Úryvek z Kaleidoskopu faktů 7 "O Duchu svatém."
Žil člověk, který nevěřil v Boha a neostýchal se všem vyprávět o svém vztahu k náboženství. Jeho žena však věřila v Boha a vychovávala jejich děti ve víře. Jednoho zimního večera před Vánocemi řekl ženě: “Celý tento příběh o Vánocích je nesmysl! Proč se Bůh znenadání ponížil a zjevil se na Zemi v podobě člověka? To je přece směšné!”
Žena a děti odešly na bohoslužbu a on zůstal doma. Posadil se do křesla u krbu a rozhodl se, že tak stráví celý večer. Znenadání uslyšel hlasité plácnutí: něco ťuklo do okna. Když se vánice trošku ztišila, podíval se oknem a uviděl na poli blízko domu hejno divokých hus. Zřejmě letěly přezimovat na jih, ale dostaly se do sněhové bouře a nemohly letět dál. Zabloudily a ocitly se poblíž jeho farmy bez krmení a úkrytu.
Člověku se zželelo těchto nebohých husí a chtěl jim pomoct. Pomyslel si, že jeho kůlna by pro ně byla dobrým úkrytem. Ale husy jen bezcílně kroužily a zdálo se, že si nevšimly dveří kůlny nebo nechápaly, k čemu slouží. Člověk se snažil upoutat jejich pozornost, lákal je rukou, ale to husy jen vyplašilo. Už byl na pokraji zoufalství.
“Proč ty husy nejdou za mnou? – zakřičel člověk. Cožpak nevidí, že v takové bouři pouze tady mohou přežít?”
Trošku se zamyslel a pochopil, že ony prostě nechtějí jít za člověkem. “Kdybych byl husa, mohl bych je zachránit”, řekl nahlas. A dostal nápad. Vešel do kůlny, vzal jednu ze svých hus a vypustil ji k divokým husám. Jeho husa proletěla skrz hejno a okamžitě se vrátila do kůlny – a divoké husy ji jedna za druhou následovaly do úkrytu.
A znenadání člověk pochopil. To je přece stejné, jako to, co Bůh udělal pro nás. Byli jsme jako ty divoké husy – slepí, zbloudilí, umírající. A Bůh poslal svého syna, aby se stal takovým, jako jsme my, aby nám mohl ukázat cestu a spasit nás. Náhle člověk pochopil, proč přišel Kristus. Pokleknul ve sněhu na kolena a pronášel svou první modlitbu v životě: “Děkuji Ti, Hospodine, za to, že jsi přišel v podobě člověka, abys mě vyvedl z bouře.