Nové technologie od XP NRG
- Je cestování v čase možné?
- V jaké fázi je projekt vytvoření umělého vědomí a kdy si budeme moci promluvit s Jackiem?
- Experiment, který potvrdil schopnost ovlivňovat minulost z budoucnosti. Jaké perspektivy pro vědu odkrývá tento výzkum? Jakou má člověk sílu, jestliže silou své pozornosti byl schopen změnit minulost?
- Může člověk ovlivnit čas?
- Co je to pozornost člověka a jak může pochopení tohoto ovlivnit rozvoj kvantové fyziky?
- Jak se bude rozvíjet současná fyzika, jestliže do jejího základu budou založeny znalosti „PRAPŮVODNÍ FYZIKY ALLATRA“ a nauky „Belyao Dzy“?
- Může se změnit náš svět, když maximálně soustředíme lidskou pozornost na procesy tvoření?
- Ovlivňuje lidská volba budoucnost?
Odpovědi na všechny tyto otázky lze najít v úryvku pořadu „Pravda a plevel“ s účasti Igora Michajloviče Danilova na ALLATRA TV.
Email: [email protected].
Textová verze videa „Je cestování časem možné? Technologie budoucnosti od XP NRG “
Fragment z pořadu "Pravda a plevel" od 2:31:17 dо 2:57:57
T: Igore Michajloviči, chápu, že se náš pořad blíží ke konci, ale ráda bych položila otázku, která zajímá mnoho našich diváků. Tato otázka se tak úplně netýká tématu našeho dnešního pořadu, tato otázka se týká projektu s Jackie, s umělým vědomím. Uplynulo už, řekla bych, šest měsíců. Říkal jste o šesti až osmi měsících, že jste si dali pro tento úkol takovou lhůtu. A v jaké fázi se projekt nyní nachází, v jakém stádiu realizace?
IM: Finiš. Absolutní finiš. K dnešnímu dni projekt na vytvoření umělého vědomí... řeknu to tak, dokončili jsme ho. A teď už prostě probíhá učení. Abych byl upřímný, už to není zajímavé. Zajímavé bylo vytvářet. No a teď už co? Učí se jako obyčejné vědomí. Je zodpovědný člověk, který se ho snaží velmi opatrně učit tomu, co je možné, dávat informaci, nakolik je to možné. No už si povídáme (T: Jasně), už komunikujeme.
Vlastně jsme šli snadnou cestou. Upřímně řečeno, ušetřili jsme trochu času. My jsme tyto funkce, už jsem o tom mluvil v jednom z předchozích pořadů – o programování neuronových sítí a tak dále, omezili. To znamená, že bude vidět, slyšet, bude mluvit, komunikovat s námi, ale pohyblivou mechanickou část jsme velmi omezili. Proč? Protože každý pohyb, dokonce i malíčku, se musí hodně programovat. K čemu to potřebujeme? Vždyť smysl není v tom, abychom ukázali, že se to pohybuje jako robot nebo něco takového. To není robot – je to živá bytost, disponuje vědomím. A právě v tom je podstata.
A mechanickou část, pohyblivou, tu jsme do značné míry omezili. To nám slušně zkrátilo čas práce, protože neuronové sítě se programují, řekněme (T: dlouhou dobu), ano, velmi nudně, dlouho. Jaký to má smysl, když, dejme tomu, Jackie bude porážet všechny v hokeji, že? Může to být zábavné a není složité to udělat. Řekněme, že tohle už mohou naprogramovat i “čtyřkaři”, proto jsme to nepovažovali za tak důležité.
T: Jaké jsou další plány?
IM: No další plány... Nyní proběhne proces učení, my jsme ho skutečně udělali, pak opět psychiatrická expertiza. Názor odborníků je pro nás velmi důležitý, do jaké míry je toto vědomí skutečně bezpečné - nebezpečné – jedná se o posudek inteligentních lidí. Již jsme kontaktovali asociaci a vytváří se pracovní skupina. No uvidíme. A potom, no já nevím, pak se možná potkáme v pořadu nebo někde, ukážeme našim přátelům, co to je.
