Duchovní přátelství: co je jeho podstatou? Co to představuje z pohledu Kruhu života? Koncept přátelství v buddhismu. Jaké jsou rozdíly mezi běžným a duchovním přátelstvím? Jaký je konečný cíl duchovního přátelství? Proč svatí nemusí být poustevníci a proč by měli zůstat mezi lidmi? Pokud člověk neví, jak nebo se neumí přátelit, co to znamená? Role a význam skutečného přátelství v lidském životě.
Podívejte se na plnou verzi programu „Kruh života“ s účastí Igora Michajloviče Danilova, jehož fragment je uveden v tomto videu: Kruh života
Textová verze videa "Duchovní přátelství - co to je? Proč je to pro člověka důležité?"
Fragment programu „Kruh života“ od 01:04:42 dо 01:13:02
T: Igore Michajloviči, ráda bych pohovořila o duchovním přátelství.
IM: Duchovní přátelství spočívá právě v tom, že se lidé nacházejí v jednom kruhu, v kruhu Lásky, tj. v kruhu služby Bohu. Vždyť kruh, to je právě služba. To je určitá skupina, která slouží a žije touto ideou, tímto cílem. Pro ně je to smyslem. Není pro ně nic důležitějšího než toto.
T: Ano, ti, co už cítí blahodať Boží a přímo (IM: Jistěže) překypují tímto ohněm a opravdu se chtějí dělit touto radostí s ostatními lidmi.
IM: Zajisté.
T: Našli jsme legendu o tom, co řekl Buddha. Mohu ji přečíst?
IM: Pojďme poslechnout, co řekl Buddha.
T: Legenda zní takto: Jednou ctihodný Ananda přišel k Buddhovi a řekl, že z jeho pohledu polovina svatého života spočívá v duchovním přátelství. Buddha ho hned opravil a řekl: „Neříkej to takhle, Anando! Duchovní přátelství není polovina duchovního života. Je to celý duchovní život! “
Proč Buddha přikládal takovou důležitost duchovnímu přátelství? Protože si mnoho lidí myslí, že, v principu, cílem člověka je právě spojení s Bohem, spása a …
IM: Dobře. Vysvětlím to z pozice kruhu. Kruh je Život. Pokud patříš do kruhu – to je tvůj Život. Není možné být napůl tady a napůl tam: nevstoupíš do kruhu. Tato červená linie odděluje ty, kteří usilují o Život a ty, kteří si hrají na život. Ti, kteří si hrají, zůstávají mimo kruh. U nich nemůže být duchovní přátelství, nemůže být duchovní život, nemůže být služba Bohu. Pokusy – ano. Ale ve skutečnosti to být nemůže. Proč? Nerozhodli se. NeŽijí, nemilují Boha a Bůh je nevidí. Oni nejsou. A v tom je smysl.
A duchovní přátelství (i Buddha to říkal) to je Život. Život začíná pro člověka, když vstoupil do kruhu Života. Rozumíš? A mimo kruh Života – Život není. Je existence (T: Ano). Proto jsem řekl, že dříve se tento znak Života zobrazoval – jako kruh s tečkou uvnitř. To je Život.
T: Skvělé.
IM: Ano. A bez tečky, a dokonce i s měsícem – to je AllatRa.
T: Super. Igore Michajloviči, je zajímavé, že „Maitréja“ pochází ze slova „Maitri“, což také znamená „láska“ a což také znamená především „přítel“. A chápeš, že ve skutečnosti tyto dva pojmy – láska a přátelství – nemohou existovat odděleně.
IM: …odděleně. Samozřejmě že ne. A podívej se, v našem pozemském životě se přátelé objevují a mizí. A opět, stačí, aby se člověk vydal na duchovní cestu – a mnoho přátel zmizí. Jednoduše proč? Zájmy jsou rozdílné. No říkají, kvůli čemu ... člověk ? "Je to sektář, – nebo něco jiného, vstoupil do sekty, úplně se zkazil," a tak podobně. A kdo to říká, pojďme se podívat.
