V prvním dílu „Odpovědi z knihy „AllatRa““:
— Čím začíná práce na sobě?
— Autogenní trénink, meditace, duchovní praktika. Správné provedení.
— Je reálné si zvyknout přemýšlet pozitivně?
— Je možné nebýt potravou pro systém živočišného rozumu?
Kniha „AllatRa“ je vskutku neocenitelným pokladem duchovních znalostí. Minulost, současnost a budoucnost civilizace se umístily na jejích stránkách. Prapůvodní Znalosti o podstatě a smyslu pobytu člověka v těle. Unikátní znalosti o Duši, jako o částečce Světa Duchovního, a o Osobnosti (Duchu) – o tobě opravdovém. Znalosti o důležitosti Volby Osobnosti. Jak naše Volba rodí novou duchovní bytost. Že je cesta do věčnosti anebo do dočasné a smrtelné subosobnosti. Co to je stav pekla. Znalosti jako Moudrost shora, procházející napříč sta- a tisíciletími. Moudrost jako otevřená brána pro vstup do toho nejvyššího stavu duchovnosti, ve kterém přichází osvícení od Toho, Kdo všechno stvořil. Moudrost, která vždy byla, je teď a vždy bude. Kniha, duchovně přeměňující každého, kdo s ní přijde do styku, otevírající cestu ke Svobodě. AllatRa je tvořivá síla, proudící od Boha, která poskytuje jednoduché odpovědi na nejniternější lidské otázky.
Na e-mail ALLATRA TV přichází velké množství dopisů. Irina, účastnice MSH ALLATRA, odpovídá na otázky z dopisů lidí, spojené se znalostmi z knih A. Novych a pořadech s účastí I. M. Danilova. Tito lidé již dělají první kroky na cestě Domů, a proto pokládají praktické otázky.
První dopis, který bychom chtěli přečíst, je od Taťány ze Španělska: „Neustále se snažím kontrolovat proud myšlenek. Myslím, že už jsem udělala krok do uvědomělého života. Protože si uvědomuji, že nadále žít pod vlivem systému nechci. Že jsou pouze starosti, strádání a bolest hlavy. Chci žít v míru sama se sebou, nechci být potravou pro systém. Jak toho můžu dosáhnout? Jak vypracovat zvyk přemýšlení pozitivním způsobem? Čím mám začít práci na sobě?“
Odpovědi nalézáme v knize „AllatRa“. Duchovní cesta, stejně jako jakákoliv jiná činnost, má své etapy. Na počátečních etapách duchovní cesty má člověk množství banálních pozemských přání. Je pro něj, když nemá duchovní zkušenost, obtížné udržet tu jedinou touhu, pocházející z Duše. Častou chybou na této etapě je to, že člověk nebere vlastní duchovní rozvoj jako hlavní smysl života. Vnímá ho pouze jako doplněk k již poskládanému životnímu způsobu. Když člověk neví o své duchovní podstatě, tak se dennodenně kapku za kapkou naplňuje materiální špínou, která určuje jeho osud. Když člověk hlídá čistotu vlastních myšlenek, vypracuje se u něho zvyk dávat pozornost pouze pozitivním myšlenkám. Jeho nádoba pobírá pouze pozitivní kapičky. Základním principem práce na sobě je odmítání negativních myšlenek a jejich nahrazení pozitivními.
Co můžeme udělat pro to, aby nám myšlenky neotravovaly život a nezpůsobovaly tolik strádání? Jak dosáhnout stabilně pozitivního myšlení? Odpověď na tuto otázky je také v pořadu s účastí I. M. Danilova „Svoboda od diktatury zvířete uvnitř tebe“. V pořadu se uvádí praktická rada pro člověka, který nemá žádnou zkušenost cítění na hluboké úrovni, tzn. začátečníkovi na duchovní cestě.
