Jak je chápaná láska v súfismu? Súfismus je stará mystická tradice islámu, která se vyznačuje svou duchovní hloubkou, otevřeností a tolerancí. Je založena na hledání duchovní pravdy, což postupně vede k prozření srdce a mysli Súfího. Súfismus je založen na přímém vnímání Pravdy neboli Boha skrze mystické postupy založené na lásce k Němu.
Více jedinečných informací o tom, jak lidé v moderních podmínkách mohou vytvořit přátelskou a tvůrčí společnost - v knize "AllatRa":
Zajímavé je, že ve starých duchovních tradicích existovaly znalosti o různých stupních a typech Lásky. V tradici starověkého súfismu lásku nazývali Ishq. Toto slovo pochází od perského slova ašika – vinná réva. To souviselo se skutečností, že když pravá láska zakoření v srdci milujícího, vynese jako réva a všechno kromě Boha mizí!
Staří súfisté rozlišovali tři stupně Ishq:
První Ishq je Ishq-e Majāzi – metaforická láska, virtuální láska. To se týká lásky člověka k člověku, iluzorní formy lásky.
Druhá etapa Ishq – Ishq-e Rasūl. Znamenala lásku k proroku nebo k tomu, kdo poukazuje na skutečnou duchovní cestu.
Třetí stupeň lásky – Ishq-e Haqeeqi - skutečná láska, láska k Bohu. Tato etapa, vyjádření znalosti o tom, že jediným zdrojem veškeré lásky ve světě je Bůh. A jen on může opětovaně milovat člověka. Bůh je jediný, kdo miluje skutečně a když člověk směřuje svou lásku k němu, pak pozná oduševnělou skutečnou věčnou lásku, která ho transformuje zevnitř.
V súfijské poezii je hodně metafor o tom, že když se člověk otevře a pozná zdroj pravé lásky ve svém nitru, otevře se mu láska ve všem. On začíná vidět a cítit Boha všude a ve všem. Celý jeho život v každém ze svých projevů se stává nekonečným dialogem s Bohem.
Jak psal súfijský básník Rúmí: „Pravda nezná jiné zrcadlo – jen srdce, které láskou plane. Když neuvidíš tento odraz – spěchej očistit zrcadlo své Duše.“
V knize Allatra se podstata skutečné lásky vyjadřuje takto: „Pravá láska člověka věčně osvobozuje, dává nejcennější nebeský dar – skutečnou svobodu od tohoto hmotného světa. Toto je velmi mocná síla, která probouzí Duši, je to nejbližší, nejkratší cesta k Bohu. Dokud v Duši žije láska, pak je odloučení nemožné. Hlavní je vědět, že tohoto člověka miluješ. Jak bys ho mohl ztratit, když pro tvou Duši opravdu tolik znamená. Když vzpomínky a láska k němu nadále žijí v tobě samotném.“