Když člověk žije pozemským životem: alkohol, drogy, no anebo nemusí, jsou to třeba nějaké problémy každodenního života, nezáleží na tom, jen tak, marnost, marnění časem – a pak člověk, jako by dojde k uvědomění, že je víc než zvíře a má nejen tělesné touhy. Má víc: má šanci Žít. A začíná hledat tento Život, nachází a začíná ho rozvíjet v sobě nebo hromadit tuto Lásku. Zkrátka, začíná žít v kruhu, pak mnoho přátel zůstává mimo kruh. Proč? Vždyť se nezměnili. A jednoduše, už to s nimi pro něj není zajímavé. Vidí, jak promarňují svůj vlastní život. Copak je možné se na to lhostejně dívat? Ne.
Ale oni se už bojí toho, že se stanou stejní jako on. Opět, proč se bojí a kdo v nich se bojí? Démon se bojí, že ztratí moc i nad nimi, proto je od tohoto člověka odvádí: „Ale jak to? Je mnohem zábavnější pít, flámovat, vyvádět čert ví co, než žít duchovním. Lepší – říkají – prochlastat, pobavit se pár let, než žít věčně. Že? Avšak jde o to, že prochlastat, pobavit se znamená – neuvidět život. Je to stejné, jako strávit ve spánku, když za tebe někdo prožil několik let, ale ty jsi to vůbec neviděl. No je to lepší? Lepší. Otázka: Pro koho je to lepší? Pro démony nebo pro tebe, příteli můj? Kdo za tebe v té době žije? A kdo tebou manipuluje, když tě nutí pít, brát drogy, dělat čert ví co, žít s nenávistí, žít se závistí? Nenávist, závist, pýcha – kdo je to? Cožpak je to život? Tady jsou odpovědi.
T: Ano, když lidé cítí Lásku, když v podstatě tuto Lásku produkují, generují, a to když vstoupí do tohoto kruhu, právě tehdy vzniká opravdové duchovní přátelství. A do té doby, určitě...
IM: Přirozeně, ovšem, ovšem. A před tím, často je to hra. Člověk zůstane sám se sebou, vnitřní démoni ho začínají trhat, ponižují ho co nejníž a říkají, že „život je zlý sen“, že „se ti nic nepodaří, jsi nikdo a nic, nejsi toho hoden, nikdy toho nedosáhneš, i v duchovním nemáš nic“. Nebo naopak, vyzdvihují: „Podívej, vždyť už jsi takový nabitý energií, až, promiň, až bychom od tebe mohli nabíjet baterie.“ Ano? No pohádky buď jedny, nebo druhé. A člověk ve skutečnosti neviděl život. Žije v iluzi od démona.
A co je Život? To je, když celá iluze padne, když získáváš skutečnou svobodu a vidíš všechno střízlivýma očima tak, jak to je. No co, není to tak?
T: Ano.
IM: Je. A pak přátelství, skutečné duchovní přátelství, když potkáš člověka se stejně otevřeným srdcem, čistýma očima, bez hloupých myšlenek. Ty od něj nic nepotřebuješ a on od tebe nic nepotřebuje, ale máte jeden cíl – sloužit Duchovnímu světu. Opět, a jaký je cíl? To je probudit toho, kdo spí. Proč? Protože ve dvou je to veselejší, ve třech ještě lepší a v pěti je to ještě zajímavější. Je to tak?
T: Ano.
IM: A jestli je nás deset lidí, tak i dům postavíme rychleji. Správně? A jestli jsou nás miliardy? Tak i svět tady vybudujeme, důstojný toho, aby se samotný Bůh na něj díval. Není to tak? Jednoduchá otázka. A v tom je smysl.
T: Chtěla jsem se také podělit s tím, že jsme v buddhismu našli, že přátelství to není jen nějaký pasivní pocit a že je to uchvacující přání štěstí a hojnosti druhému člověku, nejen hmotného, ale především duchovního.