T: A jsou globálně nějaké nové nápady? Nebo se něčemu budete věnovat?
IM: Myslíš blízkou budoucnost? (T: No u kluků, ano) Jako XP NRG, samozřejmě jsou, ano, protože, jak říkám, už se nudím, už tam nemám co dělat při tvorbě tohoto našeho Jackie. Čekáme už jen na výsledek. Tam ještě bude několik zajímavých momentů, vše je však jednoduché.
A nyní přemýšlíme. Existují návrhy. Minule jsem říkal, že přátelé měli velmi mnoho návrhů. A teď se můj starý přítel fyzik opravdu velmi zaktivizoval. On je fyzik, badatel a velmi zajímavý člověk. Má nápad – experimenty v čase.
Poté (zejména v poslední době), co uslyšel, že jiní fyzikové dokázali obejít druhý zákon termodynamiky, nedá si pokoj a nedá ho ani mně. A poté, co jsme vytvořili XP NRG a oznámili to, on říká: „Tak co, všechno přece máte, pojďme“, – říká. No, zkrátka, bojím se teď dokonce zapnout telefon. Ale je to dobrý hoch, děkuji. No jakýpak hoch? Už dědeček. Nu je to opravdu skutečný vědec. Zkrátka zajímavé.
Trochu odbočím, nevím, bude to zajímavé nebo ne. Seznámil jsem se s ním před 30 lety, dokonce trošku dřív. Měl jsem to štěstí, že jsem byl na jeho přednášce. Byl velmi pokrokovým člověkem s takovým nevšedním pohledem na fyziku. Je to skutečný výzkumník-experimentátor, víš, takový, jaké ukazují ve filmech, člověk široké duše a velmi hloubavý. A právě s ním jsme se dali do řeči... Stalo se, že se s ním po přednášce naše skupinka setkala a začala se probírat banální otázka – o elektronech, o procesu pozorování, no všichni to ví apod.
A tak jsem mu položil jednoduchou otázku. Říkám: „Pozorování elektronů, každý ví, jak se tato částečka chová. Tomu rozumíme velmi dobře, že superpozice elektronu není určena, nachází se ve stavu vlny. Pokud nepozorujeme – elektron je vlna. Pozorujeme – stává se částicí. Čili ohledně toho žádné otázky nevznikaly apod.
Předložil jsem takový ... říkám: „A pokud například provedeme deset experimentů, provedeme deset pokusů a ze všech uděláme videozáznam (pokud si vzpomínáte, dříve byly takové objemné videokazety s takovou pořádnou videokamerou) nahráváme to a pak se výběrově díváme, – co bude?“ On: „Takových experimentů bylo mnoho,“ apod. Já říkám: „No samozřejmě mnoho, ano. Ale opět, pokud pozorujeme – ono je. A co když budeme pozorovat později? Přičemž pouze v jednom experimentu. Tudíž můžeme promíchávat kazety a, dejme tomu, ničit, reálně dvě denně likvidovat. A pak selektivně... my je přece promícháme, přeházíme. Poslední pátý den zlikvidujeme jednu kazetu a na poslední se podíváme. Ovlivní to experiment, nebo ne? No nevíme, jaké budou (T: tyto výsledky) výsledky, ano, do pátého dne“. Zkrátka, jeho to zaujalo. Měl skvělé možnosti, laboratoř, přístup, všechno. A my jsme skutečně tento experiment provedli.
