Dnes si světová média, politici z různých zemí, názoroví vůdci a po nich i vědci ze všech tribun jako přes kopírák přizvukují, že „se musíme adaptovat na změnu klimatu“, tedy nějak se „přizpůsobit očekávaným dopadům klimatu“. Očekávané?! Přitom když nyní téměř každý den NÁHLE a NEPŘEDVÍDATELNĚ dochází po celém světě k sérii zemětřesení, povodní a extrémních povětrnostních jevů. Víte, začíná být prostě směšné, jak lidé nevidí lavinovitý kaskádovitý postup nárůstu počtu kataklyzmat na planetě v důsledku prudkého oteplování oceánu a nevyhnutelnost blížící se obrovské katastrofy pro lidstvo a celou planetu v nejbližších letech.
Je to rovnocenné situaci, kdy, promiňte, náš pacient (světový oceán) umírá, a nám říkají: „Je třeba ho adaptovat na současnou situaci, a ne léčit.“ Proč se to děje? Psychologie spotřebitelského formátu: když je v jejich vlastním malém světě vše relativně v pořádku nebo existuje naděje na zisk, lidé vůbec nevidí to, co se blíží. Snaží se zachovat si dominantní obraz své „světlé budoucnosti“, který se napadrť rozbíjí o tuto NÁHLOU realitu. Ale POTOM se už nedá nic udělat a čas nelze přetočit zpět. Takový je život. To však není důvod složit ruce do klína, je to důvod zapojit naše mozky, přemýšlet a sjednotit veškeré úsilí ke společným resuscitačním krokům na záchranu naší planety – jediného obydlí našeho roztříštěného lidského společenství.