Včera (12.11.2019.) na kanálu ALLATRA TV vyšel pořad „O MAGII“ s účastí Igora Michajloviče Danilova. To je jeden z pořadů, který velmi silně vyburcoval moje vědomí. Podařilo se mi napřímo velmi aktivně zpozorovat práci svého vědomí. Jsem přece zcela obyčejný člověk, jako mnozí. A kdysi velmi dávno jsem se také snažila i sama zkusit věštit ve vánoční večer. Vždyť se to tak docela aktivně systémem vnucuje během svátku Vánoc a svátku Tří králů. A od dětství jsme to měli na očích, že je to prý úplně v pořádku. Stejně tak jako mnozí jsem chodila k babičkám, které dávají dítěti vodičku, aby mu pomohla. Stejně tak jsem aktivně narážela na mágy. Ale poté, co jsem se podívala na pořad, pochopila jsem, že to nebyli ti mocní mágové, ale stejně: oni brali odměnu. I babky, našeptávačky i věštkyně. Stejně tak jsem si velmi přála nakouknout do budoucnosti, podívat se, co mě čeká. Úplně stejně. A když jsem pozorovala práci svého vědomí, co jsem uviděla uvnitř sebe? Uviděla jsem strach. Velmi silný strach. Přímo mrazivý, strach až do hrůzy. A tento strach říkal: „Vše. Vidíš, Igor Michajlovič v pořadu řekl. Konec. Ty jsi subosobnost! A protože jsi k nim také vodila své dítě, je také subosobnost.. A vše. Šance nejsou.“ A doslova kolem třicáté minuty pořadu mi vědomí říkalo: „Vše! Vypínej! Konec, ty jsi subosobnost! Dále není žádný smysl a už vůbec nic nepotřebuješ. Již vše, všechno jsi ztratila, všechno jsi promarnila.
To znamená, tento takový důležitý okamžik, já jsem pozorovala, pozorovala. Byla jsem jakoby na houpačce, ve středu, prostě jsem pozorovala a viděla ten strach. Ale snažila jsem se uvnitř, pochopila jsem, že pokud v tento okamžik souhlasím se svým vědomím, pokud budu souhlasit s těmito destruktivními myšlenkami, tak v tu sekundu ještě jednou zradím Boha. Protože já vím, co je důležité. Vždyť vím, co je hlavní. Ano, byly jakési chyby, ano, byly některé momenty.
Děkuji Duchovnímu světu, obrovská vděčnost Igoru Michajloviči, děkuji Bohu za to, že vycházejí takové pořady do světa. Vidím práci svého vědomí. A teď již ne-ne-ne. Teď už v žádném případě. A sama více do toho nepolezu, i svým blízkým i všem, komu budu moci tyto informace donést, všem oznámím, aby nedělali takové chyby. Takové důležité momenty. Podařilo se mi nesouhlasit. Podařilo se mi neuvěřit tomuto všemu. Podařilo se mi prostě říct „ne“. Říct „ne“ svému vědomí. Říct: „Ne, to není pravda, já vím. Já vím, že je šance. Já dojdu. Já doběhnu, doplazím se, doplavu. Je šance stát se Andělem, šance Žít věčně, šance navrátit se domů do světa Boha.“ Proto já, například, jsem svému vědomí neuvěřila. Samozřejmě, velmi chce potvrzení od Igora Michajloviče osobně, že je šance u těch lidí, kteří navštívili babky, věštkyně. Kteří to sami kdysi zkoušeli. I brát karty do rukou, věštit, ve vánoční večery s prstýnky, svíčkami pro ženicha mládí. Všichni jsme tím prošli… Myslím, velmi mnoho lidí tím prošlo, i já jsem tím prošla. Ale teď je to velký háček mého vědomí, že se mě snaží přesvědčit, že všechno je ztraceno. Že dále už není smysl… Ale ve skutečnosti, osobně, když jsem shlédla obrovské množství pořadů s Igorem Michajlovičem Danilovem na ALLATRA TV, přečetla všechny knihy Anastasie Novych. Chápu, že to, co ono teď mluví, ty myšlenky, které slyším – to vše není správné, to všechno není pravda.
A i teď, když to říkám, někdo ve mně se opět bojí. Jakýsi strach. Velmi silně se nechtělo natáčet toto video. Někomu. Když jsem přijala rozhodnutí, že teď natočím life-vlog, přišla ke mně návštěva. Potřebovala jsem půlhodiny, abych, jak se říká, zůstala sama. Ale po návštěvě začala volání. To znamená, systém velice aktivně nechtěl, aby toto video bylo teď natočeno. Ale já jsem přijala rozhodnutí, a chci to dotáhnout do konce. A povědět o tom, jak jsem pocítila tento strach, jak jsem to všechno uviděla, práci svého vědomí, a jak jsem pochopila. Takže, díky těmto pořadům se objevila touha navrátit se domů. Tedy, ne prostě přání, ale prostě touha. Touha k Životu, touha běžet, bez ohlédnutí. Vědomí u mě také pracovalo velmi zajímavě. Co jsem na něm pozorovala? Začalo říkat: „Co mám dělat? Utíkej! Běž! Zde v trojrozměrnosti“ Tedy, jaké byly varianty, velice zajímavé? Tedy, rodinu opouštíme, běžíme do kláštera. Zkrátka, běž, běž. Zkrátka, někam běžet něco dělat. Já přece chápu, že je to pouze záměna, obvyklá práce vědomí v trojrozměrnosti. Opět mě pohání do nikam. Opět musím běžet, kam nemám. Pochopila jsem. Musím jedině usměrnit veškerou svou pozornost, celou svou sílu, danou Bohem. Usměrňovat do Duše, do toho kvítečku, který je popsán v knize Anastasie Novych. Do Lotosu, do svého kvítečku, aby nezvadl. A posílat tam obrovskou vděčnost, tu obrovskou Lásku. Děkuji, Bože! Protože Bohu můžu dát jenom Lásku a Vděčnost. A nic víc. A prostě být v okamžiku, žít šťastně, neposlouchat své vědomí. Nezpůsobovat bolest příbuzným a lidem kolem. Žádná pomsta. Žádná lež. Prostě čistota, vděčnost Bohu a Láska.
A chápu jedno: pokud se moje vědomí natolik vyburcovalo, pokud vidím tento strach a jakýsi shon, úplný zmatek a nesmysl v mé hlavě, prostě, jak se říká, u mě v hlavě začala revoluce. To znamená, jsem na správné cestě. To znamená, že někomu se velmi nelíbí, že tyto pořady vycházejí, strhávají se masky a strhávají se a odcházejí šablony. Chápu, že nepotřebuji nikam běžet. Nemám nikoho opouštět. Nepotřebuji dělat něco zvláštního zde v trojrozměrnosti. Pochopila jsem hluboce: nezáleží na tom, čím se zabývám tady v trojrozměrnosti.
Důležité je, kde jsem. Kde jsem svou pozorností? Kam ji směřuji? Zdali s láskou dělám svou domácí práci, samotnou práci. Zdali s láskou vyprávím a dělím se s lidmi o prapůvodní Znalosti? Co vychází ze mě, zevnitř? Na tom záleží. Přebývat v tomto štěstí a v tomto pocitu. Takové mám pochopení.
Děkuji všem za pozornost. Na shledanou! Všechno nejlepší!
Pořad „MYŠLENKA JE MATERIÁLNÍ. DOKÁZÁNO“
Pořad „O DEVÁTÉM KRUHU“
E-mail: [email protected], [email protected]