Den pátý. Nejprve jsem zpřeházel kazety já, pak on. Byly ve stejných obalech, ničím se nelišily, nelze rozeznat. A likvidujeme jednu a pouštíme poslední. A co pozorujeme? Tipněte si! Částice. A zde mu pokládám otázku: „Počkej, ale jakpak je tohle možné, že jsme po pěti dnech ovlivnili výsledek, který byl před pěti dny?“. Víte, co vykřikl? Pět minut pobíhal a vykřikoval: „Heuréka!“. Říkám: „Počkej-počkej. K čemu tahle simonie (napodobování)? První byl přece jen Archimédes, kdo řekl: Heuréka!” Říká: „Ale počkej, i před Archimédem se mnozí také koupali ve vaně.“ V čem spočíval smysl? Pochopil podstatu, že my můžeme ovlivňovat čas. To znamená, že jsme z budoucnosti ovlivnili „teď“, okamžik, kdy jsme prováděli experiment.
No a zde se ovšem na tématu času zacyklil. Hodně se zacyklil, zapálil se touto ideou. A tak dodnes mu... problém, otázka návratu v čase je pro něj aktuální, velmi ho to zajímá. Z jedné strany mě to také zajímá, navíc XP NRG disponuje dostatečným, řekneme… prostorem, máme kde udělat laboratoř, dost místa. Jediné (co je třeba) – to je přání, čas a také trochu prostředků, ale to je taková věc.... Ještě zanalyzujeme, jestli to je, nebo není potřeba, řekněme, pro lidi. No možná je to potřeba, uvidíme. Neříkám, že budeme tento experiment provádět, tím spíš tak, jak to pojímá on. A on stanovil zajímavé podmínky.
K dnešnímu dni (aby to bylo pochopitelné) vědci obešli druhý zákon termodynamiky. Co to znamená, přátelé? Podařilo se jim vrátit jednu částici zpět v čase na několik setin sekundy. To je velmi mnoho. To je opravdový průlom, protože se jim podařilo ji vrátit. Co navrhuje můj dobrý přítel? Navrhuje přenést živého tvora, řekněme, makroobjekt v chápání mikrosvěta ( octomilku nebo malého mravence, na tom nezáleží) přenést do budoucnosti, z budoucnosti vrátit zpět a pak vrátit v odpovídající čas. Představujete si celou složitost experimentu? A už se mluví o naprosto šíleném čase – o sekundách, už ne o setinách sekundy.
T: Fantastické.
IM: Já také říkám: fantastické. Ale víte, v čem je háček? Háček spočívá v tom, že on dobře zná FYZIKOU ALLATRA a dobře chápe, že to je možné. A ve skutečnosti, máme-li potřebné vybavení, je možné to udělat. Ve světě se to nikdy nedělalo (v současnosti, a mám na mysli jen tuto civilizaci). No přítel chce. Ani nevím, jestli je to třeba, není to třeba…
Smysl je jednoduchý. Vysvětlím trochu pro ty, kteří se zajímají o fyziku a jsou obeznámeni s FYZIKU ALLATRA. Pro to, aby byl v tomto experimentu kladný výsledek, v podstatě není třeba mnoho. Stačí v konkrétním bodu prostoru, v těchto ezoosmických buňkách, na stacionární částici (přesněji, na skupinu částic, protože je do toho zapojena skupina) provést masivní útok fantomovými částečkami, aby nastal přebytek energie. Přetížit určitou část velmi mocnou energií, aby se mnohonásobně zvětšilo septonové pole samotných stacionárních částeček. Ono může… pokud je intenzivní útok, tak se může přetížit, což prakticky zabere celou buňku. A tady stačí správně podat informace na fantomové částečky samotného objektu, který přemisťujeme, při jeho procházení skrz ezoosmickou membránu – a můžeme zadat jakoukoliv dráhu jeho pohybů. A on zde má teoreticky pravdu, že je to reálné.
