Jeden mladý člověk chtěl zjistit, co se v něm děje, že není jen dvounohý živočich, že se liší od opice, nebo prasete, protože chce více, cítí vnitřní potenciál, cítí, že může být nesmrtelný. A tak se chtěl naučit, jak být nesmrtelným. Věděl o několika lámech a vydal se k tomu, co byl nejblíže, kterého všichni znali jako prostého, ale duchovního člověka.
Přišel k němu a řekl: „Poslyš, ty jsi duchovní člověk. Znáš cestu k Bohu. Ukaž mi ji.“ Láma mu odpověděl: „Je to velmi jednoduché. Zde je zrcadlo, posadíš se před něj a ptáš se "Kdo jsem"?“ Mladý muž řekl: „A to je všechno?“ - „No ano, když si uvědomíš kdo jsi, pochopíš, co potřebuješ a jak máš jednat. Je to jednoduché. Najdeš cestu k Bohu. Je to nejjednodušší způsob.“
Ale člověku to nestačilo. Takové jednoduché, sedět před zrcadlem, dívat se na sebe, na svůj obraz a říkat: "Kdo jsem"? Snažit se samému sobě odpovědět? Kdo jsem, opice nebo člověk, anděl nebo zvíře? Je to nějaké popletené, nepochopitelné, není to ono. Začal pochybovat, neuvěřil tomuto člověku. A rozhodl se jít k dalšímu.
Přišel k druhému učiteli: "Poslouchej, cítím, že je ve mně něco nesmrtelné. Pomůžeš mi to najít? Učitel na to: „Samozřejmě mohu, ale není to snadné. Je to opravdu těžká a vyčerpávající cesta. Nejprve si musím prověřit, zda si toho hoden.“ Člověk říká: "Souhlasím". Sedm let těžce pracoval u svého učitele. Dělal za něj všechnu těžkou práci, obsluhoval ho jako nejvěrnější sluha. A když učitel pocítil, že už brzy odejde, zavolal si svého učedníka a říká: „Odhalím ti velké tajemství. Zasloužíš si to. Já už brzy opustím tento svět. Poslouchej pozorně. Zde je zrcadlo. Přijdeš, posadíš se a ptáš se: "Kdo jsem"?
Proto, znalosti někdy přicházejí snadno, někdy těžko, smysl spočívá v jiném. Smysl spočívá v tom, že rozumný člověk odliší zrno od plevele, skutečné znalosti od vymyšlených, které z něj udělají ještě většího otroka a nepřinesou mu svobodu.