Přečtu pokračování dopisu Taťány: „Z knih Anastasie Novych jsem pochopila, že je třeba začít vést deník. Začala jsem zapisovat myšlenky. Vesměs pořád ty samé, které mi překážejí žít. Začala jsem dělat meditaci Lotos. Je velmi obtížné zastavit proud myšlenek. Vznikají neustálé záminky, že já absolutně nic necítím, a vyskakují nějaké obrázky a zarážejí mě. Když vykonávám meditaci Džbán – mám stejné problémy. Co mám v takové situaci dělat?“
Mnozí z nás se střetávají s podobnou situací jako Taťána. Přistupuješ k vykonávání meditace, a nedaří se ji udělat kvalitně, protože jde obrovský proud myšlenek, vzniká hromada neodkladných záležitostí. Vědomí neustále něco někomu v hlavě dokazuje, něco plánuje. Co máme v takové situaci dělat? Co může člověku pomoct se oprostit od tohoto nekonečného proudu myšlenek v hlavě, uvolnit se a ponořit se do hloubky sebe?
Kromě neustálého přepínání pozornosti na pozitivní náladu, ignorování negativních myšlenek a jejich nahrazení pozitivními, je důležité vykonávat duchovní praktiky, abychom mohli získat praktickou zkušenost kontaktu s Duší. Duchovní praktika má také své etapy. Jsou to autogenní trénink, meditace a vlastní duchovní praktika. Zpočátku je třeba naučit se kvalitně vcházet do změněného stavu vědomí. Proto se používají metody uvolnění a metody autogenního tréninku.
Jak je napsáno v knize „AllatRa“, nejrozšířenější chybou při vykonávání meditace jako etapy na cestě k duchovní praktice je to, že se lidé snaží ji vykonávat na holé představivosti, aniž by se obtěžovali přepínáním se do změněného stavu vědomí. Ve výsledku, během takzvané meditace, člověk buď cosi zvažuje (přemýšlí), nebo jednoduše padá do spánku, který někteří chybně považují za meditaci.
Tady je dobrá rada – použít metody autogenního tréninku, které člověku dovolují se naučit kvalitně a rychle vstupovat do změněného stavu vědomí. Kromě toho autogenní trénink (a to je práce druhotného vědomí s tělem pomocí autoraportů) umožňuje člověku v praxi pochopit cennost pozornosti a naučit se získávat něco užitečného pomocí jejího správného vložení.
O etapách postupu pro ty, kdo pociťují vnitřní potřebu, je to dobře vysvětleno v pořadu s I. M. Danilovem „Vědomí a Osobnost. Od předem mrtvého k věčně živému“. Od nepaměti existoval dobře vypracovaný vzorec – pokud budeme mluvit současným jazykem, je to autogenní trénink – meditace – duchovní praktika. Blíže k naší době, kdy byly duchovní znalosti z velké části ztraceny, bylo kolem metod autogenního tréninku vymyšleno mnoho zbytečné filozofie. Zásluha Schultze spočívá ve skutečnosti, že smetl veškerou povrchní hloupost a metafyziku a nechal jednoduchý vzorec autosugesce. Tedy práce vědomí s tělem.
Druhou etapou je meditace – zkrocení druhotného vědomí prvotním, sledování druhotného vědomí. Uklidnění roje včel – myšlenek, které se zdají být naše. Praktické pochopení toho, kdo je nepřítel, o oddělení sebe od něho. V meditacích rovněž pracujeme s energiemi, přemísťujeme je po kanálech a energetických centrech – čakrách. V meditaci se člověk učí řídit pozornost, opouští myšlenky a odvádí tok myšlenek daleko do pozadí. V podstatě je meditace pokročilý autogenní trénink. Ale je to etapa, a je důležitá.
Nácvik meditací přivádí k duchovní praktice. V duchovní praktice probíhá přímý kontakt Osobnosti s Duší a vycvičené vědomí mlčí a nepřekáží. Duchovní praktika probíhá mimo kontrolu vědomí a vůbec za hranicemi hmoty.