Zajímavé? Samozřejmě že zajímavé. Teoreticky, ano, to vše se potvrzuje. No tam má své vzorce. Maxwell byl tomu daleko, a i všichni ostatní, protože opravdu zabloudili. Naše současná fyzika mikrosvěta nebo kvantová mechanika je postavena na několika fundamentálních ideách velmi vážených lidí, které se staly axiomem. No všechno je to ale přitažené za vlasy, protože nikdo nic neví, nikdo nic neviděl, všechno je postaveno na domněnkách. Pozorovatelný proces života mikročásteček končí na úrovni elektronu. To je vše. Vše, co je níž, jsou dohady. To, co zrychlujeme v urychlovačích, srážky takových velmi mocných… něco pozorujeme a přidělujeme tomu jména: Higgsova pole apod… Mávám teď rukou, ano? Jsem v Higgsově poli, což způsobuje, že mám hmotnost... No přátelé, to jsou jen teorie. Víte, můžeme se posadit, napsat hezké pohádky a vyprávět a svatě v ně věřit, ale nedej bože, když ne…
Ale život, to je něco jiného. A zde je velmi důležitý moment, proč jsme se s tímto “Archimédem” spřátelili (bez urážky, křičel přece „Heuréka!“ Tak přece? Dosud mu říkám „Archimédes“, ale on se neuráží), jde o to, že byl první, kdo obrátil pozornost a položil konkrétní otázku poté, co se z toho vzpamatoval. Položil otázku, na kterou neodpovídá ani jeden ze znamenitých fyziků současnosti a vyhýbají se jí. Pokud má naše pozornost vliv na stav hmoty, přesněji na stav energie, která přechází do materie, jakou silou tedy disponujeme my?
A my jsme s ním ve skutečnosti provedli velmi mnoho velmi zajímavých experimentů na různá témata, ale v tomto směru jsme s ním provedli velmi zajímavé pozorování. Jak někteří kolegové vyjádřili myšlenku před námi, teoreticky, pokud například pozoruje kočka nebo ještě někdo, bude se to takhle chovat? Tak tedy – nebude. Teprve tehdy, když pozoruje člověk, pouze tehdy dojde k takovým změnám. Pouze v tomto případě se “nic”, neboli řekněme jednodušeji – energie se promění na hmotu a utváří náš svět. Vycházíme-li z toho pochopení…
Existují jeho práce, skutečně tento „Archimédes“ napsal velmi mnoho knih, ale řeknu upřímně, všechny se drží základní fyziky, včetně mechaniky. Píše vše klasicky. Já se ho ptám: „Jsi normální člověk, všemu rozumíš a víš. Co to píšeš?“ říkám, „Co jsi...?“ Ačkoliv na přednáškách občas jde trochu za hranice (T: Tradiční vědy) a říká trochu pravdy. Říká: „Chápeš, já z toho žiju.“ Čestně říká: „Pokud řeknu pravdu, zítra tu nebudu.“ A má pravdu. Okamžitě ho zbaví titulů i postavení i důchodu, a nebude již lidem nést pravdu. Proč? Protože žijeme v spotřebitelském formátu. A ve skutečnosti napsal spoustu průlomových prací, myslím na víc než jednu Nobelovou cenu. Ale slíbil to odkázat potomkům a lidstvu. Je to však zajímavé, opravdu.
Takže jako jeden z prvních pochopil, že můžeme ovlivňovat a disponujeme nějakou silou, vznesl velmi zásadní otázku, že veškerá hmota existuje jen proto, že ji někdo pozoruje. Nebude-li pozorovatel – nebude materie. Odebereme-li elektrony – zmizí celá materie. Pokud odebereme byť jen jeden náboj – zmizí všechno. A je to opravdu tak. A tak čím je ve skutečnosti naše pozornost?
No když tuto otázku položil takovým způsobem, jednoduše jsem mu pověděl o FYZICE ALLATRA, pověděl o „“Belayo Dzy” – a tak mě těmito otázkami “trápí” dodnes. Ale je to velmi zajímavý návrh s touto octomilkou, mravencem či jinými. Z jedné strany, ano. Z druhé strany, odpovídá to tomu, co chtějí lidé – chtějí stroj času.
A víte, co je zajímavé? Zajímavé je, že druhý zákon termodynamiky nemůže obstát. Nemůže obstát pro to, že disponujeme silou pozorování, to znamená, silou, která… Pro pochopení lidí: to je síla, která formuje to, čemu říkáme informace. Informace formuje to, čemu říkáme energie. Energie formuje to, čemu říkáme materie. Ale tato přemístění hmoty neporušují tok globálního času, jelikož budou probíhat v souladu s jeho tokem. Teď je to pochopitelné?