IM: Opět, ne sobě, ale druhým. Kdo z nás upřímně přeje ostatním štěstí, lásku, hojnost, opravdu ohnivě přeje? Jinému člověku, ne sobě. Pouze skutečný přítel. Není to tak?
T: Dej Bože, aby to bylo.
IM: A tak je to právě mezi těmi, kdo jsou v kruhu. V kruhu služebníků Božích, řekněme, v kruhu Života.
T: Lidé jsou uchváceni dáváním štěstí (IM: Samozřejmě. A proč?) a násobením ho v druhém člověku.
IM: A proč? Protože to člověk cítí, protože je svobodný a ví, že je to to nejcennější a nejdůležitější. Je to přesně ta Láska a ten Život, který člověk získává skrze tuto Lásku. A čím více se s ní dělí, tím více se k němu vrací. Není to tak? Tak. To je to nekonečné, které se jen násobí, když ji daruješ.
od 01:22:16 dо 01:28:55
T: A tady ještě, Igore Michajloviči, takové otázky o přátelství: „Jaký význam má přátelství pro duchovní růst lidí? Protože se setkáváme s podobnými názory: „Proč vlastně potřebujeme přátele? Vždyť je možné žít i bez nich, stačí ...“
IM: No tady, Taťáno, otázka je trochu taková, řekl bych, zajímavá. Přátelství. Vždyť přátelit se můžeme i s lidmi, kteří se nezabývají osobním duchovním vývojem. Správně? Ale máte nějaké zájmy: nevím, lov, fotbal, rybaření, no různé. A můžete být přátelé a je to normální. Jak s tím váš duchovní rozvoj souvisí, pokud je člověk na hmotných…? Není špatný člověk, ale nechce slyšet nic o duchovním. Může tady být přátelství? Může. Ale není to duchovní přátelství. Toto je obyčejné přátelství. Je založeno na zájmech. Je to takový dočasný zájem o nějaký druh činnosti nebo o něco jiného anebo je dobrý společník nebo ve sportu je to s ním zajímavé. Jen pohodlnost, nic víc.
T: „Přítomnost blízkých lidí není předpokladem pro spasení? Byli poustevníci, kteří nejenže neměli přátele, ale ani se celé roky nesetkali s jedinou živou duší“. To znamená, je přátelství..? Řekněme, má přátelství význam pro duchovní růst člověka?
IM: Pokud se díváme tímto způsobem, pak bych to interpretoval trochu jinak: Je snadnější jít po duchovní cestě sám nebo se skupinou? Odpovím jednoduše: samozřejmě že se skupinou je to lepší.
Ale poustevníci... no často ti, kteří odcházeli do pustin, šli do “zatvoru”(izolace) a podobně, už jsme o tom mluvili: 99,9 % z nich – to byli “lži-”, s takovouto předponou. Proč? Protože k nim “cestička trávou nezarůstala”. Vytvářeli si svůj image, že jsou natolik svatí, že se k nim dnem i nocí hrnuly davy.
A ti jednotlivci, kteří se opravdu snažili projít touto praxí, čelili velkým potížím: že skrýt se před sebou není možné, a zůstane-li člověk sám s ďáblem, nemá se čím rozptýlit. A byli ovládáni, často bloudili. Opravdový světec má být mezi lidmi, a ne se někde před lidmi schovávat. To je správné (T: Ano)
A duchovní cesta s přáteli je snazší, jistější a také se může více udělat. A tohle je cesta egoisty. Představ si, co může udělat člověk na duchovní cestě užitečného pro lidi nebo pro Duchovní Svět, pokud je obklopen pouze veverkami a zajíci? No co, no opravdu, krmit veverky, zdobit zajíce, nebo co? To je co, služba Duchovnímu Světu? Tomu já nerozumím (T: Ale přátelství v pravém…?), ostatní to vědí lépe.
