukázat jeho bezvýznamnost ve srovnání s námi. Tedy stejně, jako je moje vědomí zaměřeno jen samo na sebe, fixováno jen na sebe a nevšímá si nikoho kolem, stejně tak pracuje vědomí jakéhokoliv jiného člověka. A dokonce, i když se mi zdá, že hodně myslím na druhého, když jsem se na to pozorně podívala, pochopila jsem, že stejně přemýšlím o sobě, o tom, jak vypadám v jeho očích. V tomto pořadu se ještě mluvilo o tom, že systém se bojí upřímnosti, čistoty, jednoduchosti ve vztazích, že pro něj je to zhoubné. A vždyť je to tak jednoduché – otevřít se, strhnout masku systému a stát se sebou skutečným. Je to velmi přirozené a ostatní lidé to cítí a také se otevírají. Pak už probíhá úplně jiná komunikace. Napadlo mě takové přirovnání – že existuje čistý prostor a my jsme v něm jako mýdlové bubliny – každý je fixován jen na sebe, je oddělen. Avšak stačí, aby tento mýdlový obal, který není nic jiného, než náš egoismus, prasknul a otevře se zcela jiný svět – čistý, překrásný, svět Boha. Je to velmi jednoduché, jen to zkusit.
Děkuji. Vše dobré. Na shledanou.