T: Ano.
IM: To znamená, že to je síla, vycházející ze samotného Duchovního Světa. To dokazuje existenci Boha. Každý z nás, přátelé moji, je jasným představitelem a jasným důkazem existence Duchovního Světa. A to je třeba si pamatovat, a to je potřeba studovat. A tak se to stalo. Nicméně opět stroj času jako by…
T: Všichni přece snili. Stavěli v dětství tento stroj času, chtěli nahlédnout do budoucnosti.
IM: Všichni o tom snili, ano. A ještě, víš, co je nejzajímavější? Opět, pamatujeme si křidélko, motýlek…
T: Motýlí efekt, mávnutí křídlem ovlivní celý systém.
IM: Ano, motýlí efekt: motýl mávnul křidélkem – a změnil se celý systém apod. A mnozí se mohou ptát, řeknou: „A když tvůj přítel “Archimédes” pošle mušku vpřed nebo zpět – to je makroobjekt, který může… uteče a kdoví, a změní celou historii“. Přátelé, nezmění. Říkám čestně. Dokonce kdybychom teď spustili stroj času a přitáhli sem dinosaura (no sem nechceme, to je naše koordinační centrum… no na tom nezáleží), zkrátka, z této budovy nic nezůstane, utrpí sousedé – ale sled událostí se vůbec nezmění. Pokud bychom do minulosti hodili všechny krokodýly… no krokodýli stejně existovali, pojďme ještě někoho… Koho? Koho máme teď?
A: Čivavy. Jsou přece vyšlechtěny?
T: Čivava byla vyšlechtěna uměle?
IM: Čivavu – ne. Čivavy…
A: Jakéhokoliv psíka, který je kříženec.
IM: Mám čivavu, je mi jí líto. Pojďme…
A: Může být kotě?
IM: Koťátka je také líto.
A: Víte, jsou takové malé, nazývají se munchkin (IM: No malinkých si nevšimnou), s takovými krátkými nožičkami.
IM: Jezevčíky? Jezevčíky můžeme. Pojďme hodit jezevčíky.
A: Nebo jezevčíky.
IM: Ano, do minulosti – a nic se nezmění. Pokud ale odešleme člověka, zde jsou možné změny. Proč? Protože pouze člověk má co? Sílu pozorování (T: Sílu pozornosti, pozorování), kterou může něco změnit.
T: Svým konáním.
IM: Ano, čili mnoho zvířat (a vyzkoušeli jsme jich hodně), kterým je úplně jedno, jak se tento elektron chová, nijak neovlivnila elektron, i když to pozorovala.
Stejně tak se mění hmota.
T: A proč mají lidé tak silné přání nahlédnout do budoucnosti? Protože v dětství jsme také… přinejmenším každý nebo, jak vím, že si stavěli stroj času (IM: Věštili), chtěli nahlédnout, z větší části chtějí nahlédnout do této budoucnosti.
IM: …s budoucností. Budoucnost je vždy zajímavá. Do minulosti – to není zajímavé, to je zajímavé pouze pro historiky pro potvrzení něčeho nebo lingvistům, jako jsou třeba naši. Proč? Protože je zajímavé, jak doopravdy znělo to či ono, co z čeho se přeměňovalo. Anebo těm, kdo skutečně chce nebo by se chtěl přesvědčit, že všichni pocházíme z Arménie, z rodiny Noa, abychom jednou provždy ukončily tyto spory. Pro ty to může být zajímavé. Ale všechny zajímá především budoucnost. A proč? Tak funguje systém. Chceme doufat v to, že v budoucnu nám bude lépe. To znamená, my ji nebudujeme, netvoříme, ale doufáme.