Máme další dopis na téma vykonávání duchovních praktik a meditací od Světlany: „Mám velkou prosbu podrobněji vysvětlit téma vykonávání praktik a meditací v praxi. Z knihy „AllatRa“ jsem pochopila, že člověk může řídit sebe pomocí přesných autopovelů (autoraportů). Ale jak, jaké jsou povely například v praktice „Lotosový květ“? Jaké povely jsou potřebné pro vstup do změněného stavu vědomí?“
Chtěli bychom tyto otázky vyjasnit. Duchovní praktika „Lotosový květ“ je nasměrována na vyjádření upřímné lásky a vděčnosti Duchovnímu Světu. Je to práce na úrovni hlubokých pocitů, tzn. mimo hmotu a vědomí. Zatímco autoraporty se používají v autogenním tréninku pro vstup do změněného stavu vědomí.
Autogenní trénink vykonáváme podle metody Schultze. Posloupnost autoraportů, které člověk opakuje v hlavě pro vstup do změněného stavu vědomí, je uvedena v tabulce, která je ukázána v pořadu.
V pořadu „Rytíř Ducha“ Igor Michajlovič definuje autogenní trénink jako banální uvolnění a představení si, práci vědomí s tělem. Kdybychom nainstalovali měřiče váhy, teploty, nervových impulsů, tak bychom mohli reálně zaznamenat změnu hmotnosti, teploty, průchod nervových impulsů, když člověk správně vykonává autogenní trénink a dává příslušné autoraporty, povely tělu.
Meditace se však definuje jako způsob, jak pomocí prvotního vědomí získat svobodu od nadvlády druhotného vědomí.
Zatímco duchovní praktika je něco úplně jiného. Není možné vyvolat na úrovni vědomí nebo těla ty projevy, ke kterým dochází v duchovní praktice. Vědomí dokonce ani není schopné je vnímat. Vědomí vnímá jen stopy duchovní praktiky a snaží se je nějak ohodnotit, uvědomit si. Ale to je pouze alegorie z vědomí té Pravdy, která se děje uvnitř.
Pro vykonání jakékoliv metody duchovní praktiky je nezbytná tvoje otevřenost vůči Duchovnímu Světu, čistá a dětská láska k Bohu. Aby ses v praktice „Lotosový květ“ ponořil do stavu sblížení s Duší, je třeba jednoduše jít ke světlu Duše. V této duchovní praktice je síla, vycházející z Duše, použita ke svému přímému účelu – k zesílení hlubokého pocitu lásky k Bohu. Tehdy dominuje v člověku tato jediná touha z Duše. Duchovní praktika je práce hlubokými pocity, ne myšlenky.
Mimochodem, duchovní praktika se odráží i na fyzickém těle. Člověk pociťuje příliv sil, v mozku se produkují endorfiny – tzv. hormony štěstí, zlepšuje se stav zdraví, jak fyzického, tak i psychického.
Osobnost během hlubokých duchovních praktik cítí tento svět a procesy, které nemají obdoby v trojrozměrné realitě těla. Osobnost chápe a cítí, co to je Svoboda, stává se imunní vůči útokům živočišné podstaty prostřednictvím vědomí. Člověk začíná chápat, že hmotný svět není jeho domov, ale že to je nanejvýš toxické prostředí pro jeho Duši.
Ale k tak zázračným proměnám dochází pouze u těch, kdo kontrolují myšlenky, cvičí opakovaně duchovní praktiky, dělají dobré skutky v okolním světě, zabývají se neustálým hromaděním zásoby dobrých skutků, myšlenek a pocitů.
Všechny nezbytné nástroje pro člověka, který se pevně rozhodl pro cestu duchovní přeměny, jsou dány ve své původní čisté podobě. Metody duchovní praktiky, meditace a autogenního tréninku jsou k nalezení v unikátních knihách A. Novych a videobesedách s I. M. Danilovem. Člověk potřebuje jenom začít dennodenně pracovat na sobě, zodpovědně vykonávat praktiky, být upřímným a čestným vůči sobě.