T: A přátelství ve správném, řekněme, duchovním smyslu – je to právě potřeba dávat? To znamená umění...
IM: Toto je služba. A služba – je opět rozšiřování Znalostí, je to probouzení spících, je to zvětšení nebo rozšíření kruhu. Tak tedy, když už jsme dnes začali o kruhu, tak s tímhle výrazem budeme i pokračovat. Dává to více pochopení. Čím více lidí vejde do tohoto kruhu, tím více bude Živých, tím více Boží Lásky bude přítomno v tomto světě. O to tu jde. Protože každý z nás je zásobárna Lásky Boží.
Pojďme, rozebereme to z pohledu bank a určitých prostředků. V tomto případě prostředek – je Láska Boží. A čím více bank a více prostředků se hromadí, tím širší jsou možnosti. Doufám, že se srozumitelně vyjadřuji? Copak je to špatné, když se naše možnosti rozšiřují, když můžeme udělat mnohem víc?
T: Odtud je, ano, že kruh Lásky Boží, kruh síly – toto je kruh síly.
IM: To je kruh síly, samozřejmě.
T: Ano. Ukazuje se, že, v zásadě, jak to pro sebe chápeš, že naopak, když jsi... No mnozí říkají, že „nemám schopnost, – řekněme, – se přátelit“. Ale vždyť to je sebeklam? To znamená, že je to to, co se člověk učí?
IM: Ne, to není sebeklam. Kdo v něm říká „nemá schopnost se přátelit“? Co je to – “schopnost přátelit se”? Je zde opět klam, manipulace a podobně. Pokud to zanalyzujeme, co má tento člověk v hlavě? Bojí se lidí, je samotář, nechce být manipulován a tajně touží manipulovat všemi. Proč? Protože se chová k lidem jako diktátor, mnozí od něj utíkají a podobně. Takováto životní situace. Copak to je člověk? Nebo jsou to démoni? To jsou masky, které má na sobě. To je to, co mu vnutili.
Co je to duchovní přátelství? To je, když se tyhle masky sundávají, když zůstáváš skutečným, upřímným, čistým, jako krystal. Tak čistý jako křišťál. Je to tak? (T: Ano) Tak proč se bát? A jak je to – nepřátelit se, když se přátelíš sám se sebou? Přátelíš se. A jaký je to rozdíl, když je vše jednotné? Jakpak je možné se nepřátelit se sebou samým?
T: To znamená, je to umění, kterému je třeba se také učit a rozvíjet ho?
IM: Ale samozřejmě. Určitě. Bez přiložení sil se nic nestane. Proč? Protože člověk musí nejenom udělat volbu: „Ano, já chci žít duchovně“. A padl na gauč a pokračuje v hraní počítačové hry nebo sledování seriálu a louská u toho semínka. A to je vše, ano? A čekáš, až to bude: „Já jsem si řekl, že já chci. A všechno". To ne, to není všechno, přátelé moji. Vyhrnout rukávy – a vpřed 24 hodin denně. Pak to bude správné.
T: A skutečně v tomto úsilí být přítelem, být schopni přátelit se z duchovní pozice, probíhá také duchovní růst člověka. Vždyť překonává svůj egoismus.
IM: Ne. Pojem „umět se přátelit“ – to je manipulace. Ale tady znamená být otevřeným, čestným a skutečným. A tehdy se přátelství stává čestné, otevřené a skutečné, rozumíš, a ne manipulativní, jak je to v obyčejném světě za kruhem Života.
T: Probíhá také duchovní růst člověka, protože překonává (IM: Samozřejmě) svůj egoismus (IM: No samozřejmě) a nějakou svou zranitelnost, obvinění.
IM: Když jasně vidí a chápe, co je to sobectví, rozumíš, je to jako předměty rozmístěné na stole. Nebo jako lampičky: jedná se rozsvítila, druhá... no rozsvítila se – zhasnul jsi. Nepotřebuješ to. Všechno je velmi jednoduché.