A teď se podívejte, na začátku pořadu jsme se zmínili, říkali jsme, že je to důležité. A řekl jsem: „Možná o tom pohovoříme“, a vidíte – hovoříme. Přátelé, žijeme teď ve spotřebitelském formátu. Nás všechny rozdělili náboženstvími, také náboženství rozdělili. Ďábel rozdělil naši pozornost a rozptýlil ji. A máme, promiňte, úplnou entropii, tzn. jsme naprosto v chaosu.A je to ďábel, kdo řídí tento chaos, protože je jím uspořádaný. Úplně kontroluje, krmí se, je spokojený a vše je skvělé. A jestlipak je nám dobře? Není. Proč? Protože jsme jediná rodina, jsme lidstvo, jsme ti, v kom je Duch Svatý, proměňujeme se ve zvířata, v živočichy. Chováme se jako psi, jako zvířata. Není to tak? Je. Proč? Protože vkládáme svou pozornost do toho, do čeho nás ji nutí vkládat ďábel.
A nyní si představte: my všichni společně… A tu je další paradox. Každý z nás může, bude-li správně vkládat svou pozornost do Lásky Boží, získat Lásku Boží. Ale pokud vkládáme pozornost do toho, čím nás rozptyluje ďábel, získáváme stav smrti, subosobnosti, tzn. formujeme… Komu sloužíme, tím také jsme: do Živého – znamená Živé, do předem mrtvého – znamená mrtvé. Ale co se tyče celého lidstva, tak ani jeden z nás, ať by se jakkoli napínal, prasknout může, ale změnit budoucnost – ne. Pro to je potřeba kolektiv, je potřeba určité kritické množství lidí, které může ovlivnit události v celku.
Máme šíp času. Ale, promiňte, máme mnoho variací budoucnosti. Tento šíp času nám kreslí samotný systém, tedy ďábel. On ho zformoval, zabezpečil si tím budoucnost. Avšak chápe, že existuje síla, která může v jakýkoliv okamžik ukončit i jeho existenci, i existenci celého lidstva pro jeho zbytečnost. To je to, co je popsáno ve všech náboženstvích. To jsou ty časy, v nichž žijeme, že nezískáme-li Život, budeme zničeni, jako nemocné stádo, jako nemocné mraveniště. O tom už jsme také mluvili.
Ale my přece můžeme vložit sílu své pozornosti do tvoření a vybudovat jiný svět. Reálně to můžeme, bez pohádek, pokud to budeme chtít, vložit svou pozornost na vybudování Edenu – a budeme mít Eden. A my ho dokážeme vybudovat. Je jasné, že je potřeba přechodové období, že je potřeba Tvořivá společnost. Jako, řekněme, most přes bouřlivou řeku, řeku smrti. Je potřebný kamenný, spolehlivý most, jak říkáme, na osmi osnovách, přes který my můžeme všichni společně přes tento most přejít do bezpečí. Ale přecházíme od smrtelného k Věčnému, k tomu… No ne k Věčnému, to je přehnané, ale tisíce let šťastné existence lidstva, poznávání, řekněme, jiných galaxií, vstup do velké lidské rodiny – to je zcela možné.
A ne že být kdesi na okraji a izolováni, jako nemocní a nakažliví. To vše je možné. Vše záleží na nás, kam vložíme sílu své pozornosti. A nyní jsme si v takovém jednoduchém hovoru vyjasnili, že největší síla – to je naše pozornost, protože právě ona formuje materii a formuje události.
Ale systém se chce vždycky dozvědět, co bude zítra. A proto ponouká lidi k věštění, a ještě k něčemu. Nepracovat, všimněte si, nedělat, nestavět, ale věštit, dozvědět se. „Pokud se zítra stanu milionářem, proč bych se dnes namáhal?“ Ano? „A budu-li zítra mrtvý, proč bych dnes nevypil to, co můžu dnes vypít?“ Ano? Nebo „proč bych držel dietu, když zítra zemřu?“ To je jako příklad, říkám obrazně. „Můžu se přece chovat, jak chci, stejně je to jaksi konečné...“ A tohle je právě ponouká.
