„Pokud člověk zůstane na své zakomplexované materiální úrovni, podřizuje se zákonům přírody jako kterékoliv zvíře. A pro materii jsou zákony přírody jednoduché – příroda se stará o své výhonky do té doby, dokud jsou mladé a rozmnožují se. Jakmile reprodukční věk uplyne, ztrácí zájem. Náhle zaútočí nemoci, buňky dostávají povel chátrat, hmota stárne a nikomu nepotřebná umírá, prožila si své. Tak člověk, který zůstává otrokem své živočišné podstaty, prohrává ve všem. A to ho začíná soužit a trápit. Proč? Protože je svou podstatou vysoceorganizovanou bytostí a kromě materiální podstaty je v něm i podstata duchovní, díky které se liší od zvířete. Podvědomě v sobě pociťuje částečku věčnosti, a to ho nutí pochybovat o konečnosti života, nutí ho vrhnout se do hledání smyslu života a posléze do hledání Boha.“
„Dříve lidé žili v Bohu. Dominovala v nich duchovní podstata, materiální byla potlačena. Žili mnoho let. Neznali nemoci, protože vůbec nestonali. A žili tak dlouho, jak každý chtěl – tisíce let i více. Přičemž se rozvíjeli do dvaceti pěti až třiceti pěti let a zachovávali si mládí značnou část života. A pak, když chtěli, odcházeli k Bohu. Člověk neumíral, ale vědomě odcházel k Bohu jako duchovní bytost a zanechával svou materiální slupku jejímu přirozenému údělu.“
„Jak stárne buňka a samotný organismus? Libovolná buňka se podobá unikátní molekulární továrně. Ve skutečnosti je schopna pracovat a reprodukovat se bez jakýchkoliv příznaků únavy nebo stárnutí nekonečně dlouho.“
„Jednobuněční tvorové rozmnožující se nepohlavním způsobem (například améby) jsou za příznivých podmínek schopni ‚razítkovat‘ své klony kolikrát je to vhod. To je vědcům známo dávno. Mimochodem nikdo a nikdy z nich neviděl ‚starou‘ bakterii.“
„Člověk jednoduše má, jako i všichni vyšší obratlovci, vlastní programový ‚chronometr‘ životních lhůt, určující i množství konečného buněčného dělení. Jakmile se dělení buňky blíží ke konci, nastává replikativní stárnutí. Na rozdíl od zvířat ale člověk může svůj ‚chronometr‘ řídit, protože je mu navíc dána síla mysli. A to není nějaký náboženský výmysl. Je to normální vlnová fyzika a genetika. Mysl i buňka mají tutéž původní podstatu – vlnovou.“
„Díky svému unikátnímu mozku a také síle vůle a ducha je člověk schopen lhůtu své tělesné existence programovat vědomě. Proto je stárnutí lidského organizmu jako takové pro vysoce organizovanou bytost zcela nepřirozené, neboť je v ní založen celý systém a programy ochrany před biologickou smrtí.“
„Vezmi si například molekulární úroveň. Sláva Bohu vědci konečně v roce 1985 objevili enzym, který aktivně dokončuje telomer. A tím fakticky dokázali, že se buňka může reprodukovat nekonečně. Dobře že si alespoň ujasnili, že se tento enzym nazývaný telomeráza nachází v zárodečných, pohlavních a kmenových buňkách čili v těch, které tvoří základ obnovy krve a některých tkání, například pokožky a vnitřního povrchu zažívacího ústrojí.“
„A fakta o omlazení? Je jich plno. Jen je dříve nikdo nebral v potaz. Mnohé případy se staly známými, když se chod ‚chronometru‘ biologického času organizmu buď prudce zrychlil, dokonce u dětí, které ve svém raném věku rychle zestárly, nebo začal jít pozpátku. S podobnými fenomény se zvláště často setkávají stomatologové, když se ve vysokém věku starcům nebo stařenkám začínají potřetí či počtvrté prořezávat zuby jako u dětí. Jsou známy i případy, kdy lidem staršího věku ‚z neznámých příčin‘ začíná celé tělo mládnout. Impulzem k prudkým změnám jsou právě změny v genetických strukturách organizmu.“
Co jsou to geny? Je to specifická množina nukleotidů v chromozomech, poskládaná do holografických mřížek. Vědci už dospěli k poznání, že tyto struktury vyzařují světlo podobné laserovému a rádiové vlny. Ještě však nevědí, že je základní část veškerých informací genu obsažena právě na vlnové úrovni DNA!“
„Ve skutečnosti byly tyto mechanizmy lidem dávno známy už v hlubokém dávnověku ve formě speciálních duchovních praktik. A složitého v nich není absolutně nic. Jak se říká, kdo chce, ten může.“
„Čím silněji v člověku dominuje hmota, tím více degraduje v duchovní rovině, a tím sama příroda zkracuje délku jeho života. Proč se dnes lidé v padesáti letech již považují za staré a obecně vzato se u mnohých začínají projevovat příznaky progresivního stárnutí? A to se poslední dobou živočišná podstata pokouší prodloužit délku života přes medikamentózní podporu. Tak proč se jeho délka tak katastroficky zkracuje? Protože člověk se silně materializuje. A jakmile jednou začne, podléhá zákonům přírody jako kterýkoliv jiný živočišný druh.“
„Když člověk začíná duchovně dozrávat, obrazně řečeno, vchází do oceánu. Život tohoto zrníčka plyne, dokud přes vrstvu vody klesá ke dnu. A zde má šanci. Jestliže v něm převládá více materiálního, usazuje se na dně a stává se mokrým pískem. A musí znovu dlouho čekat, aby bylo vyhozeno na břeh života, aby se dostalo na spasitelnou hladinu oceánu. Pokud je v něm ale více duchovního a definitivně si zvolí oceán, zcela se ve vodě rozpustí na chemické prvky, to znamená, že se přemění v kapku oceánu – část velkého celku drženého přitažlivou silou Lásky. A jestliže se písek pod sluncem může jen zahřívat, voda se může přeměnit na páru. Jednodušeji řečeno, kapka může s lehkostí přejít do úplně jiné kvality a poznávat jiné světy ve svém svobodném letu.“
Mnohé odhalí kniha Křižovatka.
Knihy Anastasie Novych volně ke stažení zde