Prolog z knihy AllatRa o skutečném smyslu pozemského života a jeho laciných náhražkách.
Křik Anděla oblečeného do lidského šatu, aneb utrpení člověka s Andělem místo duše
Komu a proč píši tyto řádky? Pravděpodobně jenom sám sobě. Vždyť za ta léta, co přebývám ve svatém místě, pouze dvakrát mne poznali, a jenom lidé z Boží vůle a s Duší od rozumu osvobozenou. Lidský rozum je kamenem úrazu, spíše celou skálou, která před Duší stojí. Nemůžeš ji obejít, ani přeskočit. A drápat se na-horu, rozdírat si nehty o ostré kamení, padat zpět dolů po kluzkých výstupcích sladkého rozumování, a opět vstávat, sbírat duchovní síly a znovu a znovu se pouštět vzhůru… To není každému dáno.
Vždyť na úpatí je tak krásně, útulně, sladce a hře-jivě. A rozum pomíjivého těla ti vytvoří iluzi všeho, co jen budeš si přát. Podstatné je, aby sis něco přál. Po-zemské lásky s hořícím krbem v pozadí, hodně dětiček pro pokračování rodu, bohatství, slávu… Nezáleží na tom, co. Hlavně, aby sis přál. Přál a toužil, a všechno ti bude dáno. V této iluzi nebo zase v jiné, na tom nezáleží. Hlavně abys toužil. Toužil po pozemském…
„Je to tak těžké!“ křičí mnozí. Ne, není to těžké. Mnohokrát jsem lidské šaty oblékal. Šel s poutnic-kou holí po nekonečných cestách, sytil tělo jenom tím, co jsem našel. Byl jsem i králem, a dlouhá léta vládnul nesčetnými národy. A vždy mne šaty tlačily, 4tísnily a překážely mi žít. To ony se třásly strachy a bolely a jak u všech hodně toho chtěly, dokud jsem je nezkrotil. To divoké zvíře, z něhož byly všechny šaty utkány, se bojí jen své paní – Duše. Mnozí ale mají větší strach právě z té Duše, než z onoho zvířete. Z Duše, která jim překáží žít, jako mně překáží tento lidský šat. Pochopit tyto lidi nejsem schopen. Vyměnit celou Věčnost za okamžik? V čem je ten smysl? Trpět v náručí kůže, sloužit hadrům, které chátrají den po dni... A v tom je život? Život je nekonečný! Není tam žádné trápení, Duše se netrhá, vždyť Duši přeci nejde obnosit. A šaty Dům nemají, jen ty kumbálky, kde jsou dočasně uloženy. Skutečný Dům má jenom Duše! A právě Duše tíhne tam, kde je Věčnost rodící pocit Domova, který člověk celý život hledá.
Rigden Djapo