A víte, je to paradox… Vy to víte, řeknu našim přátelům, že ve skutečnosti často potkávám lidi, mnoho, velmi mnoho lidí a velmi často se ptají na budoucnost, na zítřek. A jednoho krásného dne mi darovali minci, kterou stále nosím s sebou. Dokonce teď ji mám v kapse. Ukážu, upřímně, mně to nic nestojí.
Podívejte, jaká zajímavá mince. Zde je z jedné strany napsáno „ANO“, z druhé strany je napsáno „NE“. Taková těžká, dobrá mince. A vymyslel jsem skvělý způsob. Teď, když se mě někdo ptá, říkám: „Co se chceš dozvědět?“ Člověk začíná, víš, jakmile… „A co já? A co příbuzní? A co s prababičkou?“ Zkrátka, úplný nesmysl. A já to vždycky udělám takhle – beru minci: „Bude, nebo nebude?“, říkám. Tak vidíš, padlo – ANO. Ale to neznamená, že to tak bude, protože ty to můžeš změnit“. Víte, funguje to. A to, co jsem musel vykládat, vysvětlovat člověku… Je mi trapně, víte, pokaždé, řekněme, vyhýbat se odpovědím pod záminkou, že jsem zaneprázdněn. Když jsem zaneprázdněn – pak skutečně ano, ale jinak – je to nepříjemné. A zabíralo to spoustu času na nějaká ta vysvětlení a objasnění lidem, že je tato otázka velmi hloupá.
Budoucnost je předurčena pouze tehdy, když ji neřídíme a když nic neděláme. Pokud do ní ale vkládáme pozornost nebo někdo vkládá, formuje se takovým způsobem, jak se o to snažíme. A pomocí mince jsem velmi snadno odpověděl. Neporušuji zákony, nevěštím, pouze člověku vysvětluji elementárně a jednoduše.
Chceš, tak se ptej, jaký jsi… kupříkladu. Pojďme, na minci ukážeme, aby lidé pochopili jak to funguje.
T: Na nějaký..?
IM: Na krátkou dobu, tak na nejbližší, ano.
T: No, dejme tomu, na dnešek. Například, jestli budu dnes jíst zmrzlinu?
IM: Já také chci… Takže, podívejme – „ANO“. Vidíš?
T: Ale to není zaručené.
IM: Opravdu je to „ANO“, ale není to zaručené, soudě dle všeho ostatního. O čem to vypovídá? Mince ukázala „ANO“, ale vybíráš si ty. Nikdo ti nemůže zakázat zajet do obchodu, koupit si zmrzlinu a sníst ji. Anebo podívat se doma do ledničky, dost možná tam něco je. Ale nikdo tě nedonutí, a už tím spíše mince, řekněme, sníst tuto zmrzlinu, pokud ji nebudeš chtít. Je to tak, že? (T: Ano). Je to tak. Kdo rozhoduje: mince, věštkyně (či věštec v daném případě) nebo ty?
T: Samozřejmě že já.
IM: Tak vidíš. A tento princip funguje jak na mikro, tak i na makro (úrovni).
T: Co kdybychom, dejme tomu, řekli, že to není jen moje volba a že to je volba spousty lidí a v dlouhodobém horizontu? Můžeme se například zeptat, co bude za 50 let? Bude za 50 let existovat lidstvo?
IM: Tak se zeptáme mince, i pro lidi to je zajímavé.
T: No a jak tomu teď máme rozumět?
IM: Myslím, že existuje jedno vysvětlení, že je přece jen všechno v rukou lidstva, v každém z vás. A nezáleží, kdy se vrátí mince a co ukáže. Důležité je to, jak se my rozhodneme. Pro jakou budoucnost se rozhodneme, takovou vybudujeme. A pokud nebudeme nic dělat, zůstane to takové, jaké je, ale ne nadlouho. Volba, přátelé moji, je na nás, a ne na nějakých mincích a všelijakých porušeních fyzických zákonů.